Jediná maska, která člověku skutečně sluší, je ta kosmetická - ideálně z tvarohu a medu.
Co geniálnějšího existuje, než-li sýrová pizza?
Jak dlouho vydržíte civět na měsíc v úplňku a ptát se: "Jak se tam nahoře máte?"
Co se třpytí krásněji, něž-li prosincová námraza na půlnoční trávě.
Když vzhlížíte ke hvězdám a v myšlenkách plujete hvězdnou oblohou z dávných vzpomínek.
Chcete obejmout minulost, nebo si ji raději pouze nadále idealizovat? (!)
Je fajn si jít lehnout s vědomím, že stojí za to dýchat.
Recent Posts
MYŠLENKY PŘEDSVÁTEČNÍCH DNÍ
Jak dlouho vydržíte ležet s hlavou pod vánočním stromečkem a unášet se třpytem světélkujících baněk?
Kdo vydrží déle aportovat. Osmiletý pes nebo pětileté dítě?
Jak dlouho může trvat dobrodružství, kdy se jako tygr brodíte pouští po kolenou do kuchyně?
Jak dlouho budeme opakovat ty bolestné a sebezničující vzorce chování, které máme od mala naprogramované od našich rodičů?
Nejchudší prezident
"Nazývají mě nejchudším prezidentem světa, ale necítím se být chudým. Chudí lidé jsou ti, kteří pracují jen pro to, aby si udrželi svůj nákladný životní styl a stále chtějí víc a víc," tvrdí José Mujica.
Ach ty dveře...
"Zatímco věnujeme veškerou pozornost a energii na vyražení dveří, které se nechtějí otevřít, přehlédneme jiné dveře, kterými bychom mohli protančit." Brandon Bays
Běh v parku
Znáte to, občas máte pocit, že se dostáváte do kruhu – jako
když běháte v parku.
První kolečko si vychutnáváte každým svalm vašeho těla.
Ač u druhého kolečka hraje jiná písnička, pocítíte rutinu – podobně jako v životě.
Ač u druhého kolečka hraje jiná písnička, pocítíte rutinu – podobně jako v životě.
Běh je navíc náhle stížen: HLE – lavička. PŘEKÁŽKA!¨
Zhluboka se nadechnete…a skočíte!
Když jste za ní, uvědomíte si, jak zbytečné bylo se jí bát – to jen vaše mysl
to viděla jako problém.
Běžíte chvíli dále – s úsměvem na rtech si rutinní
výkon svalů užíváte s úplně novou energií.
Ale pak se zaleknete! ZASE LAVIČKA! Ale tentokrát hned dvě za sebou!
Hlava zase sabotuje a našeptává, že to nezvládnete.
„Něco“ v oblasti prsou však přiškrceně probublává: „to se zvládne“!
Nádech. Jedna noha. Druhá. HOP! SKOK!
A je to! Bylo to ještě snazší než posledně.
Při třetím kolečku si přeskoky přes lavičku euforicky
užíváte – nic není problém. Uvědomujete si problémovost problematického
problému spolu s jeho absurditou.
A co se stane při tom čtvrtém kole?
Na lavičce někdo sedí a vy si uvědomíte, že již nemáte potřebu si v hlavě vytvářet další překážky a snažit se je upoceně, se staženým hrdlem přeskakovat.
Na lavičce někdo sedí a vy si uvědomíte, že již nemáte potřebu si v hlavě vytvářet další překážky a snažit se je upoceně, se staženým hrdlem přeskakovat.
(takhle začíná moje další povídka...)
"Představa, že až budeme něco mít,
teprve budeme moci DĚLAT, co chceme, a být tím, kým být chceme,
je jedna z NEJVĚTŠÍCH LŽÍ, jaké kdy lidstvo uvěřilo."
Brandon Bays
Dokonalost je relativní pojem
I buchta uhelnatě připálená na spodku plechu může být s tou správnou společností naprosto dokonalá!
Singles
"Zajímaví jsou na sňatkovém trhu "singles", kteří jenom tak chodí a pokukujou po produktech a nic nekupují."
Ivo Možný na hodině Sociologie rodiny
Ivo Možný na hodině Sociologie rodiny
Peníze jsou kulaté - rozkutálí se.
Lidé jsou hranatí - ti reální.
A až se i člověk rozkutálí, bude mu jedno, jaký tvar ta či ona mince má.
Vědomí = nová měna
"Jsme rybník vědomí, na němž plují listy leknínu. Ty představují naše chování na povrchu, jímž se chráníme a uzavíráme a jež je normálně vidět. Naše přesvědčení, přísahy a negativní vzorce jsou stonky, které jsou zacloněné příkrovem listů. A stonky jsou zase spojené s hlubokým, spletitým kořenovým systémem, jenž leží v nánosu bahna našeho podvědomí, v hlubších částech naší bytosti. Kořeny jsou naše vlastní traumatické traumatické buněčné vzpomínky - oslabující a vysilující životní zkušenosti, které se nám usadily v těle a jejichž negativita ožívá v našich buňkách." (Bays 2010: 41-42)
Brandon Bays, Kevin Billet. 2010. Cesta. Vědomí, nová měna. Praha.
Když láska bolí...
...jsou zde přátelé, aby rozprostřeli ten nesnesitelný tlak na svá křídla.
DĚKUJI!
...jsou zde přátelé, aby rozprostřeli ten nesnesitelný tlak na svá křídla.
DĚKUJI!
Vaše vnitřní síla
Je neskutečné, když se dostanete do okamžiku, kde jste po celý svůj život byli zvyklí očekávat únavu, zvadnutí, čekáte povisnutí ramen. nutnost zastavení, spočinutí...
Automaticky se v takovém okamžiku zastavíte..
A HLE!
Něco vás jakoby šťouchne zezadu a vy pálíte dál stejnou energií, stejnou intenzitou.
Únava vám nic neříká.
Spát se bude večer.
Odpočívat v hrobě.
TAKOVOU sílu má jídlo!
UŽ NE!
Znáte ten pocit?
Můžete třeba někam jít.
Něco udělat.
Nebo třeba i něco sníst.
A MÁTE MOŽNOST VOLBY.
Varianta A vás nechává naprosto chladnými a vy cítíte, že naprosto intuitivně inklinujete k "Béčku".
Můžete třeba někam jít.
Něco udělat.
Nebo třeba i něco sníst.
A MÁTE MOŽNOST VOLBY.
Varianta A vás nechává naprosto chladnými a vy cítíte, že naprosto intuitivně inklinujete k "Béčku".
Nedokážete říct proč.
Ono tam často ani není jakákoliv racionální volba - je to intuice!
Prostě cítíte, že máte být TAM,
S TĚMI,
A DĚLAT TO!
Když ten hlásek vyslyšíte - všechno je v pohodě.
Horší je, když vám ho někdo přiskřípne - často je to okolí...
Mě se to naposledy stalo proto, že jsem udělala "něco kvůli někomu" a bezelstně jsem uhasila to doutnající vědomí jako kuřák nedohořenou cigaretu.
Dostala jsem se TAM, kde jsem NEMĚLA BÝT, s lidmi co mi NĚMĚLI co říct.
A já jsem se jen mohla ušklíbnout sama nad svou "kozatostí" (pozn. zde to souvisí se spojením "být koza" a ne s velikostí poprsí 0=)) a říct si: TAK TAKHLE UŽ TEDY NE-E!
Otevři dnešní den jako vzrušující dárek!
Jestli máte ještě pořád pocit, že se tvé SNY neplní, zamysli se, jak nad nimi přemýšlíš.
Vidíš se v tom snu jako v utopii, kterou nikdy nemůžeš mít?
Nebo se koupeš v tom nádherném pocitu, kdy se ten sen stane tvou žitou realitou.
Zamysli se.
A začni ŽÍT své SNY!
Z chlebovky uhnětat srdcovku.
Je ráno
Zkuste si jít někdy po ulici a zpívat si.
Přes fakt, že existuje jen málo, co je tak přirozeného jako je zpěv,
ucítíte nechápavé pohledy okolí - a to vám dodá sílu ještě zesílit hlas:
"je rááááno, je rááno, nohama stíráš rosu na kolejích.."
Uvědomění
Když vás osvítí a dojde vám, že dělat něco jenom proto, aby:
-na vás byl někdo pyšný
-protože se to finančně vyplatí
-aby se to dobře vyjímalo v životopise
-aby jste získali nějaké zkušenosti (které třeba vlastně ani nechcete)
-jenom proto, že to někdo zaplatí
-aby na vás lidi ukazovali prstem, jak jste dobří....
..když si uvědomíte, že TO fakt nemá smysl!!!
Úvaha prupisková
Úvaha prupisková
Ve svém stojanu na pracovním stole
mám zvýrazňovače nejrůznějších barev, tužky ohryzané i nové, ale hlavně - mám zde několik tužek prupiskových, které
volím podle nálady. S každou z nich mám spojené jiné vzpomínky. Každá
z nich jinak píše.
