Recent Posts

GOAP: geniové, osobnosti, autority, perzóny


„Takže na kolik výstav?“
„Na všechny tři.“
„Dobrá, takže to máme 3 výstavy, jedno studentské vstupné, to je za 250 korun.“
Kartičku vidět nechce, sleva 100 Kč mě potěší – nebráním se jí.
„Můžu platit kartou?“

„Vy už jste tu výstavu viděla?“ ptám se paní na pokladně.
„Ne, neviděla, ale je hezká, je hezká…Takže kartou?“

Jako lidi z Keni – pracují na polích s kakaem, kteří nikdy neochutnali čokoládu…

            ∞


Poprvé jsem se do něj zamilovala v Madridu. Stál tam a díval se na mě tím svým tajemným pohledem a nemusel nic říkat. Mluvil mi z duše i bezeslov. Hovořil ke mně skrze každou svou linku. Mluvil na mě skrze své obrazy. Promlouvala ke mě každá jeho linka. Už tehdy jsem měla ráda jeho šílenost. Snad proto, že je to i část mé osobnosti, kterou ráda nechávám volně se projevovat. Rezonovala jsem s jeho názorem na relativitu času. Dlouho jsme se neviděli, a tady v Praze mě překvapilo, kolik nových věcí mi o sobě prozradil. Dýchala jsem jeho přítomnost skrze obrazy a užívala si, jak má vnitřní umělecká složka šílí a křičí o slovo!

„Lidé milují tajemství, a proto milují mé obrazy.“
                                                                                                           Salvador Dalí


Byl to muž, který vystudoval madridskou Akademii výtvarných umění. Přátelil se Buňuelem, Lorkou a Picassem. Avantgarda smíchaná se surrealismem čišela z každého kousku nitě jeho plátna.
Co jsem se o něm dozvěděla nového? Máme ho spojeného s profláklými obrazy…

https://img.signaly.cz/upload/8/4/072c79c23682ab623035b07660768b/Image00001.jpg

…ale na této výstavě mě překvapilo, že se zajímal i o svět, který bychom dnes označili jako EZO. Maloval anděly. Ztvárňoval to, jak funguje mysl. Filozofoval nad životem. To, co se dnes snažíme uchopit přes různé alter světy i meditace bylo evidentně tématem i jeho století! Maloval i obrazy historické: objevuje se na nich Quijote, Cervantes, Trójský kůň a další a další řecké i mýtické bytosti a obrazy. Dalí zkrátka kreslil všechno, používal různé styly, tvořil sochy, maloval na talíře, tužkou, patlal barvami. Z jeho surrealismu se mi tajil dech. Nejvíce času jsem strávila u obrazu Život je sen a detailně si prohlížela každý každičký detail – má fantazijní mysl se mohla zbláznit radostí!


Druhým obrazem, u kterého jsem se propadla kamsi hluboko, byl ten s názvem Požehnání.


A co má velikán Salvádor Dalí společného s ČR?  V roce 1969 se na podzim v Paříži potkal s českým fotografem Václavem Chocholou, který měl tu možnost pobývat v jeho přítomnosti a fotit ho.

http://www.designmagazin.cz/foto/2014/02/vystava-salvador-dali-kunstraeume-7.jpg

http://artinbrief.pl/wp-content/uploads/2015/04/vaclav-chochola.jpg



Life is a pink box/ Život je růžová krabice. Tohle bylo největší překvapení celé výstavy umělce, o kterého jsem stála nejméně. Člověk, který ve 20. století zamával s uměním, když dal v Americe vzniknout pop-artu. V New Yorku o něm brzy věděl celý svět, ale zdaleka ne celý svět věděl, že jeho rodiče byli rakousko-uherští přistěhovalci z městečka Miková (dnes součást severovýchodního Slovenska).

