Recent Posts

Have courage and be kind - Naďa

A nebo jak říkal Václav Havel „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“.

Zní to jako klišé, ale pro mne se těchto pár slov stalo zásadními. K mluvení pravdy a žít pro lásku je zapotřebí statečnosti a laskavosti.

A jak jsem došla k těmto pár slovům, kdy jsem si uvědomila, že lze vědomě změnit a měnit svůj vlastní život? Mám pár řádků k tomu, abych napsala svůj příběh, za což jsem velice vděčná.

Když jsem žila ve Spojených Státech Amerických měla jsem to štěstí potkat samé skvělé lidi, ze kterých se brzy stali přátelé a jsou jimi dodnes. Tam jsem poprvé měla možnost setkat se s jógou a nebo možná jinak, jóga mi vstoupila do života a ten už nebyl nikdy stejný. Od první lekce se můj život začal ubírat jiným směrem.

Než jsem začala praktikovat jógu, moc jsem nepřemýšlela nad souvislostmi, život byl dobrý, ubíhal, byla jsem zdravá, měla jsem přítele a měla jsem pocit, že je vše tak, jak má být. Nikdy mne nenapadlo, že sen, který jsem si snívala už jako malá holka, a to, podívat se jednou do Ameriky, zažít život na jiném kontinentu, tak, jak ho zažívají ti, kteří tam bydlí, i když jsem neměla absolutně potuchy, co to vlastně znamená, tak tento sen se mi splní a nejenom to, úplně mi změní život, posadí mne na jinou cestu a zatočí mi dokonale se životem takovým, jaký jsem doposud znala. Od té první lekce jógy, můj život nabral jiného významu a záměru.

Začala jsem pravidelně cvičit, začala jsem chodit na různé lekce a zajímat se o jógu hlouběji. Až mne můj zájem a přátelství dovedli do studia jógy ve Washingtonu DC, kde jsem se poprvé setkala s Jivamukti Jógou a její spoluzakladatelkou Sharon Gannon. Tam jsem zažila poprvé něco, čemu dnes říkám návrat domů. Kompletní prožitek své bytosti, uvědomění si sama sebe v prostředí, v okolí a na Zemi, uvědomění si všech okolo mne a prožitek soubytí a spojení.


A tak jsem se rozhodla pro hlubší prozkoumání tohoto stylu jógy, to mne dovedlo k učitelskému tréninku Jivamukti Jógy v roce 2010 ve státě New York.  A od toho roku jsme začala pomalu jógu vyučovat. Lekce jsem vedla v malém městě, kde jsem bydlela, ve státě Virginia, nejdříve v jednom studiu, pak jsem se odvážila oslovit studio i v dalším městě, tam jsem začala vést lekce dokonce ve dvou místních studiích. Moc mne to bavilo, ráda jsem se na lekce připravovala a učení sdílela s těmi, kteří měli zájem. Při vedení lekcí jsem měla práci na plný úvazek, ale zjišťovala jsem, že sice učení jógy mne nesmírně baví, ale ráda bych si otevřela svoje vlastní studio, a tak další sen byl na světě.

Byl tu ale malý zádrhel, věděla jsem, že studio nechci otevřít v USA, ale zpátky doma, v Brně. Tehdy přišlo na řadu první velké rozhodnutí, a to vrátit se zpět do ČR. Opustit všechny přátele, které jsem za těch několik let získala, vytvořila pevná pouta a dobré, upřímné vztahy. Věděla jsem, možná spíše cítila uvnitř, že tento den přijde brzy a rozloučení se životem v USA bude nevyhnutelné. Do ČR jsem se vrátila v roce 2012. Nebyl to lehký návrat, nevěděla jsem, co očekávat. Odlétala jsem, když mi bylo 25 let, celkem arogantní a vždy nachystaná s nějakou odpovědí zpět a domů jsem se vracela těsně po mých 37mých narozeninách. Neměla jsem tušení, do čeho se vlastně vrátím. Jediná jistota byla moje rodina, která můj návrat o tolik ulehčila a byla mi neskutečnou oporou.

Pár měsíců uběhlo, já jsem začala hledat práci, myslela jsem si, že v běžném zaměstnání více poznám život a to, jak se všechno změnilo a nebo naopak, co zůstalo stejné. Měla jsem zase štěstí. Na procházkách s pejskem Virginií, která se mnou přiletěla ze státu Virginie, jsem se seznámila s paní, jež se mi zmínila o dceři, která vlastní hotel a hledá recepční s dobrou angličtinou. Tak jsem se vydala na konkurz. Uff..... nebylo to jednoduché, nic takového jsem dlouho nedělala, ale vše dopadlo dobře a já jsem práci dostala. A tak začala moje éra prvního zaměstnání v Brně, po návratu z USA, po tolika letech, kdy jsem pracovala sama na sebe a byla si svojí vlastní paní. Tady jsem začala postupně oceňovat praxi jógy. Často jsem si vzpomínala na to, co nám říkala moje učitelka Sharon, že každý děláme v dané chvíli to, jak nejlépe dokážeme.