Nejvíce rozhodně používám černý popisovač - je praktický a tenký černý hrot zajistí, že i škrabopis Irčin je maximálně čitelný.
Další je červená a nese nápis MLÁDEŽ V AKCI. Symbolizuje nedávné AMBICE EGA…Tou píšu, když jsem akční. Když cítím, že mám nějakou ucelenou myšlenku, kterou chci uceleně zapsat.
Nechybí ani žlutá barva – tu používám k poznámkování věcí, co musím udělat. Když mi v hlavě začne vyskakovat seznam věcí, co musím/měla bych/chci, začnu ty myšlenky dávat jednu po druhé na papír stejně lačně, jako občas hltám pizzu. Na prupisce je totiž nápis pizza.de
Mojí oblíbenou je prupiska s lehkým květinovým zdobením. ELEGANCE! Je světle modrá a píše velmi jemně - tu beru do ruky, když chci něco pěkně nadepsat, podepsat či vypsat. Když píšu pohled, zapisuju myšlenku, potřebuji někde něco někam titěrně vmístit.
Pak mám jednu kovovou – ta je ze všech nejméně oblíbená a do ruky ji beru pouze tehdy, když mám zbytek prupisek rozházených po tašce a nemůžu je najít. Ta kovovka je takový typ prupisky, kterou podepisujete významné smlouvy. Symbolizuje ve mně moc, a to se mi nelíbí.
Prupiska ACTIC je hubená. Vybaví se mi při ní Švédsko a fitko, kam jsem pravidelně chodila a po posilovně se potila v sauně.
Poslední je zelená, zaujme vás svým tvarem – je trojhranná. Tu jsem dostala, když jsem se odstěhovávala ze svých švédských kolejí a pokaždé, když jí vezmu do ruky mnou projede elektrická vlna vzpomínek, co všechno jsem mezi těmi Britsenskými zdmi zažila.
A vy? Máte své vlastní favority?
 |
| http://vbb61.files.wordpress.com/2011/10/matrix1.jpg |
Podzimní roztěkanost
Koukám ven z okna, má pozornost by měla být zaměřena ke konceptu maskulinní hegemonie, ale při poslechu ZENové hudby mi ta slova přijdou ledově prázdná...
Koukám, jak se mi před očima nádherně vybarvuje listí, do podzimních barev. Přála bych si vzít štětec a dát maximální průchod tomu, jak to cítím.
Nechat vítr, aby si pohrával s mými vlasy a poslouchat, jak šeptá, že všechno bude přesně tak, jak si z hloubi duše přeji...
Vlastní prostor
Dochází mi pravdivost Virginie Wolfové, když řekla, že k člověk
potřebuje VLASTNÍ POKOJ, aby dokázal přemýšlet sám nad sebou, seberealizovat
se.
A finance. Dokud
bude řešit existenční záležitosti, mít čas se hlouběji zamýšlet. To je jasné.
Wolfová tak
popsala "problém beze jména", kdy se ženy cítili v rolích matek a
manželek podivně prázdné a zároveň se o tom báli mluvit. Hlavní hrdina si v
románu uvědomí, že disponovat vlastními penězi znamená nebýt na nikom
závislý. Rovněž to znamená možnost vlastní seberealizace, o kterou přece v této
době ženy tolik usilovaly.
Román reflektuje
domu mezi lety 1830-1920, kdy ženy hledají sebevyjádření a prostor,
který se dal definovat jako ženská kultura.
Dnes je situace
jednodušší.
Máme nápad,
myšlenku, ideu a tu sdílíme během jedné sekundy!
TO, co se tak
špatně popisuje slovy.
Napadá mě jen přidat tento odkaz.
 |
| Zdroj: http://www.definicionabc.com/wp-content/uploads/dar.jpg |
Vždy mě dokáže zarazit, že lidé neumí přijímat ani ty nejmenší dárečky.
Úsměv. Čokoládu. Pozvání na kafe.
Přemýšlím, co se jim v životě stalo, že odmítají přijímat.
 |
| Zdroj: http://www.jajsem.com/wp-content/uploads/imagesCANT22SG2-150x150.jpg |
Zkus namalovat ZDRAVÍ.
Jak by vypadalo?
Zápisky Pražsko-Brněnské
 |
| Zdroj: http://www.flickr.com/photos/suisudesign/5442073688/sizes/m/in/photostream/ |
Probouzím se
v 5.05. Mám hlad. Nevím, ve které části Prahy jsem, nevím v kolik mi
jede vlak. Vylezu z kolejí a vydám se k cestě. Autobus mi ujel před
dvěma minutami. Je státní svátek, další tudíž jede za hodinu.
Zmáčknu
tlačítko na semaforu pro chodce.
CVAK
Auto
zastavuje na červenou. Přicházím k okýnku a žádám o svezení na metro.
CVAK
Jsem na
Dejvické. Metro je zavřené
CVAK
Sedám na
tramvaj, do které nasedá kudrnatý klučina, který mi předchozího večera v úplně
jiné části Prahy prodal v průběhu večera tři piva.
„Slečno, neviděli jsme se tak před dvěma až čtyřma hodinami?“
Smích.
A mě běží
hlavou film: co kdyby začalo v břiše kručet o 5 dříve? Stihla
bych bus a ten kluk u kolejí by mě nesvezl na Dejvickou a já bych teď neseděla
v tramvaji a nepovídal si s tím kudrnáčem. Lze ještě věřit na NÁHODU?
Hlavní
nádraží, Billa a sedím ve vlaku s čerstvým šátečkem a acidofilním mlékem.
CVAK
V kupé si
povídám s druhákem o knize Ach jo
a Všechno, co potřebuji vědět jsem se
naučil v základní škole.
CVAK
Brno. Oběd.
Spánek. Kafe. Eseje.
Stmívá se.
Beru boty a běžím… Věděli jste, že podle
Osha je běh jednou z velmi silných meditačních technik?
V prvním
kole to přijde. TEN pocit! Je to přesně ten pocit, který cítíte, když vás někdo
poprvé políbí a vy věříte, že je to ten pravý. Jste v opojení zamilování.
Už
několikrát jsem si myslela, že VŘELE MILUJU, ale nešlo to. Proč? Tehdy jsem
neuměla ještě to zásadní: nemilovala jsem sama sebe. Až v okamžiku, kdy
jsem se stala sama sobě nejlepší přítelkyní, jsem schopná opravdově milovat.
Teď už to
vím.
DĚKUJI TI
ŠVÉDSKO!
Běžím a
říkám si, že už nevím, čím MOŽNÁ chci být, ale určitě vím, KÝM BUDU ! ! !
Zaplaví mě
FLOW a já přehlédnu, že běžím již čtvrté kolečko.
 |
To všechno
se děje ze dvou důvody.
Za prvé,
jsem zpátky.
Za druhé, v neděli
je úplněk.
TĚŠÍM SE!
Jak vzrušující může být projít se bosá centrem města.
V uších mi zní náš dialog:
"Pamatuješ si na slova, která jsi mi říkaval? Byla to dvě tvrzení:
1. Nikdy nebuď ve třídě šedou myší v rohu místnosti. Buď vidět!
2. Nebuď průměrná, buď nadprůměrná."
"Ani nevíš, kolikrát jsem si říkal, že sis to nemusela brát tak k srdci.."
SMÍCH
Brusinka nebo rozinka
Brusinka nebo rozinka?
Člověk by řekl, že je tam stejně velký rozdíl jako mezi dalmatinem a kokršpanělem - pořád se jedná o psy!
Ale ono ne!
Ono to často rozhodne, zda tu buchtu zkusíte nebo s díky odmítnete,
Člověk by řekl, že je tam stejně velký rozdíl jako mezi dalmatinem a kokršpanělem - pořád se jedná o psy!
Ale ono ne!
Ono to často rozhodne, zda tu buchtu zkusíte nebo s díky odmítnete,
Cesta
 |
| Foto by Dominik |
Na té cestě se často sami sebe ptáte, zda jde o slabost nebo vnitřní sílu rozhodnutí.
Je to těžké, zvlášť když často nevíte, kdo jste, protože jste to pod nánosy společenských norem a odříkávání rodinného desatera zapomněli.
Cítite strach, nejistotu a zároveň vzrušení - vzrušení z rozhodnutí. Z takového, které bude jenom vaše. Ponesete si za něj zodpovědnost jen vy sami a pokud to rozhodnutí bude ze srdce, ustojíte i nechápavé pohledy okolí - když víte, že je to TAK správně!
Jak se do takového stavu dostat?
Vnímat znamení!
Zvažuji co se školou a v tom se na jejích strnkách objeví motto školy: Studium u nás - ta pravá zastávka na cestě za vaším snem.
PŘESNĚ TAK TO VNÍMÁM!!!
Jde jen o určitou mezistanici, jejímž výsledkem nemusí nutně být ani ten posvěcený papír.
