Lidé kupují letenky a odlétají do Santiagy de Compostely, aby se vydali na pouť, srovnali si priority, urovnali si myšlenky. Chtějí jít osamoceni, nejlépe bez peněz, spoléhat na cizí pomoc. Jít kilometry a kilometry stejnou krajinou. Musí to být krásné, ale i menší askeze může mít stejný výsledek.
Stačí po dobu pěti dní popíjet čaj z ešusu.
Večer co večer si uvědomovat, jak je krásné, když se vám do jednoho oka vejde celá obloha!
Mazlit se s daným přítomným okamžikem.
A nemusíte být ani sami. Příjemná společnost k zajímavým hovorům může být daleko větší inspirací než vy a vaše mysl.
Můžete se občas zastavit a osvěžit se lahodným mokem - život nemusí být vždy asketický, ale i bujarý!
Není to špatně.
Přecházíte hřebeny Krkonoš a vaše denní rutina se promění o to posvátnější jsou vám určité úkony, když se vrátíte zpět.
Cvakne varná konvice.
Do uší vám hučí proud teplé vody.
To jsou vám životní zázraky.
Pak nastává cesta zpět do reality.
Do všedního dne.
Spěch.
Jídlo.
Stres.
Málo pohybu, málo prostoru pro relaxaci.
TO jsou a budou okamžiky, kdy se ukazuje, nakolik jsme silní, vyrovnaní "jogíni 21.století".
Jak řekl jeden zkušený: "Odjet do Himálají a meditovat tři měsíce zvládne každý, ale vrátit se a nenasrat se s prvním blbcem - to už je tvrdší oříšek."
Přeji vám všem NÁDHERNĚ popršený den.
Recent Posts
