Recent Posts

PŘÁTELÉ

„Ahoj.“
„Ahoj,“ zírám do blba.
„Jak se máš?“
Podívám se na kamarádku prázdnýma očima. Chce se mi brečet. Přála bych si jí říct, že skvěle, ale ve skutečnosti je mi mizerně. Objednáváme si polévku a já ani nevím, jak chutná.
Mluví, povídá o věcech, které dělá – žije!
Mým tělem proudí závist…
„Promiň,“ loučím se s ní na konci našeho společného setkání. „Nějak teď nejsem ve své kůži, nemám energii.“

Takových setkání bylo v mých uplynulých setkáních požehnaně. Mentálně vyčerpaná jsem se setkávala s Vámi. Od nedopsání diplomky je toto první věc, kterou jsem zase schopná napsat. A chci říct: DĚKUJI!!! Že jste neodešli, že jste zůstali i s tou prázdnou skořápkou mě samotné.

Že jste mi nepřestali věřit, když já jsem si nevěřila.

Že jste mi ukazovali, kým jsem kdysi byla.

Že jste mi tím, co jste žili, dávali ujištění, že život bude zase super!

Uvědomila jsem si, jaký jsem byla dřív ignorant. Brala jsem přátele jako samozřejmost. Že se mnou jsou pro nějakou mou jedinečnost. Když jsem se s vámi poslední měsíce potkávala, emocionálně totálně nahá, bez toho, aniž bych Vám měla cokoliv nabídnout, byla jsem doslova šokována! Vlastním egocentrismem. Rozbil se, jako maminčina oblíbená váza. Zůstanou hold jen vzpomínky.
Šokována, jak málo jsem si vážila těch nádherných lidí, kteří mě provází životem. Jsem vděčná, děkuji Vám!

Dneska vím, že jako vaše tělo potřebuje nádech a výdech, tak můj život potřebuje přátele…
A už na to nemíním zapomenout!

Nedokážu vyjádřit slovy, co pro mne poslední měsíce Vaše přátelství znamenala. Cítím to však v těle: je to jako když se totálně vyprahlí po celodenním koupání padnete do proudu řeky života a vyskočíte. Zase oživlí!

Jako když ztrácíte smysl všeho kolem a někdo Vám zvedne hlavu a ukáže hvězdnou oblohu nad vámi.

Setkání s vámi bylo, jako když začne foukat vítr – odvál všechny ty černé červy mojí mysli.
Tahali jste mě ze dna bažin, jako rybář loví rybku na udičku. Díky, že jste to nevzdali, i když jsem se často jako svině klouzavá chtěla vysmeknout.

Díky za Vaši péči, kterou jsem potřebovala jako batolící se dítě.

 Podporu – jako když jdete poprvé do první třídy…

Lásku, která se neptá.                  Pozornost, která nevyžaduje nic na oplátku.

Vracím se zpátky...pomalu... a těším se na další společné uzly přátelství.

Jste pro mne důležití!