Jde o získaní času - stejně jako jej potřebuje dobrý zrající sýr.
A jak poznáte, že jde o znamení?
To si tak sedíte zoufalí uprostřed pokoje a najednou ROZEZVONÍ ZVONEČEK UVNIŘ VÁS - přesně jako o vánocích a vy pocítíte podobné pocity, jako když jste byli malí a nemohli se dočkat rozbalování dárků. SEDÍTE SAMI V MÍSTNOSTI A NAJEDNOU VÁS ZALIJE VLNA ABSOLUTNÍHO ŠTĚTSÍ A VY SE MUSÍTE SMÁT.
Když se vám při běhu zase zacvaknou dva body. CVAK!
A v uších vám hraje: QUE VALE LA PENA, LUCHAR POR UN SUEŇO!
SOY!
Jak svírající může být definitivně za sebou spálit mosty? Nevím, ale jak osvěžující je na chvíli položit telefon, zavřít vrátka s tím, že je necháme lehce nedovřená - a počkáme, zda přijde vichr...
"Your time is limited, so do not vaste our time living someone else´s life." Steve Jobs
A mě v hlavě zní:
Je to jen slabá vůle nebo síla vnitřního rozhodnutí?
"Co na tom, že se spálím. Je lepší se spálit a vědět, co to obnáší, než se celý život obávat toho, že se spálím a nevyzkoušet chuť ve žhavém popelu pečených brambor. " Lencher Falprea
A mě v hlavě zní:
Je to jen slabá vůle nebo síla vnitřního rozhodnutí?
"Co na tom, že se spálím. Je lepší se spálit a vědět, co to obnáší, než se celý život obávat toho, že se spálím a nevyzkoušet chuť ve žhavém popelu pečených brambor. " Lencher Falprea
Když k vám význam slov nedoléhá.
Čtete řádky a cítíte prázdný studený obsah toho všeho.
I přes krásně podzimní den, je vám tam někde uvnitř strašná zima.
Máme tak krásná slova.
Tak nádherný jazyk.
Tak brilantní slovní spojení.
Dokážeme popsat barvité emoce i černé smutky.
zachyti sovy jedinnečnost přítmného okamžiku.
A mrháme těmito slovy, naším časem energií na VÝPISKY Z ČETBY.
U počítače.
K třeba k bakalářce.
Za účelem titulu.
ČEHO???
"Existuje pouze jedna cesta, jak lidi milovat, a tou je milovat je takové, jací jsou. A nádherné je na tom to, že když je mliujete jací jsou, tak se začnou měnit. Ne podle vašich představ - začnou se měnit podle své vlastní reality. Když je milujete, promění je to. Ne přesvědčí - promění. Obnoví se, dosáhnou k novým výšinám bytí. Dojde k tomu, ale v
jejich bytí a podle jejich vlastní přirozenosti. Pomáhejte lidem, aby byli přirození, pomáhejte lidem, aby byli svobodní, pomáhejte lidem, aby byli sami sebou, a nikdy se nepokoušejte nikoho nutit, tahat a tlačit a manipulovat. To jsou způsoby ega."
Osho
A už se to děje zase: tisknu stohy papírů pod dojmem, že se něco naučím. Že získám nějaké znalosti...Tentokrát však s tím rozdílem, že vím, že vše důležité již umím..
Něčemu jste věřili.
Někam se posunuli.
Přestali spoustě věcí věřit, ALE najednou...cítíte, jak vás ten starý systém zase jako hadice vysavače začíná nasávat.
Ještě týden zpátky byste z toho byli vdepresi.
Dnes však víte, že právě TO je nová VÝZVA!
Žít v "tom" jako dřív, ale jinak.
Bez osobní důležitosti.
S útlumem ega.
S úsměvem.
Elánem kolem dokola.
V poklidu.
Protože je to jenom hra, kerou jsem se rozhodli hrát.
Putování Krkonoši
Lidé kupují letenky a odlétají do Santiagy de Compostely, aby se vydali na pouť, srovnali si priority, urovnali si myšlenky. Chtějí jít osamoceni, nejlépe bez peněz, spoléhat na cizí pomoc. Jít kilometry a kilometry stejnou krajinou. Musí to být krásné, ale i menší askeze může mít stejný výsledek.
Stačí po dobu pěti dní popíjet čaj z ešusu.
Večer co večer si uvědomovat, jak je krásné, když se vám do jednoho oka vejde celá obloha!
Mazlit se s daným přítomným okamžikem.
A nemusíte být ani sami. Příjemná společnost k zajímavým hovorům může být daleko větší inspirací než vy a vaše mysl.
Můžete se občas zastavit a osvěžit se lahodným mokem - život nemusí být vždy asketický, ale i bujarý!
Není to špatně.
Přecházíte hřebeny Krkonoš a vaše denní rutina se promění o to posvátnější jsou vám určité úkony, když se vrátíte zpět.
Cvakne varná konvice.
Do uší vám hučí proud teplé vody.
To jsou vám životní zázraky.
Pak nastává cesta zpět do reality.
Do všedního dne.
Spěch.
Jídlo.
Stres.
Málo pohybu, málo prostoru pro relaxaci.
TO jsou a budou okamžiky, kdy se ukazuje, nakolik jsme silní, vyrovnaní "jogíni 21.století".
Jak řekl jeden zkušený: "Odjet do Himálají a meditovat tři měsíce zvládne každý, ale vrátit se a nenasrat se s prvním blbcem - to už je tvrdší oříšek."
Přeji vám všem NÁDHERNĚ popršený den.
Stačí po dobu pěti dní popíjet čaj z ešusu.
Večer co večer si uvědomovat, jak je krásné, když se vám do jednoho oka vejde celá obloha!
Mazlit se s daným přítomným okamžikem.
A nemusíte být ani sami. Příjemná společnost k zajímavým hovorům může být daleko větší inspirací než vy a vaše mysl.
Můžete se občas zastavit a osvěžit se lahodným mokem - život nemusí být vždy asketický, ale i bujarý!
Není to špatně.
Přecházíte hřebeny Krkonoš a vaše denní rutina se promění o to posvátnější jsou vám určité úkony, když se vrátíte zpět.
Cvakne varná konvice.
Do uší vám hučí proud teplé vody.
To jsou vám životní zázraky.
Pak nastává cesta zpět do reality.
Do všedního dne.
Spěch.
Jídlo.
Stres.
Málo pohybu, málo prostoru pro relaxaci.
TO jsou a budou okamžiky, kdy se ukazuje, nakolik jsme silní, vyrovnaní "jogíni 21.století".
Jak řekl jeden zkušený: "Odjet do Himálají a meditovat tři měsíce zvládne každý, ale vrátit se a nenasrat se s prvním blbcem - to už je tvrdší oříšek."
Přeji vám všem NÁDHERNĚ popršený den.
Občas se vám v životě podaří najít směr, ale zatím nemáte kormidlo.
To se potom potácíte jako koráb bez vesel a doufáte, že až přijde ten správný okamžik doplujete právě tam, kde cítíte, že byste měli skončit! Tedy vlastně začít!
To se potom potácíte jako koráb bez vesel a doufáte, že až přijde ten správný okamžik doplujete právě tam, kde cítíte, že byste měli skončit! Tedy vlastně začít!
Lidé z vašich životů často odcházejí ještě lehčeji, než se stávají jejich součástí a pak je neskutečně těžké to přijmout - zvlášť když víte, že jste s nimi byli jiní, lepší...a bez to jaksi skřípe.
Kdy jste se naposledy zastavili u sousedčina plotu - jen tak!
Usmáli se na ni - jen tak!
Prohodili s ní pár slov - jen tak!
A pozorovali, jak se její obličej rozzářil!
Jak málo někdy stačí k tomu, aby člověk člověka udělal šťastným!
Zatímco jindy jsou i brilianty málo...
Napadají mě dvě myšlenky: jak krásně svěží je svěží ranní rosa a titul knihy Kdyby tam tak na mě někde někdo čekal.
Vytahuju sekačku a jdu kosit trávu - po modernu...
Usmáli se na ni - jen tak!
Prohodili s ní pár slov - jen tak!
A pozorovali, jak se její obličej rozzářil!
Jak málo někdy stačí k tomu, aby člověk člověka udělal šťastným!
Zatímco jindy jsou i brilianty málo...
Napadají mě dvě myšlenky: jak krásně svěží je svěží ranní rosa a titul knihy Kdyby tam tak na mě někde někdo čekal.
Vytahuju sekačku a jdu kosit trávu - po modernu...
Když se špetka pepře smíchá se slunečním svitem,
k pohance se přidá přiměřené množství oříšků, které promíchá svěží vítr,
a vše se pokape ranní rosou,
vznikne neopakovatelná konče-srpnová nálada.
k pohance se přidá přiměřené množství oříšků, které promíchá svěží vítr,
a vše se pokape ranní rosou,
vznikne neopakovatelná konče-srpnová nálada.
