A nebo jak říkal Václav Havel „pravda a
láska zvítězí nad lží a nenávistí“.
Zní to jako klišé, ale pro mne se těchto
pár slov stalo zásadními. K mluvení pravdy a žít pro lásku je zapotřebí
statečnosti a laskavosti.
A jak jsem došla k těmto pár slovům,
kdy jsem si uvědomila, že lze vědomě změnit a měnit svůj vlastní život? Mám pár
řádků k tomu, abych napsala svůj příběh, za což jsem velice vděčná.
Když jsem žila ve Spojených Státech
Amerických měla jsem to štěstí potkat samé skvělé lidi, ze kterých se brzy
stali přátelé a jsou jimi dodnes. Tam jsem poprvé měla možnost setkat se s
jógou a nebo možná jinak, jóga mi vstoupila do života a ten už nebyl nikdy
stejný. Od první lekce se můj život začal ubírat jiným směrem.
Než jsem začala praktikovat jógu, moc
jsem nepřemýšlela nad souvislostmi, život byl dobrý, ubíhal, byla jsem zdravá,
měla jsem přítele a měla jsem pocit, že je vše tak, jak má být. Nikdy mne
nenapadlo, že sen, který jsem si snívala už jako malá holka, a to, podívat se jednou
do Ameriky, zažít život na jiném kontinentu, tak, jak ho zažívají ti, kteří tam
bydlí, i když jsem neměla absolutně potuchy, co to vlastně znamená, tak tento
sen se mi splní a nejenom to, úplně mi změní život, posadí mne na jinou cestu a
zatočí mi dokonale se životem takovým, jaký jsem doposud znala. Od té první lekce jógy, můj život
nabral jiného významu a záměru.
Začala jsem pravidelně cvičit, začala
jsem chodit na různé lekce a zajímat se o jógu hlouběji. Až mne můj zájem a
přátelství dovedli do studia jógy ve Washingtonu DC, kde jsem se poprvé setkala
s Jivamukti Jógou a její spoluzakladatelkou Sharon Gannon. Tam jsem zažila
poprvé něco, čemu dnes říkám návrat domů. Kompletní prožitek své bytosti, uvědomění
si sama sebe v prostředí, v okolí a na Zemi, uvědomění si všech okolo
mne a prožitek soubytí a spojení.
A tak jsem se rozhodla pro hlubší
prozkoumání tohoto stylu jógy, to mne dovedlo k učitelskému tréninku
Jivamukti Jógy v roce 2010 ve státě New York. A od toho roku jsme začala pomalu jógu vyučovat.
Lekce jsem vedla v malém městě, kde jsem bydlela, ve státě Virginia,
nejdříve v jednom
studiu, pak jsem se odvážila oslovit studio i v dalším městě, tam jsem
začala vést lekce dokonce ve dvou místních studiích. Moc mne to bavilo, ráda
jsem se na lekce připravovala a učení sdílela s těmi, kteří měli zájem.
Při vedení lekcí jsem měla práci na plný úvazek, ale zjišťovala jsem, že sice
učení jógy mne nesmírně baví, ale ráda bych si otevřela svoje vlastní studio, a
tak další sen byl na světě.
Byl tu ale malý zádrhel, věděla jsem, že
studio nechci otevřít v USA, ale zpátky doma, v Brně. Tehdy přišlo na
řadu první velké rozhodnutí, a to vrátit se zpět do ČR. Opustit všechny přátele,
které jsem za těch několik let získala, vytvořila pevná pouta a dobré, upřímné
vztahy. Věděla jsem, možná spíše cítila uvnitř, že tento den přijde brzy a
rozloučení se životem v USA bude nevyhnutelné. Do ČR jsem se vrátila
v roce 2012. Nebyl to lehký návrat, nevěděla jsem, co očekávat. Odlétala
jsem, když mi bylo 25 let, celkem arogantní a vždy nachystaná s nějakou
odpovědí zpět a domů jsem se vracela těsně po mých 37mých narozeninách. Neměla
jsem tušení, do čeho se vlastně vrátím. Jediná jistota byla moje rodina, která
můj návrat o tolik ulehčila a byla mi neskutečnou oporou.
Pár měsíců uběhlo, já jsem začala hledat
práci, myslela jsem si, že v běžném zaměstnání více poznám život a to, jak
se všechno změnilo a nebo naopak, co zůstalo stejné. Měla jsem zase štěstí. Na
procházkách s pejskem Virginií, která se mnou přiletěla ze státu Virginie, jsem se seznámila
s paní, jež se
mi zmínila o dceři, která
vlastní hotel a hledá recepční s dobrou angličtinou. Tak jsem se vydala na
konkurz. Uff..... nebylo to jednoduché, nic takového jsem dlouho nedělala, ale
vše dopadlo dobře a já jsem práci dostala. A tak začala moje éra prvního
zaměstnání v Brně, po návratu z USA, po tolika letech, kdy jsem
pracovala sama na sebe a byla si svojí vlastní paní. Tady jsem začala postupně
oceňovat praxi jógy. Často jsem si vzpomínala na to, co nám říkala moje učitelka
Sharon, že každý děláme v dané chvíli to, jak nejlépe dokážeme.