Znáte ho jako umělce, který pomaloval plechovku na tisíce způsobů a jistojistě jste viděli i nějakou jeho Marilyn Monroe.

http://bit.ly/2yQEAiA

http://bit.ly/2iiC6Cx



Novinkou pro mě bylo jeho spojení s Velvet Underground a banánovou ilustrací jejich desky.

http://bit.ly/2gmj1Mb


Andrej Warhola, známý jako Andy Warhol v době boomu sociálních médií prohlásil:

„Každý si jednou zažije svých 15 minut slávy.“


A po jeho smrti, v nedožitých 59 letech po nemoci se žlučníkem jeho přítel prohlásil:

„Ale Andy Warhol je má navždy.“


O tomhle umělci lidé často mluví s božskostí v očích. Já na něm nikdy nic tak zvláštního neviděla. Výstava mi však odkryla velmi zajímavé rodinné pozadí jeho tvorby. Díky odkazu na jeho kořeny, mě Andy chytl za srdce. Možná spíše za ego tím, že o sobě prohlašoval, že je povrchní egoista a ví to o sobě. Každý,kdo ho znal však věděl, že to není křivák, ale člověk s dobrým srdcem.

O Warholovi byla natočena řada filmů. Skrze jeden, který jsem viděla, jsem si vytvořila obrázek geniálního, ale dost nevyrovnaného umělce, kolem kterého neustále pluje obláček sex, drugs and rock´n´roll. Tento obraz se mi rozbil, když se mi odkrylo jeho křesťanské prostředí, ve kterém vyrůstal, a ke kterému se ale nikdy veřejně příliš nehlásil. Dal vzniknout továrně na umění Factory, kam lidé chodili rádi ne primárně kvůli velké umělecké hvězdě, ale pro prostor, který Andy vytvořil k inspirativnímu setkávání.

Bylo trochu zvláštní procházet se místnostmi s výpověďmi jeho sourozenců a rodiny. Listovat si rodinnými fotkami, kde byl Andrew ještě malý a obyčejný kluk. Jaké by to pro něj asi bylo? Projít si muzeem sebe sama?

Na jeho výstavě jsem se od srdce zasmála sérii komiksů Life is a pink box.

Foto bohužel není - vybil se mi foťák - zajděte si tam!

Na dobro se tak rozbořila pevná niť mezi tímto umělcem a plechovkou od fazolí. Nově ve mně vzniklo klubko plné produkce filmů, komiksů a grafik od CDček. To, co dokázal je obdivuhodné ještě z jiného důvodu: v dětství si ošklivě zlomil ruku a při srůstání se špatně hojila. V nemocnici mu ji museli znovu lámat – byla to jeho pravá ruka, kterou celý život maloval.

"Vydělávat peníze i pracovat je umění. A nejlepším uměním je dobrý byznys."


Pro mě pořád tak trochu podivín, ale od výstavy muž s velkým srdcem, který byl vděčný každý den za to, co dělá.

                     ∞


„Za dvacet minut zavíráme, slečno.“
„To je v pohodě, to stihnu.“
Obrazy tohoto pána jsem vídala jako malá ještě dřív, než jsem se naučila číst a psát. Babička je měla vyplakátované na dveřích pokoje, kde jsme si sestrou hrávaly. 

http://bit.ly/2geFjip


Na záchodě všechny ty roky, kdy jsem vyrůstala visel kalendář s jeho 12 ženami. Alfons Mucha, umělec, který v ženách viděl bohyně. Při pohledu na jeho obrazech mnou opět projíždí uvědomění, jak jsou ženské křivky dokonalé!

http://bit.ly/2gn3OO3

I zde pro mě bylo schováno nové překvapení. Nevěděla jsem, že Mucha maloval i návrhy poštovních známek nebo historické osobnosti jako třeba Jana Žižku. Zpětně mě vlastně překvapuje, že mě to překvapuje, když je autorem Moravské epopoje – velkoformátových obrazů.

http://bit.ly/2yItI2h

Když se hlásil na uměleckou školu, řekli mu, aby si raději našel jiné zaměstnání. Na to se Alfons Mucha se proslavil v Paříži (1895) svým plakátem pro divadlo Renaissance na představení Gismondy s proslulou herečkou Sarah Bernhardtovou. To odstartovala jeho dráhu nadaného malíře. Maloval kampaně k sušenkám, pivu, vínu… Dokázal ze spotřebního zboží udělat kousek umění, který všichni chtěli: talířky, kávové sety, plechovky na sušenky. I já se mlsně procházím v obchůdku s jeho věcičkami a jsem fascinována pocitem, jak z TAKOVÉHO hrníčku asi chutná ranní čaj.