Tak podzimno
Dnes je vám v Ostravě krásně podzimně.
Tak sychravo a zataženo - jako ve Švédsku. Moc se mi po něm stýská.
I po tom "švédském já", které je v ČR o něco těžší si udržet. Ale snad se to opět naučím.
Neb život je hra a pravidla švédská se mi MOC líbila =).
Dnes je vám v Ostravě krásně sychravo.
Půjdu si uvařit kafe a přemítat o tom, jaké to bude až spadne listí a bude ho na podzim potřeba shrabat.
Tak sychravo a zataženo - jako ve Švédsku. Moc se mi po něm stýská.
I po tom "švédském já", které je v ČR o něco těžší si udržet. Ale snad se to opět naučím.
Neb život je hra a pravidla švédská se mi MOC líbila =).
Dnes je vám v Ostravě krásně sychravo.
Půjdu si uvařit kafe a přemítat o tom, jaké to bude až spadne listí a bude ho na podzim potřeba shrabat.
Jedna holka na Frýdeckém nádraží o půl desáté večer.
Je pátek - a ona je sama.
V tureckém posedu popíjí 19.st. pivo a kouká na hvězdy.
Vzpomíná...a usmívá se...
A po chvíli má PRÁVĚ díky tomu pivu o zábavu postaráno...
Je pátek - a ona je sama.
V tureckém posedu popíjí 19.st. pivo a kouká na hvězdy.
Vzpomíná...a usmívá se...
A po chvíli má PRÁVĚ díky tomu pivu o zábavu postaráno...
Sladký program z dětství
Existují různá vysvětlení pro to, proč máme po obědě potřebu dát si něco sladkého. Někomu stačí kostička čokolády, jiný potřebuje menší porci těstovin oddělit a dát si je s kakaem. Jiný pořádný chleba-pařezák s medem.
Jeden odborník řekne, že je to správně. Že sladké nastartuje proces trávení.
Jiný vám bude tvrdit, že je to nevyváženou skladbou a chuť na sladké vzniká proto, že vám v jídle chyběla sladká chuť.
Já se přikláním k variantě dvě plus tam dle mého názoru hraje ještě roli výchova.
Rodiče totiž své děti učí: "Když to všechno sníš, dostaneš za odměnu bonbón."
"Nedojíš to maso? Jak chceš, nebude žádná zmrzlina."
"Ano, bude narozeninový pohár - ale kdo dojí ty hranolky?"
V dospělosti už nás do jídla nikdo nutit nemusí, ale chuť na sladké nezmizí - někde se ti to tam v podvědomí uložíme, a jak to pak vypadá v reálu, asi každý z vlastní zkušenosti víme...
Jeden odborník řekne, že je to správně. Že sladké nastartuje proces trávení.
Jiný vám bude tvrdit, že je to nevyváženou skladbou a chuť na sladké vzniká proto, že vám v jídle chyběla sladká chuť.
Já se přikláním k variantě dvě plus tam dle mého názoru hraje ještě roli výchova.
Rodiče totiž své děti učí: "Když to všechno sníš, dostaneš za odměnu bonbón."
"Nedojíš to maso? Jak chceš, nebude žádná zmrzlina."
"Ano, bude narozeninový pohár - ale kdo dojí ty hranolky?"
V dospělosti už nás do jídla nikdo nutit nemusí, ale chuť na sladké nezmizí - někde se ti to tam v podvědomí uložíme, a jak to pak vypadá v reálu, asi každý z vlastní zkušenosti víme...
Dřív mi říkali, že jsem snílek.
Dnes vím, že právě skrze své představy si vytvářím vlastní žitou realitu!
Dnes vím, že právě skrze své představy si vytvářím vlastní žitou realitu!
Jak poznáte, že je ve vás malé dítě?
Nabídnou vám Nokii C3, ale vy odmítáte a máte bezbřehou radost Z VOSKOVEK!
Nic nebolí tak hluboce, jako bolest lidí, které milujete.
Vlastní fyzickou bolest překonáte.
Příčinu vlastní psychické bolesti také dokážete odkrýt, pokud budete opravdu chtít.
Ale dívat se, jak se vaši nejbližší trápí.
Vědět, co by jim mohlo pomoci, natahovat k nim ruku a přijímat jen ruce v bok a kopání nohou - to bolí.
Ta bezmoc pomoci bolí víc než spálený prst.
Bolí víc než rozloučení se se zemřelým.
Vlastní fyzickou bolest překonáte.
Příčinu vlastní psychické bolesti také dokážete odkrýt, pokud budete opravdu chtít.
Ale dívat se, jak se vaši nejbližší trápí.
Vědět, co by jim mohlo pomoci, natahovat k nim ruku a přijímat jen ruce v bok a kopání nohou - to bolí.
Ta bezmoc pomoci bolí víc než spálený prst.
Bolí víc než rozloučení se se zemřelým.
Člověk neustále hodnotí a přehodnocuje - své hodnoty, to, čemu dává smysl. To, čemu je ochoten říkat tak honosně - životní poslání.
Jak se pozná, kdy se jedná o lenost, nedostatek zájmu nebo o okamžik, kdy konečně začíná docházet k rozpouštění té skořápky zvané ego.
Jak se pozná, kdy se jedná o lenost, nedostatek zájmu nebo o okamžik, kdy konečně začíná docházet k rozpouštění té skořápky zvané ego.
Life is about simplicity!
I zašumí vám tříbarevný šusťák nad hlavou a rozvíří vaše dávné vzpomínky.
Usmíváte se, neb víte, že už je dávno odvál vítr minulosti.
Stojíte a díváte se na tu hranku, za kterou se rozprostírá budoucnost.
A pak?
Pak už letíte.
Usmíváte se, neb víte, že už je dávno odvál vítr minulosti.
Stojíte a díváte se na tu hranku, za kterou se rozprostírá budoucnost.
A pak?
Pak už letíte.
Člověk má často snahu přehazovat svou neschopnost na druhé. "Je to jejich vina," myslí si.
Ve fázi číslo dvě člověk přijímá, že jde o jeho vlastní neschopnost.
Nejvyšší úroveň poznání nastává tehdy, kdy si člověk uvědomí, že neschopný není a tato negativní vlastnost pramení pouze z jeho vlastních myšlenek - tehdy nastává neskutečný pocit osvobození!
Ve fázi číslo dvě člověk přijímá, že jde o jeho vlastní neschopnost.
Nejvyšší úroveň poznání nastává tehdy, kdy si člověk uvědomí, že neschopný není a tato negativní vlastnost pramení pouze z jeho vlastních myšlenek - tehdy nastává neskutečný pocit osvobození!
POSLOUCHEJ SE!
Jdeme vytvářet hodnoty!
Vždyť tu nejdůležitější jsi už vytvořil, když ses narodil. Jmenuje se TVŮJ ŽIVOT!
Ona je taková, jindy zase maková!
To, na co si stěžujeme jsou nejčastěji PRÁVĚ TY VLASTNOSTI, které nám vadí na nás samotných!
Reflektuj to, uč se a rozvíjej sám sebe namísto kritiky okolí!
Ale nic!
Když řekneš "ale nic", skrývá se za těmito dvěma slůvky tak OBROVSKÉ NĚCO, které dříve nebo později naroste do PEKELNÉHO PROBLÉMU!
Buď statečný a statečná a nauč se POJMENOVÁVAT věci, problémy a pocity!
Není to vůbec snadné, ale je zábavné se to učit.
Dva světy a posuzování v něm
Prý jsem divná a přejde mě to, až najdu partnera.
A já vám mám přitom pocit, že jsem nikdy v životě neměla hodnoty srovnané jasněji.
Jen tomu okolí se zase něco nelíbí.
Naštěstí už nemám potřebu hrát divadýlko dle šablon společnosti.
Poslouchám, co vy všichni kolem mě říkáte a kdybych věřila ještě všem těm programům, kterým věříte vy, mohla bych s klidem tvrdit, že jste taky divní. Vyšinutí. Mimo realitu. Bez znalosti skutečných hodnot.
POSLOUCHÁTE NĚKDY TY SLOVA, CO VÁM VYCHÁZÍ Z ÚST ? ? ?
Rozdíl mezi "tím mým" a "tím vaším" světem je jednoduchý - já v něm nemám potřebu nikoho a nic posuzovat.
Nezajímá mě, kdo si tamhlé co udělal. ¨
Ano, okruh přátel se smršťuje - o to je pevnější, tryská z něho pozitivní náboj namísto pomluv a kritiky.
Těším se, co přinesou další dny.
Okruh přátel se smršťuje - někdo by to mohl nazvat daní za vyšinutí.
Já to považuji za osvícenou odměnu.
A já vám mám přitom pocit, že jsem nikdy v životě neměla hodnoty srovnané jasněji.
Jen tomu okolí se zase něco nelíbí.
Naštěstí už nemám potřebu hrát divadýlko dle šablon společnosti.