Věděla jsem a můj zaměstnavatel také, že v hotelu budu pracovat jen do té doby, než si najdu místo pro jógové studio. Trvalo mi pár měsíců, než jsem si na hotelu zvykla, trvalo mi pár měsíců než jsem si vůbec zvykla na život v Brně  a než jsem se začala cítit skoro zpět ve vlastní kůži. Dokonce jsem i na pár týdnů přestala pravidelně cvičit jógu. Nic mi jóga zpět v Brně neříkala, bylo pro mne velice těžké stoupnout si na podložku, praktikovat, čelit novému životu. Bylo to pár temných týdnů, ale za podpory rodiny a po určitém čase jsem se na podložku začala vracet, začínala jsem pomalu a postupně.

Všechno se vlastně odvíjelo pomalu a postupně. Práce na hotelu, život v Brně, soužití zpět s rodinou a zvykání si na nové, i když vlastně staré známé prostředí.

Pokračovala jsem v hledání vhodného místa pro studio, a tak jsem ho i našla. Opět se to nestalo hned, prošla jsem si pár míst, která vždy z nějakého důvodu nevyhovovala a pak jsem objevila prostory, kde nyní studio Yoga Lokah na Zelném trhu je.

Při první návštěvě jsem věděla, že to je to místo, a že tam chci studio otevřít. Podepsala jsem smlouvu o pronájmu, za pomocí rodiny a přátel jsem studio trochu zařídila a začala jsem učit. No, učit. Na začátku nebylo skoro koho. Chodilo pár známých, chodila část rodiny, nejvíce mne podporovala moje maminka a Baruška. Moje blízká přítelkyně. Zároveň s vedením studia a vedením lekcí jsem si musela udržet místo v hotelu, a to z finančních důvodů. Peníze, které jsem měla našetřené z USA velice rychle ubývaly a já jsem musela hradit běžné věci, tak jako skoro každý z nás. Můj další sen se postupně vyplňoval, měla jsem studio. I když nebylo mnoho lidí, kteří by o studiu věděli, hodně často se stalo, že jsem byla ve studiu sama, prostě na lekci nikdo nepřišel. Ale vše se mění, nic nezůstává stejné a tak i studio se začalo pomalu plnit, pomalu se začalo o studiu více mluvit. Lidé si začali zvykat, že tady je takové místo, kam mohou jít praktikovat jógu. Pořád jsem ale zůstávala na hotelu. Seděla jsem na dvou židlích. Jedna moje část byla v hotelu a druhá myslela na to, co se asi ve studiu děje. A naopak, starala jsem se o studio, a přitom jsem myslela na to, jaké směny mne čekají následující týden v hotelu.

I když jsem nebyla finančně úplně zabezpečená, pořád jsem čerpala z našetřených zásob, začala jsem tušit, že takový způsob života není udržitelný na moc dlouho. A tak se pomalu rodila další myšlenka. Odejít z hotelu a začít se věnovat józe a studiu na plný úvazek. Prostě žít tak, jak si sama určím. Sama o sobě jsem se dozvěděla, že dokáži si za vysněným snem dojít, cesty to nejsou vždy přímé a jasně dané, ale vyskládané různými zkouškami a jednou ze zkoušek pro mne je, nebát se, překonávat vlastní obavy, strachy, nedůvěru a mít víru v sebe. Naučit se důvěřovat, důvěřovat vlastnímu rozhodnutí, mít odvahu k rozhodnutí, věřit, že krok, který vezmu, tak bude podpořen, že zem pode mnou je, je pevná a podporující. Já chci být statečná, laskavá, vnímavá a svým konáním přispívat a zlepšovat vztahy. Blízké vztahy, rodinné, přátelské, partnerské a vztahy se všemi bytostmi. Jóga je pro mne cesta a jóga je cíl. Moje cesta mě odvedla z domu, abych prožila změnu, našla cestu sama k sobě a ta stejná cesta mě zase zavedla zpět domů, abych postupně vracela to, co mi na cestě bylo dáno.


Těším se na vás ve studiu Yoga Lokah na Zelném trhu 11.