                                                                           ∞ ∞ ∞

Tři muži s různými vztahy k Česku. Pro mě tři obrovské inspirace, které mi poskytly jízdu po tobogánu vlastní fantazie a nakoply k další tvorbě. Až budete na Staroměstském náměstí, vynechte kávu s dortíčkem a zajděte si raději tuto výstavu.


Jako bonus můžete pozorovat rejdění lidi na náměstí pod vámi. Je umístěno v průhledném okně s bílým rámem a autorem je samotná Praha. 

Tak jaká byla CESTA ŽENY?


Na cestě se vše neustále mění. Změnily jsme se i my – cestářky, které jsme se rozhodly na 16 dní vzít batoh na záda, do ruky poutnickou hůl a rozloučit se s pravidelnou sprchou. 

Odměnou nám bylo zjištění, jak málo stačí ke štěstí...



#


Na cestě jsme se potkávaly se čtyřmi elementy: voda, oheň, vítr a vzduch. Jejich oblíbenost se na trase dost proměňovala.

„Bude tam večer voda?“ to je každovečerní velmi důležitá otázka. Bez vody v petce neuvaříte čaj, „pinpogačku“ k večeři, ani kaši k snídani. Studánek bylo méně než dobrých lidí, kteří byli ochotni pustit i několik litrů z hadice do našich butelí.

Voda – v nás, v našich flaškách, ale i ta kolem. Třeboňské rybníky – to byl pro mě letos jeden z nejkrásnějších bodů trasy. Luxus každý den si zaplavat, dle lenosti si umýt vlasy, vyprat rajtky, slunit se a nechat poletovat své myšlenky při pohledu na jihočeské vážky.



Přemýšlí vážka taky nad smyslem života?

Aby to nebylo tak romantické – voda se stává dost protivnou, když si začne kapat na vaši tvář a spacák uprostřed noci, kdy jste dle předpovědi – pohledem na noční oblohu usoudili, že pršet nebude. Na první dobrou to vyřeší plachta přehozená přes spací peří. Avšak bouřkové zvuky „jedou z vodou“ vás už do říše snů nepustí. Ten vnitřní rozespalý boj, kdy musíte okamžitě a střelhbitě vyskočit z teploučkého spacáku do zimy, mokra a deště, nechat si smáčet spací tričko, vás na příště poučí proti lenosti. Mokro a vlhkost ve spacáku – tak se naplnilo jedno z hesel PŠL: zážitek nemusí být vždy pozitivní, hlavně když je silný. A přitom je to pořád ten stejný element – VODA.


Oheň se stal uzavírajícím symbolem každého putovního dne. Moment, kdy se začalo smrákat, a plameny tak mohly osvětlit náš den. Oheň svou čistou energií vytvářel prostor tepla a bezpečí, kde v kruhu žen plula slova o tom, jaký byl den, co jim přinesl a jaký to má přesah do běžného života.
Hluboká uvědomění i obyčejné radosti z kávy se zmrzlinou. Kontrasty mezi putování krajinou a kulturní zábavou v zámeckých zahradách, které jsme míjely.


Oheň naslouchal našim příběhům a dodával energii přetvářet naše myšlenky v činy.


Nikdy jsem si na něj nevzpomněla, když jsem kráčela rozpálenou asfaltkou, po bocích s poli pšenice a ovsem. Úmorné vedro, sucho v puse a pocit „už tam chci být“ - element tepla bez praskání ohně mám z putování spojen se zcela jinými pocity.