Věděla jsem a můj zaměstnavatel také, že
v hotelu budu pracovat jen do té doby, než si najdu místo pro jógové
studio. Trvalo mi pár měsíců, než jsem si na hotelu zvykla, trvalo mi pár
měsíců než jsem si vůbec zvykla na život v Brně
a než jsem se začala cítit skoro zpět ve vlastní kůži. Dokonce jsem i na
pár týdnů přestala pravidelně cvičit jógu. Nic mi jóga zpět v Brně
neříkala, bylo pro mne velice těžké stoupnout si na podložku, praktikovat, čelit novému životu. Bylo to pár temných týdnů, ale za
podpory rodiny a po určitém čase jsem se na podložku začala vracet,
začínala jsem pomalu a postupně.
Všechno se vlastně odvíjelo pomalu a
postupně. Práce na hotelu, život v Brně, soužití zpět s rodinou a
zvykání si na nové, i když vlastně staré známé prostředí.
Pokračovala jsem v hledání vhodného místa
pro studio, a tak jsem ho i našla. Opět se to nestalo hned, prošla jsem si pár míst,
která vždy z nějakého důvodu nevyhovovala a pak jsem objevila prostory,
kde nyní studio Yoga Lokah na Zelném trhu je.
Při první návštěvě jsem věděla, že to je
to místo, a že tam chci studio otevřít. Podepsala jsem smlouvu o pronájmu, za
pomocí rodiny a přátel jsem studio trochu zařídila a začala jsem učit. No,
učit. Na začátku nebylo skoro koho. Chodilo pár známých, chodila část rodiny,
nejvíce mne podporovala moje maminka a Baruška. Moje blízká přítelkyně. Zároveň
s vedením studia a vedením lekcí jsem si musela udržet místo
v hotelu, a to z finančních důvodů. Peníze, které jsem měla našetřené
z USA velice rychle ubývaly a já jsem musela hradit běžné věci, tak jako
skoro každý z nás. Můj další sen se postupně vyplňoval, měla jsem studio.
I když nebylo mnoho lidí, kteří by o studiu věděli, hodně často se stalo, že
jsem byla ve studiu sama, prostě na lekci nikdo nepřišel. Ale vše se mění, nic
nezůstává stejné a tak i studio se začalo pomalu plnit, pomalu se začalo o
studiu více mluvit. Lidé si začali zvykat, že tady je takové místo, kam mohou
jít praktikovat jógu. Pořád jsem ale zůstávala na hotelu. Seděla jsem na dvou
židlích. Jedna moje část byla v hotelu a druhá myslela na to, co se asi ve
studiu děje. A naopak, starala jsem se o studio, a přitom jsem myslela na to,
jaké směny mne čekají následující týden v hotelu.
I když jsem nebyla finančně úplně
zabezpečená, pořád jsem čerpala z našetřených zásob, začala jsem tušit, že
takový způsob života není udržitelný na moc dlouho. A tak se pomalu rodila
další myšlenka. Odejít z hotelu a začít se věnovat józe a studiu na plný
úvazek. Prostě žít tak, jak si sama určím. Sama o sobě jsem se dozvěděla, že
dokáži si za vysněným snem dojít, cesty to nejsou vždy přímé a jasně dané, ale
vyskládané různými zkouškami a jednou ze zkoušek pro mne je, nebát se,
překonávat vlastní obavy, strachy, nedůvěru a mít víru v sebe. Naučit se
důvěřovat, důvěřovat vlastnímu
rozhodnutí, mít odvahu k rozhodnutí, věřit, že krok, který vezmu, tak
bude podpořen, že zem pode mnou je, je pevná a podporující. Já chci být
statečná, laskavá, vnímavá a svým konáním přispívat a zlepšovat vztahy. Blízké
vztahy, rodinné, přátelské, partnerské a vztahy se všemi bytostmi. Jóga je pro mne cesta a jóga je cíl. Moje cesta mě
odvedla z domu, abych prožila změnu, našla cestu sama k sobě a ta
stejná cesta mě zase zavedla zpět domů, abych postupně vracela to, co mi na
cestě bylo dáno.
Těším se na vás ve studiu Yoga Lokah na
Zelném trhu 11.
