Recent Posts

Letně zimní neděle

Seděla na křesla naproti mě a čišela z ní osobitost. „Je to, jako když nedáš průchod svojí největší živočišnosti. Ta nevybouřená kreativita tě potom začne sžírat zevnitř a ty si nedokážeš pomoc! Prostě musíš!!!“

Bylo léto a přece podzim. Tráva měchově hřála. Slunce svítilo, hřálo a přesto nepálilo.
Ťapky měkce, bosy našlapovaly na žaludy, které sem tam spadly do trávy. Ve vzduchu byl cítit podzim. Nesel se celým dnem. Čaj začal víc hřát a hořkost kávy více brnkat na jazyk. Pivo na vesnických hřištích pomalu začalo zaměňovat za čaj s rumem.

Na hřiště, cesty i asfaltky začínají dopadat první listy stromů. I stromy si chtějí po celoročním listovém hávu odpočinout.

Večer, dřív než zapadne slunce – prší. A pak se v mračnech udělá obrovská díra a vy skrze ni pozorujte stříbřitě, zlaté cosi – máte pocit, že tam je váš domov.

Volant studí do rukou, za pár měsíců bude potřeba vytáhnout rukavice. Možná i čepici.

Koukáte na úplněk a víte, že teď je teď, ale doma jste TAM.