Poslouchám, co vy všichni kolem mě říkáte a kdybych věřila ještě všem těm programům, kterým věříte vy, mohla bych s klidem tvrdit, že jste taky divní. Vyšinutí. Mimo realitu. Bez znalosti skutečných hodnot.
POSLOUCHÁTE NĚKDY TY SLOVA, CO VÁM VYCHÁZÍ Z ÚST ? ? ?
Rozdíl mezi "tím mým" a "tím vaším" světem je jednoduchý - já v něm nemám potřebu nikoho a nic posuzovat.
Nezajímá mě, kdo si tamhlé co udělal. ¨
Ano, okruh přátel se smršťuje - o to je pevnější, tryská z něho pozitivní náboj namísto pomluv a kritiky.
Těším se, co přinesou další dny.
Okruh přátel se smršťuje - někdo by to mohl nazvat daní za vyšinutí.
Já to považuji za osvícenou odměnu.
Dva světy
Ten Gofman ani netušil, co říkal, když napsal: VŠICHNI HRAJEME DIVADLO!
Myslím, že by našimi výkony v roce 2012 byl doslova šokován.
Že bychom předčili jeho veškerá očekávání.
Šaškovské plejády našich vystoupení jsou vskutku mistrovskými kousky!
Myslím, že by našimi výkony v roce 2012 byl doslova šokován.
Že bychom předčili jeho veškerá očekávání.
Šaškovské plejády našich vystoupení jsou vskutku mistrovskými kousky!
Barvy života
Lidé naprosto nesmyslně hledají lásku kolem sebe v podobě dokonalých partnerů, rychlých aut a vysněných kariér, bez povšimnutí, že prvním krokem je najít LÁSKU V SOBĚ!
Přála bych všem, aby měli v očích tolik lásky, jako při zpěvu The Creole Choir of Cuba.
Přála bych jim, aby měly ty nádherné slzy v očích při pohledu na hvězdy pořád - nejen po několika pivech.
Bylo by krásné, kdyby si lidé rozdávali úsměvy tak hojně, jako v posledních čtyřech barevných dnech Ostravy!
Přála bych všem, aby měli v očích tolik lásky, jako při zpěvu The Creole Choir of Cuba.
Přála bych jim, aby měly ty nádherné slzy v očích při pohledu na hvězdy pořád - nejen po několika pivech.
Bylo by krásné, kdyby si lidé rozdávali úsměvy tak hojně, jako v posledních čtyřech barevných dnech Ostravy!
Ochutnala jsem slanou vodu a něco vám řeknu - byla SLANÁ!
Užívala jsem si, jak si přímořský vítr donekonečna pohrává s mými vlasy,
zatímco nad hlavou se ve vzduchu líně povalovali racci.
Korunní stromu mě šustivě lákalo, abych načerpala trochu té energie, a tak jsem se nechala svést:
usedla jsem ke kmeni jednoho z těch stromů a otevřela Fulghumovu knihu.
Užívala jsem si, jak si přímořský vítr donekonečna pohrává s mými vlasy,
zatímco nad hlavou se ve vzduchu líně povalovali racci.
Korunní stromu mě šustivě lákalo, abych načerpala trochu té energie, a tak jsem se nechala svést:
usedla jsem ke kmeni jednoho z těch stromů a otevřela Fulghumovu knihu.
Život je neskutečně vzrušivé brnění tam někde u solar plexus.
Jedna pohádka musí skončit, aby zase nějaká další mohla pokračovat aneb osm hodin cesty před Ostravou.
Doporučení
Jak se dají ušetřit peníze?
Pokud si zablokujete kartu špatným zadáním PIN kódu, který normálně zadáváte TAK automaticky, že se vám vykouřil z hlavu - jde to samo!
Doporučení: tuto metody nezkoušejte v cizině, pokud si nejste 100% jistí, že vám někdo jede poskytnout finanční pomoc(rodiče, přátelé apod.).
Pokud si zablokujete kartu špatným zadáním PIN kódu, který normálně zadáváte TAK automaticky, že se vám vykouřil z hlavu - jde to samo!
Doporučení: tuto metody nezkoušejte v cizině, pokud si nejste 100% jistí, že vám někdo jede poskytnout finanční pomoc(rodiče, přátelé apod.).
Někdy může pršet a být pošmourno a člověku se stejně chce smát, zpívat a tancovat.
Jindy nádherně svítí slunce, ale uvnitř prší.
Naštěstí se ty nálady mění stejně přirozeně, jako počasí kolem nás.
A když člověk začne naslouchat svému nitru, pochopí i PROČ!
Jindy nádherně svítí slunce, ale uvnitř prší.
Naštěstí se ty nálady mění stejně přirozeně, jako počasí kolem nás.
A když člověk začne naslouchat svému nitru, pochopí i PROČ!
Švédská bouřka
Jen hlupák by řekl, že z té bouřky nebude liják.
Jen blázen by se i přesto odvážil jít běhat.
Jen hlupák by tvrdil, že se deseti kilometrový okruh dá oběhnout bez promočené nitky oblečení.
Jen blázen by to zkusil.
Jen hlupák by se pokoušel popřít fakt, že za osm minut bude po dešti.
Jen blázen by nebyl ochotný čekat a nedbat na chladivé proudy kapek.
Jen hlupák by nesouhlasil s tím, že ve Švédsku máme opožděné počasí - tedy aprílový duben.
Jen blázna tento fakt neodradí k maximálnímu běžeckému nasazení v dešti ve švédských lesích.
Nové boty - pokřtěny !
Jen blázen by se i přesto odvážil jít běhat.
Jen hlupák by tvrdil, že se deseti kilometrový okruh dá oběhnout bez promočené nitky oblečení.
Jen blázen by to zkusil.
Jen hlupák by se pokoušel popřít fakt, že za osm minut bude po dešti.
Jen blázen by nebyl ochotný čekat a nedbat na chladivé proudy kapek.
Jen hlupák by nesouhlasil s tím, že ve Švédsku máme opožděné počasí - tedy aprílový duben.
Jen blázna tento fakt neodradí k maximálnímu běžeckému nasazení v dešti ve švédských lesích.
Nové boty - pokřtěny !
Co se stane, když si spletete centi a deci?
Objednáte si portské a rozdíl vám dojde, když před sebou uvidíte ten crcek, za který musíte ještě navíc zaplatit!
Už abych byla v Česku, kde se portské prodává DECKÁCH =D...
Objednáte si portské a rozdíl vám dojde, když před sebou uvidíte ten crcek, za který musíte ještě navíc zaplatit!
Už abych byla v Česku, kde se portské prodává DECKÁCH =D...
Hlad
Co je to hlad? A existuje vůbec?
Zamyslete se nad následujícím.
Někdy se vzbudíte a máte pocit, že byste snědli vola - to si dopřejete bohatou snídani.
Jindy je hlad tišší - to zblajznete jen nějaký jogurtík.
Jindy ho necítíte, tak snídani vynecháte nebo se i přesto nedlábnete - ze zvyku. ZE ZVYKU!
Večer přijde doba večeře: tělo si žádá něco do žaludku. Poslouchej své tělo, neb ono samo ti napoví, zda by si dalo těstoviny, salát nebo jenom vlažnou vodu.
Vnímej tu energetickou ruku, která se automaticky stáhne, když budeš přemýšlet zda to či ono poslat do žaludku.
Do auta taky neliješ benzín namísto nafty!
Lij do těla to, co si žádá!
Ne ze zvyku!
Ale s uvážením!
Otázkou však stále zůstává: existuje hlad? Nebo je to jenom naše reakce na emoční rozpoložení těla a myšlenek?
Zamyslete se nad následujícím.
Někdy se vzbudíte a máte pocit, že byste snědli vola - to si dopřejete bohatou snídani.
Jindy je hlad tišší - to zblajznete jen nějaký jogurtík.
Jindy ho necítíte, tak snídani vynecháte nebo se i přesto nedlábnete - ze zvyku. ZE ZVYKU!
Večer přijde doba večeře: tělo si žádá něco do žaludku. Poslouchej své tělo, neb ono samo ti napoví, zda by si dalo těstoviny, salát nebo jenom vlažnou vodu.
Vnímej tu energetickou ruku, která se automaticky stáhne, když budeš přemýšlet zda to či ono poslat do žaludku.
Do auta taky neliješ benzín namísto nafty!
Lij do těla to, co si žádá!
Ne ze zvyku!
Ale s uvážením!
Otázkou však stále zůstává: existuje hlad? Nebo je to jenom naše reakce na emoční rozpoložení těla a myšlenek?
Rána
Když se ráno probouzíme do dalšího vzrušujícího dne, často míváme různé pocity.
Někdy jsme z nějakého důvodu tak nervózní, že nemůžeme dospat. V noci se soustavně budíme, koukáme na hodiny a nadáváme, že ten čas vůbec neubíhá. Když se ráno ozve zazvonění budíku, vstáváme - naprosto nevyspalí, ale s myšlenkou: KONEČNĚ!