Nebylo pro mne krásnějších momentů než se ráno s klidem sbalit, vypláchnout ešák od kaše a s větrem ve vlasech se vydat na další část cesty. Někdy s cílem, jindy bez plánů – se zvídavostí, co mě během dne potká a jak to vnitřně prožiju. Mou vlajkou byly červená a béžová – barvy čerstvě vypraných kalhotek, které se s železnou pravidelností na batohu střídaly. Neb táboření není přežívání – a to ani ve smyslu hygienickém.

Kromě pocitu svobody však vítr umí vykouzlit i stav úzkosti, zmaru a vyčerpání. To, když těsně před půlnocí spustí svůj poryvový program a rozhodne se vám vytrhat kolíky od přístřešku. Jeden po druhém. V kombinaci s elementem vody si bez ohledu na sebelepší vybavení připadáte oproti přírodě zcela bezbranní. A stačí k tomu pocit, že je vám zima a zmoknete. Tunelové bušení větru do přístřešku probouzí ve vašich očích děs, za jak dlouho kolíky vyletí ze země tentokrát a kolik z nich už v trávě nikdy nenajdete ani s čelovkou, která má mega dosah, bliká a mění i barvy. Ani tahle zkušenost však ve mně nevyvolala pocit, že nenávidím vítr. Jen poznání, že je potřeba řádných kolíků a precizního ukotvení. Přesně něco, co mi semo tamo chybí i v životě. A zároveň si přiznat, že v mechu a štěrku kolíky zkrátka neukotvím a že některá životní období se zkrátka musí jen přežít.



Vůně se měnily podle toho, jakými jsme právě procházely lesy(prý). Jaká hospoda byla na dosah. Okolní povětří se měnilo podle toho, jak dlouho jsme se nemyly. Dýchat vzduch kolem byla krásná aktivita, bez které bychom neušly ani krok. To, co děláme běžně bez uvědomění, tak mohlo bez pozornosti utíkající k reklamních poutačům, zvukům tramvají a mysli ve stresové zóně, vystoupit do popředí. Čich se zostřil a v závěru cesty zcela oněměl, když se rozpomněl, jak voní mýdlo!


#

Být unavená a strhaná kvůli cestě do cíle v přírodě, která nabízí zklidnění a veškerou svou energii, by bylo zcela kontraproduktivní. Navíc ztrhanost a vyčerpání nám ženám zkrátka nesluší. Žena ví, že dokážou vyběhnout horu, ujít přes dvacet kilometrů, zatnout zuby a šlapat na plný výkon, být tam první, všechno stihnout – ano, dokážeme to!

Ale proč? Co z toho?

Naše tempo určoval osmi až devítihodinový spánek, pomalé a líné ráááááno. Vynalézavost je ženám vlastní. Peškobus tak nebyl našim jediným dopravním prostředkem. Kdy jindy se svést jednokolejkou a popovídat si s místními lidmi, když ne teď? Kdy jindy vyzkoušet stát s palcem nahoru u silnice s batohem a poutnickou holí?

Právě tehdy, když přijde chuť to udělat.



A co Cesta Ženy 2017 dala mě?

Potvrzení síly ženské skupiny.




Opuštění pocitu „nestíhám všechno, co bych chtěla“. 



Spojení se s vlastní jemností, ve které dokážu cokoliv.




Připomenutí si vlastních kvalit, na které jsem v poryvu posledních životních změn zapomněla. 




Blažený stav bez touhy po čemkoliv. 




Normálnost a obyčejnost putovních dní, ve kterých bylo tolik zážitků. 





A jestli cítím nějaký přesah?

Jsem zpátky v Praze, jedu do práce a odpoledne pojedu z práce. Co u toho prožívám?
Cítím se být více ženou! Snad za to mohou kontrasty způsobené nemytím versus dvě horské sprchy. Možná tomu přispěla i možnost svobodně tančit na louce v šatech a poutnickou hůl a smradlavé tričko na chvíli vyměnit za sexy šaty. Nevím, jen v sobě cítím víc ženskosti.



Jak to jen popsat…
Nikam nespěchám…

…..moje pohyby jsou jakoby vláčnější. Plynou jako ty lesní studánky a potůčky.

Sukně a šaty jsou pro mne jedinou ranní volbou oblečení.
Úkoly, které se za mě začínají valit ze všech stran jako ta noční smršť vody, zvládám vyřešit bez pocitu úzkosti. Jako by mě příroda zakotvila někde hluboko uvnitř, kde mám dostatek klidu na chaos, který se děje kolem.

A co mi to dalo úplně nejvíc?

Ráno vstávám s úsměvem. Ač mám oproti Cesty jasnější plán a strukturu dne, těším se ani ne na to, co zažiju, ale jak to prožiju.

Jako bych měla oči více dokořán, ale není to pravda. Ve skutečnosti se otevřelo jen mé srdce.




A za co jsem nejvíce vděčná?

Za spokojenost – tak prostá věc, kterou pro mne bylo před Cestou těžké cítit.
Spokojenost s tím, kdo jsem, protože jsem to zapomněla.
Spokojenost s tím, kde v životě jsem, protože…





OSTRAVSKÁ ŽENA V PRAŽSKÉ SÍTI

JÍT ZKUSIT ŠTĚSTÍ DO PRAHY?
O TOMTO ZTROSKOTÁNÍ PŘEDSTAV UŽ JINÍ NAPSALI!

NE! VŠECHNO ŠTĚSTÍ V SOBĚ MÁM,
VÍM TO JÁ – A TY VÍŠ TO TÉŽ!

TAK PROČ TAM TEDA SAKRA, KURVA, PROBOHA JDEŠ????
DO DRÁPŮ PRAŽSKÉHO METRA DOBROVOLNĚ SE ODEVZDAT...
PRACOVAT OD OSMI K PĚTI A NECHAT SI NĚCO SLADKÉHO ZDÁT?!!!

A DRUHÝ DEN NANOVO???

JE TO SEN, POCIT ČI JENOM MÉ ZDÁNÍ,
ŽE SE PŘEDE MNOU COSI SKLÁNÍ
- NEVÍM CO ANI TO VĚDĚT NEMOHU,
DOKUD NEDOSTANU KLÍČ OD LUCEMBURSKÉHO GARSÓNU.

VÍM TO JÁ - TY VÍŠ TO TÉŽ,
ŽE TO CO V PRAZE CHCEŠ, I V BRNĚ OSTRAVĚ ČI OLOMOUCI DOKÁŽEŠ.

TAK PROČ PRAHA????!!!

STEJNĚ JAKO JE JAKÁKOLIV ZMĚNA TĚŽKÁ V NEDĚLI,
JSOU I JEJÍ POKUSY V LETECH ZAJETÝCH KOLEJÍ.

TAM ČERSTVÝ VÍTR MŮŽE PŘIJÍT, I KDYŽ TŘEBA NEFOUKÁ
A TY MŮŽEŠ SE CÍTIT ZASE JAKO KDYŽ JSI BYLA MALINKÁ:

BEZ STAROSTÍ A OBAV Z TOHO, CO BUDE.
NADŠENÍ DÝCHAT A DRUHÉ VNÍMAT.

BALÍM KUFRY, VŠAK NEPÁLÍM MOSTY,
VĚDOMA SI TOHO, ŽE ČÁST MĚ STĚHUJE SE JEN "Z POVINNOSTI".

SPÍŠE JAK PAVOUČÍ ŽEN JDU ROZŠÍŘIT SVOU SÍŤ,
JEJÍMŽ PŘÍSTAVIŠTĚM BUDE MI NOVĚ PRAŽSKÝ BYT.

Airine...6.6.2017 

Pomíjivost prožívání





Miluju podzim.
Zbožňuju jaro.
Mám ráda zimu.
A tetelím se blahem v létě.
#
Listí romanticky padá.
Ptáčci neúnavně zpívají.
Rostou sněhuláci
A roztéká zmrzlina.

#


Protože nejlíp chutná čokoláda a sušenky.
Protože je všechno zelené a čerstvé.
Protože je důvod k lenosti.
Protože si vždycky najdu důvod k lenosti.

#

KLID
NOVOST
OBRÁCENÍ se do SEBE
ENERGIE
#

Podzim
Jaro
Zima
A?