Jindy se můžeme probudit ještě před zvoněním budíku ze stejného důvodu - nemohli jsme dospat. Ale tehdy, ač jsme spali málo, máme pocit, že jsme maximálně nabití. To bývá zpravidla tehdy, máme-li před ebou třeba i den nabitý, ale plný povinností, které nás naplňují a dělají nám radost. To pak stojíte v koupelně a od pusy vám bublá pasta, jak se snažíte ani při čištění zubů nepřestat zpívat.
Jsou dny, kdy večer uléháte do postele a až se předem děsíte ranního vyzvánění. Chvíli zamýšlíte s představou, že byste zvonění vypnuli a "jakože zaspali", ale víte, že to nic nevyřeší. To ráno skutečně přijde! I s tím vlezlým tónem! Zamáčknete ho a nerudně se převalíte na druhý bok. Proč já? Po několikátém povzdechu si uvědomíte, že stejně nic nezměníte a jenom se okrádáte o čas, ve kterém jste si mohli vychutnat ranní čas - i když na něj nemáte ani pomyšlení. Vstáváte ve stylu mátohy, nahrbení jako gorila, s ledovým kamenem v břiše, který jaksi nerozpouští ani ranní vařící sprcha.
Určitě znáte i rána lenošící. To jsou ta, kdy budík zvoní vy posloucháte jeho jeho melodii a necháváte ji laškovně zvonit. S peřinou kolem ramen je vám tak krásně a bezpečně, že představa, že byste se měli obléci a vyjít na ulici se rovná nápadu šílence. Tehdy záleží, zda je všední den či ne. Pokud musíte do práce, vstáváte s úsměvem a už předem se těšíte, až do svého měkkého korábu zase večer zaplujete. Je-li však víkend, tak to jasná volba: cereální vločky máte v peřinách, neb snídaně v postel je prostě jasná volba!
Někdy jsme z nějakého důvodu tak nervózní, že nemůžeme dospat. V noci se soustavně budíme, koukáme na hodiny a nadáváme, že ten čas vůbec neubíhá. Když se ráno ozve zazvonění budíku, vstáváme - naprosto nevyspalí, ale s myšlenkou: KONEČNĚ!
Jindy se můžeme probudit ještě před zvoněním budíku ze stejného důvodu - nemohli jsme dospat. Ale tehdy, ač jsme spali málo, máme pocit, že jsme maximálně nabití. To bývá zpravidla tehdy, máme-li před ebou třeba i den nabitý, ale plný povinností, které nás naplňují a dělají nám radost. To pak stojíte v koupelně a od pusy vám bublá pasta, jak se snažíte ani při čištění zubů nepřestat zpívat.
Jsou dny, kdy večer uléháte do postele a až se předem děsíte ranního vyzvánění. Chvíli zamýšlíte s představou, že byste zvonění vypnuli a "jakože zaspali", ale víte, že to nic nevyřeší. To ráno skutečně přijde! I s tím vlezlým tónem! Zamáčknete ho a nerudně se převalíte na druhý bok. Proč já? Po několikátém povzdechu si uvědomíte, že stejně nic nezměníte a jenom se okrádáte o čas, ve kterém jste si mohli vychutnat ranní čas - i když na něj nemáte ani pomyšlení. Vstáváte ve stylu mátohy, nahrbení jako gorila, s ledovým kamenem v břiše, který jaksi nerozpouští ani ranní vařící sprcha.
Určitě znáte i rána lenošící. To jsou ta, kdy budík zvoní vy posloucháte jeho jeho melodii a necháváte ji laškovně zvonit. S peřinou kolem ramen je vám tak krásně a bezpečně, že představa, že byste se měli obléci a vyjít na ulici se rovná nápadu šílence. Tehdy záleží, zda je všední den či ne. Pokud musíte do práce, vstáváte s úsměvem a už předem se těšíte, až do svého měkkého korábu zase večer zaplujete. Je-li však víkend, tak to jasná volba: cereální vločky máte v peřinách, neb snídaně v postel je prostě jasná volba!
Intouchables
Intouchables - vážné tóny klavírů a houslí, smělé rozmáchnutí štětce, padák na zádech a stoupání do výšek!
Láska jako samozřejmost,
pokora jako lekce,
porozumnění jako výsledek - jen s těží zůstane po shlednutí nezasaženi!
Láska jako samozřejmost,
pokora jako lekce,
porozumnění jako výsledek - jen s těží zůstane po shlednutí nezasaženi!
Celý můj život jde podle PLÁNU - MÉHO VLASTNÍHO!
Venku lije jako z konve a já se neubráním širokému úsměvu: WHAT A BEATIFUL DAY!
Venku lije jako z konve a já se neubráním širokému úsměvu: WHAT A BEATIFUL DAY!
Bylinky?
Podběl, hluchavka, jitrocel, levandule, mateřídouška, kontryhel, řapík, třezalka, šalvěj...
Proč se z toho staly neznáme pojmy?
AHA!
Nahradily jsme je těmito:
Urinal, Panadol, Nurofen Strop Grip, Xyzal, Acylpyrin, Ibalgin...
Smutné..
Vzpomenem/te si?
Proč se z toho staly neznáme pojmy?
AHA!
Nahradily jsme je těmito:
Urinal, Panadol, Nurofen Strop Grip, Xyzal, Acylpyrin, Ibalgin...
Smutné..
Vzpomenem/te si?
Na každou věc VŽDY existují minimálně DVA pohledy a lidé bohužel častěji s oblibou věří jejich odrazům v zrcadle...
Člověk se považuje za pána tvorstva, ale přitom je primitivnější než plaz!
I taková zmije uštkne jenom, má-li důvod.
Ale člověk? Pchá! Tomu je to jedno - ten stříká jed, jak se mu to zdá zábavné.
I postupně chápu slova kamaráda veterináře: "Lidi bych léčit nemohl! TI MLUVÍ!"
I taková zmije uštkne jenom, má-li důvod.
Ale člověk? Pchá! Tomu je to jedno - ten stříká jed, jak se mu to zdá zábavné.
I postupně chápu slova kamaráda veterináře: "Lidi bych léčit nemohl! TI MLUVÍ!"
Nejkrásnější kompliment
"Ty seš tak strašně divná, že tě mám ráda!"
Děkuji.. =)
Endorfiny:
ani drogy, ani láska, ani sex, ani posezení s přáteli nespustí tak silný gejzír endorfinů, jako POHYB SVALŮ !
Pozn.:
To, že některým věcem nevěříme ještě neznamená, že neexistují.
Děkuji.. =)
Endorfiny:
ani drogy, ani láska, ani sex, ani posezení s přáteli nespustí tak silný gejzír endorfinů, jako POHYB SVALŮ !
Pozn.:
To, že některým věcem nevěříme ještě neznamená, že neexistují.
Prší? Ať si!
Pršící ráno ještě nedělá den hnusným, odporným či příšerným.
I mokrý den může být veselý, usměvavý a plný pozitivních setkání - myslete na to!
I mokrý den může být veselý, usměvavý a plný pozitivních setkání - myslete na to!
Teď a tady
Nikoho na své životní cestě jsem nepotkala bez důvodu.
Někdo se stane, že člověka, kterého považujete za přítele, jím nezůstane po celou dobu - to proto, aby jste se poučili.
Někdy se stane, že člověk, který by vám mohl být životním partnerem, tuto roli zkrátka nemůže přijmout - ale může vám dát konkrétní představu lásky.
Pořád se učím.
Dřív jsem si myslela, že mé sny o budoucnosti jsou mým palivem.
Cítím se, jako bych se probudila, neb dnes už vím, že žiji ten nejkrásnější sen, který jsem si zvolila ještě před narozením - ŽIVOT !
TEĎ
A
TADY !
Poslední myšlenka, která vzklíčila v mé hlavě v posledních dnech: o věci se často staráme lépe než sami o sebe.
Když vaše auto potřebuje doplnit nádrž - zastavíte !
Proč je pro vás ale TAK nemožné najít si denně chvilinku na odpočinek?
Do auto s dieselovým motorem byste benzín nenatankovali - ani by vás to nenapadlo.
Proč stejně uvědoměle nepřemýšlíte, jaký typ paliva dodáváte vašemu tělo?
Auto leštíme s maximálním nasazením.
Duševní hygiena pro mnohé stále zůstává neznámý pojem.
Dvakrát ročně přezouváme pneumatiky.
Na regeneraci organismu nemáte čas.
Přemýšlejte...
Někdo se stane, že člověka, kterého považujete za přítele, jím nezůstane po celou dobu - to proto, aby jste se poučili.
Někdy se stane, že člověk, který by vám mohl být životním partnerem, tuto roli zkrátka nemůže přijmout - ale může vám dát konkrétní představu lásky.
Pořád se učím.
Dřív jsem si myslela, že mé sny o budoucnosti jsou mým palivem.
Cítím se, jako bych se probudila, neb dnes už vím, že žiji ten nejkrásnější sen, který jsem si zvolila ještě před narozením - ŽIVOT !
TEĎ
A
TADY !
Poslední myšlenka, která vzklíčila v mé hlavě v posledních dnech: o věci se často staráme lépe než sami o sebe.
Když vaše auto potřebuje doplnit nádrž - zastavíte !
Proč je pro vás ale TAK nemožné najít si denně chvilinku na odpočinek?
Do auto s dieselovým motorem byste benzín nenatankovali - ani by vás to nenapadlo.
Proč stejně uvědoměle nepřemýšlíte, jaký typ paliva dodáváte vašemu tělo?
Auto leštíme s maximálním nasazením.
Duševní hygiena pro mnohé stále zůstává neznámý pojem.
Dvakrát ročně přezouváme pneumatiky.
Na regeneraci organismu nemáte čas.
Přemýšlejte...
Mám chuť si dát kafe na zahradě.
Sekat dřevo.
Zatopit v krbu.
Malovat si.
Číst oddechovku a poslouchat zpěv ptáčků.
Dát si točenou zmrzku u mékáče.
Zabékat si u ohně na kytaru.
Horké maliny se zmrzlinou.
Sekat dřevo.
Zatopit v krbu.
Malovat si.
Číst oddechovku a poslouchat zpěv ptáčků.
Dát si točenou zmrzku u mékáče.
Zabékat si u ohně na kytaru.
Horké maliny se zmrzlinou.
JE JARO!
Rakousko.
Vcházím do hospůdky, kterou vlastní Slováci a Chorvati. Přijeli jim známí.
"Tohle je určitě Česka! Jen Čechovi by koukal hajzl papír z batohu."
"Dobře ty!" odpovídám pobaveně.
"Ty vole, FAKT! : D"
Vcházím do hospůdky, kterou vlastní Slováci a Chorvati. Přijeli jim známí.
"Tohle je určitě Česka! Jen Čechovi by koukal hajzl papír z batohu."
"Dobře ty!" odpovídám pobaveně.
"Ty vole, FAKT! : D"
Poučit se z chyb dneska umí kde kdo, ale poučit se a s úsměvem se povznést se nad vlastní chybou, nebo se za ni dokonce pochválit - to už je tvrdší oříšek.
Co dělat, když vítr intuitivně udává směr vaší lodi , ale v podpalubí je díra a vy prostě víte, že úspěšně nezakotvíte v cíli?
Kdy jste naposledy:
-spali nazí pod peřinou u otevřeného okna?
-snídali v posteli a pokapali si peřinu?
-užili si šum sprchy?
-všimli si třepetající se vlajky ve vzduchu?
-vzbudili se a hned ráno měli nutkavou potřebu se začít smát?
-viděli film, u které jste se od srdce zasmáli?
-koupili nějakou dražší dobrotu k snědku?
-dali výborný cheesecake s jahodovým topingem?
Kdy jste naposledy měli pocit, že je všechno PRÁVĚ tak, jak má být?
-spali nazí pod peřinou u otevřeného okna?
-snídali v posteli a pokapali si peřinu?
-užili si šum sprchy?
-všimli si třepetající se vlajky ve vzduchu?
-vzbudili se a hned ráno měli nutkavou potřebu se začít smát?
-viděli film, u které jste se od srdce zasmáli?
-koupili nějakou dražší dobrotu k snědku?
-dali výborný cheesecake s jahodovým topingem?
Kdy jste naposledy měli pocit, že je všechno PRÁVĚ tak, jak má být?
ŽÍT NAPLNO!
Lidé mají různé způsoby, jak žít na plno.
Jedni jsou přesvědčeni o tom, že musí maximum svého času věnovat svým koníčkům. Adrenalin - to je jejich!
Jiní pracují do rozedrání těl, aby si pak za vydělané peníze mohli koupit nějaký hmotný statek, nějaký dovolenkový prožitek.
Někteří na plno ani nežijí a jenom tápu a přemýšlí, jak toho dosáhnout. Nebo v mnoha případech ani nechtějí, protože by to znamenalo změnu, které se příliš bojí.
Každý má zkrátka svůj recept. Ale stejně jako i recept na bábovku má standardní základ a pak si k němu každý přidává nějaké zlepšováky, tak samo je to i s "klohněním života na plno".
Užívat si život neznamená neustále cestovat, kupovat si nové oblečení nebo poznávat nové lidi. Žít znamená být. Tady a teď. Právě teď jsem si uvědomila to, že dýchám. Mám radost z toho, že míchám vařechou a za chvíli si dám do pusu lžičku rýže. Ten člověk se na mě usmál - páni, jak mě to dobilo, a nic mě to nestálo! Sprcha bude hotovým pohlazením pro mé tělo, kterému za dnešek patří zásluhy, že mě bezpečně proneslo dalším dnem. Dokud se nedokážeme opravdově radovat s těchto běžných, chvil, nikdy nezvládneme žít naplno.
Budeme neustále měnit práci, cestovat z jednoho kouta světa na druhý a čekat až se v té tmě rozžehne nějaké světýlko, které nás povede.
Tak jak se to zpívá: nesnáším loučeníÍÍÍ!
Nejtěžší je se loučit s těmi nejmilovanějšími.
Žádné objetí není dost dlouhé.
Ani jedna pusa nechce být tou poslední.
Čas je však neúprosný a mi jede vlak - mám TAM nějaký "úkol".
Slzy kapou, i když ví, že je to tak správně - že vše má svůj účel.
Zase se vrátím, s úsměvěm =)
Děkuji za vás VŠECHNY!
Žádné objetí není dost dlouhé.
Ani jedna pusa nechce být tou poslední.
Čas je však neúprosný a mi jede vlak - mám TAM nějaký "úkol".
Slzy kapou, i když ví, že je to tak správně - že vše má svůj účel.
Zase se vrátím, s úsměvěm =)
Děkuji za vás VŠECHNY!
Víkendové hory
Vezměte sebou na Javorový čtyřletého špunta a nemusíte ani do Tater, abyste zažili INTENZIVNÍ víkend!
Jak emocionálně, tak fyzicky - to dítě ten stoupák prostě neujde a tudíž vaše záda to jistí!
Byl vám to ale krásný víkend!
A ten oběd pak chutnal vskutku znamenitě!
Jak emocionálně, tak fyzicky - to dítě ten stoupák prostě neujde a tudíž vaše záda to jistí!
Byl vám to ale krásný víkend!
A ten oběd pak chutnal vskutku znamenitě!
"Každý den se něco naučíme, a to hlavně svými "chybami". To nám umožňuje příště tu věc udělat dobře. Proto se nikdy nemýlím. Jen se učím. Všechno je takto jednoduché."
Louise Hay - Miluj svůj život
Louise Hay - Miluj svůj život
"...náročnost celé situace nijak neusnadnila Angelinina celovečerní diskuze o tom, proč Mikael stále zůstává starým mládencem. Rovněž mu nabízela spoustu vhodných kandidátek na manželství z řad dcer svých známých. Nakonec jí Mikael vysvětlil, že by se rád oženil, ale jeho milenka je už bohužel vdaná. Poté na chvilku zmlkla i Angelina."
S. Larsson, Dívka, která si hrála s ohněm, str.205
S. Larsson, Dívka, která si hrála s ohněm, str.205
Člověk se životem může tahat s různými věcmi - od nákupu až po otravné lidi.
Nejkrásnější je však rozhodně táhnout si svou cestou!
Vytáhnout to až nahoru s provazem na zádech
a pak dotáhnout to až do míst, kde umí krásnou čepičku.
Nejkrásnější je však rozhodně táhnout si svou cestou!
Vytáhnout to až nahoru s provazem na zádech
a pak dotáhnout to až do míst, kde umí krásnou čepičku.
Smysl! Cože co? Smysl?
Když hledáte SMYSL!
Cože co?
Takový ten smyšlený pocit, že to, co děláte někam vede.
Smyšlený, vymyšlený, racionálně zdůvodněný smysl..
Pod postelí není,
do mailu mi ho taky nikdo neposlal,
nenajdu do ho ani mezi rohlíkama ani u sýrů v ledničce.
Čistím si zuby - ani tam není.
A tak sedím na židli a koukám jak padá sníh.
Cože co?
Takový ten smyšlený pocit, že to, co děláte někam vede.
Smyšlený, vymyšlený, racionálně zdůvodněný smysl..
Pod postelí není,
do mailu mi ho taky nikdo neposlal,
nenajdu do ho ani mezi rohlíkama ani u sýrů v ledničce.
Čistím si zuby - ani tam není.
A tak sedím na židli a koukám jak padá sníh.
"Řekni někomu, že je na nebi 97 830 124 656 998 hvězd, a uvěří ti. Napiš ale: "Pozor, čerstvě natřeno!" - a sáhne si."" J. Tuwim
Když na Stodolní zavítá jaro
Na Stodolní přišlo jaro!