#




#


Jsem více unavená,
Mým tělem tepe život,
jsem nebezpečně romantická
a mé tělo se stává hadí ještěrkou.

#



Opouštím, co mi neslouží – nebo se to alespoň pokouším.
Odpouštím těm, co mi ublížili – především sama sobě.
Vím přesně, kam směřuji, ale i tak občas zabloudím.
Tančím životem a cítím se neporazitelná – dokud mě nerozbolí hlava.

NÁVOD, JAK SE ZBAVIT POCITU MALOSTI


Až si budeš připadat malinkatá,
Zajdi si na autobusoví nádraží.

Až se budeš cítit nerozhodná,
Vyber si jedno vozidlo.

Když budeš potřebovat cítit svobodu,
Kup si lístek na libovolný spoj!


VŠAK NIKAM NESPĚCHÁŠ!!!

PLZEŇ – HRADEC – ČESKÉ BUDĚJOVICE
A co kdyby to bylo jedno?

Až budeš mít nad hlavou jedno obří NEVÍM,
Zeptej se v INFO stánku, odkud jede Tvůj spoj.

A když bude mít zpoždění, pozoruj svou nervozitu – KAM ZASE SPĚCHÁŠ?
KAM se to pořád ženeš?

https://www.tes.com/sites/default/files/news_article_images/Freedom_0.jpg


Vypni mobil a muziku a jen zírej z okna.
Dovol, aby k tobě přišly doopravdy důležité myšlenky.
A možná budeš překvapená – třeba žádné na čelo nezaklepou.

Pozoruj ty lesy – pole – louky a měnící se prostor.

PROSTOR!

Je kolem tebe – JE V TOBĚ!

http://www.signageeternity.com/wp-content/uploads/2016/08/Birds-Flying.jpg


PROSTOR – SVOBODA –NÁDECH – VÝDECH

Cítíš to?

To se ke slovu dere TOUHA ŽÍT!


PROCIŤ JI!!!

http://www.lookwithinyou.com/wp-content/uploads/peace-freedom.jpg


NÁVOD PRO COPYWRITERA – CO JSEM SE NAUČILA O COPYWRITINGU

Život je plný výzev! Pro mě se tím stal copywriting, kde není prostor pro emocionální výlevy a každé slovo má svůj účel. Pravopisná hrubka = ztráta zákazníka. Díky skvělé markeťačce se učím, jak na to. A tady s vámi sdílím pár tipů, na co si při psaní textů dát majzla.


https://writtent.com/blog/wp-content/uploads/2014/04/Website-copywriting.jpg



CHECKLIST – příspěvek na FB
1.   Uvědomit si, pro koho text píšu.
a.   V příspěvku je proto potřeba si uvědomit, na jakou cílovou skupinu mířím → mí klienti se mohou řadit i do více kategorií a ideálně je potřeba poddchytit všechny
2.   Do které fáze z SEE – THINK – DO - CARE se příspěvek patří? A je to TA fáze, na kterou potřebuji aktuálně cílit?
a.    Tj. potřebuji podpořit argument, proč má nabízený produkt smysl, a přesvědčit tak„váhavce“? Nebo chci např. již stávající zákazníky informovat o novinkách v daném oboru?
3.   Koresponduje text s filozofií FB?
a.    Tj. to, co zde v reálném čase komunikuji odpovídá aktuálním potřebám firmy/služby/produktu
                                                         
4.   Koresponduje text s filozofií webu firmy?
a.    Tj. co konkrétně příspěvky zdůrazňují? To, že máte unikátní produkt? Že se nejedná pouze o produkt, ale komplexní službu? V čem je vaše unikátnost?
5.   Je text napsán stručně?
6.   Je text napsán jasně?
7.   Je jasné, co s textem čtenář má dělat?
a.    Chci, aby člověk po přečtení klikl na video/přečetl článek, který podpoří můj argument o důležitosti produktu natolik, že klikne na web a začne přemýšlet o jeho koupi
b.   Příspěvek tedy obsahuje výzvu k akci!!!
8.   Obměnila se výzva k akci nebo opakuji pouze tutéž dokola?
a.    Jaké jsou další možné výzvy kromě KUPTE SI TO?
9.   Je text napsán tak, že ho osoba bude mít chuť rozkliknout?
10.  Je v pořádku forma příspěvku tj. příspěvek má pěkné obrázky, je zde pouze 1 odkaz…
11.  Jsou příspěvky pestré?
a.    Tzn. Střídám novinové články s příběhy lidí (obchoďáky, zkušenosti klientů), videi, obrázky
b.   Reagují příspěvky i na aktuální společenskou situaci a jak toho lze využít (smog, volby, výpadek v Praze…)
12.  Je příspěvek hezky čitelný i na mobilu?
13.  JE TEXT GRAMATICKY SPRÁVNĚ?
14.  Mám-li video:
a.    Vložila jsem odkaz z FB?
b.   Upravila jsem text pod fotkou/videem?


https://www.viralservice.com/wp/wp-content/uploads/2017/03/copywriting.jpg

CHECKLIST – příspěvek na blog
1.   Uvědomit si, proč text píšu.
a.    Stalo by se něco, kdybych text nenapsala?
b.   Stojí mi vydaná energie právě na tento typ příspěvku?
2.   Udělala jsem si analýzu klíčových slov?
3.   Pracuje text se SEO?
4.   Uvědomit si, pro koho text píšu.
a.    Pro klienty? Pro budoucí klienty? Pro ty, kteří produkt mají? Pro ty, kteří produkt chtějí/uvažují o něm? Pro konkurenci?
5.   Do které fáze z SEE – THINK – DO - CARE se příspěvek patří? A je to TA fáze, na kterou potřebuji aktuálně cílit?
a.    Tzn. Potřebuji článkem vybídnout lidi ve fázi think k akci tím, že jim dodám více informací/argumentů, proč si produkt koupit? Potřebuji, aby lidé, kteří produkt mají, cítili péči, a tak jim dodám návod, jak se o sebe/službu/produkt starat? Potřebuji, aby lidé ve fázi DO připravili své zázemí/sebe co nejlépe, aby daná produkt dokázali využít?
6.   Shrnuje nadpis předmět sdělení?
7.   Je text interaktivní?
a.    Tzn. Koresponduje s tím, co je komunikováno na FB - a případně na webu firmy?
b.   Obsahuje další odkazy a prokliky: na další články/produkty firmy/reference
8.   Je v textu zachováno pravidlo od nejdůležitějšího k méně důležitému?
9.   Zachovává text pravidlo, že na 1. stránce je informace pro všechny potencionální zákazníky?
a.    A až na dalších stránkách detailnější rozpracování problematiky?

https://www.viralservice.com/wp/wp-content/uploads/2017/03/copywriting.jpg

1  Forma:

1 1.  Mají odstavce maximálně 40-70 slov?
1 2.  Jsou odstavce zarovnány vlevo?
1 3.  Jsou v textu obrázky/fotky?
1 4.  Je text členěn do podnadpisů, odrážek a bodů, které čtenáři usnadňuje čtení?
1 5.  Je text v důležitých pasážích tučně zdůrazněn?
1 6.  Pracuje text přehledně s tabulky a grafy a je zcela jasné, proč zde jsou umístěny a co mají čtenáři říct?
a.    Např. u tabletu – jeho velikost v kapse
1 7.  Pracuje text vhodně s kontextem odkazů (barevné odlišení/podtržení)
1   
1 8.  Je text napsán stručně?
2 9.  Má text maximálně 500 slov na stránku?
2 10.  Je text napsán jasně?
2 11.  Je text obsahově správně?
a.    Podložila jsem důležitá/sporná tvrzení dalšími odkazy?
2 12.  JE TEXT GRAMATICKY SPRÁVNĚ?
13.  Četl text ještě někdo jiný?

2 14.  Vytiskla jsem si text a provedla kontrolu?

http://www.svobodnyblog.cz/wp-content/uploads/2017/04/copywriting.jpg