Jak jinak si vysvětlíte slečny pobíhající na ulici v tílku a legínách?
Zjišťuji, že si stejně parádně zatančím se svou čtyřletou sestrou na Waca Waca - ani k tomu není potřeba přeplněný klub.
Hledám adrenalin, avšak nikoho s krosnou na zádech nenacházím,
a tak se raději vracím náhradní dopravou domů.
Ti lidé v přiléhavých oblečkách by sice dle mého názoru pomoc potřebovali,
avšak jejich role jim tak vyloženě vyhovuje.
Neřekla bych, že stárnu.
Cítím úspěch:
NACHÁZÍM SAMA SEBE !
Jak jinak si vysvětlíte slečny pobíhající na ulici v tílku a legínách?
Zjišťuji, že si stejně parádně zatančím se svou čtyřletou sestrou na Waca Waca - ani k tomu není potřeba přeplněný klub.
Hledám adrenalin, avšak nikoho s krosnou na zádech nenacházím,
a tak se raději vracím náhradní dopravou domů.
Ti lidé v přiléhavých oblečkách by sice dle mého názoru pomoc potřebovali,
avšak jejich role jim tak vyloženě vyhovuje.
Neřekla bych, že stárnu.
Cítím úspěch:
NACHÁZÍM SAMA SEBE !
Afirmace dne
Nezávidím druhým jejich cestu, která se mi zdá třeba i lepší, plná prosperity a úspěchu.
Věřím, že můj čas teprve přijde, nebo že je můj úděl zde na zemi zcela jiný.
Věřím, že můj čas teprve přijde, nebo že je můj úděl zde na zemi zcela jiný.
"Život strávený honitbou za smyslovým potěšením je promarněným životem. Je to jako bys strávil celý svůj život pronásledováním přeludu."
Citát z www.medituj.cz
Citát z www.medituj.cz
Někteří lidé musí z vašeho života první odejít, abyste pochopili TO, co se vám celou dobu snažili říct.
Pochod
Nos se vám může proměnit v polárkový dort,
líčka může ošlehat vítr,
ruce se můžou proměnit ve dva kusy ledu a chodila totálně odkrvit,
ale dokud bije to zatracené srdce,
myšlenky se prostě nezmrazí, nezastaví...
Květina
Není rozporuplnější věci, než-li květiny.
Nečekaný kvítek ve vás dokáže vyvolat obrovskou radost,
luční kvítí mile potěší,
svatební květina v sobě nese jakýsi příslib budoucnosti,
ta narozeninová je zase plná radosti ze života.
Jiné umí ostře bodat do srdce, aniž by měli trny,
to jsou ty, které klademe milovaným na hrob.
Snažíme se do těch květin vložit veškerou naši lásku z zesnulému,
každičkou vzpomínku a jeho gesto. Cítíme však jen chlad.
Neboť tentokrát po předání květiny nebude žádné objetí - a to bolí..
Nečekaný kvítek ve vás dokáže vyvolat obrovskou radost,
luční kvítí mile potěší,
svatební květina v sobě nese jakýsi příslib budoucnosti,
ta narozeninová je zase plná radosti ze života.
Jiné umí ostře bodat do srdce, aniž by měli trny,
to jsou ty, které klademe milovaným na hrob.
Snažíme se do těch květin vložit veškerou naši lásku z zesnulému,
každičkou vzpomínku a jeho gesto. Cítíme však jen chlad.
Neboť tentokrát po předání květiny nebude žádné objetí - a to bolí..
Láska, vina, proměna
"Může snad někdo způsobit, aby se láska zastavila v čase?" zkoumám.
"Můžeme se o to pokusit, ale uděláme si ze života peklo. Nejsem přes dvacet let ženatý s touž osobou. To je lež. Ani ona, ani já nejsme stejní, proto je náš vztah živější než kdykoli jindy. Neočekávám, že moje žena se bude chovat stejně, jako když jsme se seznámili. Ani ona si nepřeje, abych byl pořád týž, jako když jsem ji poznal. Láska je mimo čas. Nebo lépe řečeno, láska je čas a prostor v jediném bodu, Alefu, v neustálé proměně."
"Lidé na to nejsou zvyklí. Chtějí, aby všechno zůstalo jako..."
"..a jediným důsledkem je utrpení,"namítám "Nejsme to, co by z nás lidé chtěli mít. Jsme to, čím jsme se rozhodli být. Obviňovat druhé je vždycky snadné. Můžete celý život obviňovat kdekoho, ale za své úspěchy nebo prohry jste zcela zodpovědní vy sami. Můžete se pokusit zastavit, ale jen promrháte energii."
Paulho Coelho, Alef, strana 112-113
"Můžeme se o to pokusit, ale uděláme si ze života peklo. Nejsem přes dvacet let ženatý s touž osobou. To je lež. Ani ona, ani já nejsme stejní, proto je náš vztah živější než kdykoli jindy. Neočekávám, že moje žena se bude chovat stejně, jako když jsme se seznámili. Ani ona si nepřeje, abych byl pořád týž, jako když jsem ji poznal. Láska je mimo čas. Nebo lépe řečeno, láska je čas a prostor v jediném bodu, Alefu, v neustálé proměně."
"Lidé na to nejsou zvyklí. Chtějí, aby všechno zůstalo jako..."
"..a jediným důsledkem je utrpení,"namítám "Nejsme to, co by z nás lidé chtěli mít. Jsme to, čím jsme se rozhodli být. Obviňovat druhé je vždycky snadné. Můžete celý život obviňovat kdekoho, ale za své úspěchy nebo prohry jste zcela zodpovědní vy sami. Můžete se pokusit zastavit, ale jen promrháte energii."
Paulho Coelho, Alef, strana 112-113
Hledejte se, každý den!
Najděte si každý den půl hodinku, i deset minut k zamyšlení.
Uvolněte se. Je jedno jak. Buďte jen sami se sebou.
Hledejte cestu do vašeho nitra.
Můžete říct, že se skutečně znáte?
Od malička nás učí oddělovat vnějšek a vnitřek.
Nemoci od psychicky.
Ale vy nejste to tričko, co máte na sobě.
Ani ten lesk na rtech.
Vy nejste ani to auto, po kterém toužíte.
Je důležité jít za otázku a ptát se, proč po tom toužíte.
Kdo vás k tomu navedl?
Proč se chováte tak, i když byste to chtěli jinak.
Vím, že v sobě neseme odpovědi na všechny otázky.
Jen jsme zlenivěli a přestali je hledat.
Přestali je chtít vědět.
Máte chuť to změnit?
Uvolněte se. Je jedno jak. Buďte jen sami se sebou.
Hledejte cestu do vašeho nitra.
Můžete říct, že se skutečně znáte?
Od malička nás učí oddělovat vnějšek a vnitřek.
Nemoci od psychicky.
Ale vy nejste to tričko, co máte na sobě.
Ani ten lesk na rtech.
Vy nejste ani to auto, po kterém toužíte.
Je důležité jít za otázku a ptát se, proč po tom toužíte.
Kdo vás k tomu navedl?
Proč se chováte tak, i když byste to chtěli jinak.
Vím, že v sobě neseme odpovědi na všechny otázky.
Jen jsme zlenivěli a přestali je hledat.
Přestali je chtít vědět.
Máte chuť to změnit?
Nevyléčitelná bolest
Bolest srdce.
Neexistuje na ni žádný lék.
Žádné antidepresivum nezmírní ty bodavé záškuby síní a komor.
Žádný alkohol nezabije právě ty srdeční buňky, které nás ničí.
Bolest srdce.
Nejde vyléčit.
Ani rozdýchat.
A už vůbec se s ní smířit.
Člověk se s ní musí naučit žít.
Každé ráno se s ní probudit
a večer zase usínat.
Občas ji stereotyp a každodenní shon zahladí do snesitelnějších tvarů.
To je však pouze na chvíli.
Je to jen zdání
Stačí mrňavá vzpomínka,
zdánlivý detail obličeje, situace či vůně.
A bolest se zase objeví v bolestivě řezných tvarech.
A to nám potom po tvářích tečou slzy.
Neexistuje na ni žádný lék.
Žádné antidepresivum nezmírní ty bodavé záškuby síní a komor.
Žádný alkohol nezabije právě ty srdeční buňky, které nás ničí.
Bolest srdce.
Nejde vyléčit.
Ani rozdýchat.
A už vůbec se s ní smířit.
Člověk se s ní musí naučit žít.
Každé ráno se s ní probudit
a večer zase usínat.
Občas ji stereotyp a každodenní shon zahladí do snesitelnějších tvarů.
To je však pouze na chvíli.
Je to jen zdání
Stačí mrňavá vzpomínka,
zdánlivý detail obličeje, situace či vůně.
A bolest se zase objeví v bolestivě řezných tvarech.
A to nám potom po tvářích tečou slzy.
