Byl srpen a ve vzduchu byl již přesto cítit podzim.
Mysl si představovala listové procházky,
chuťové pohárky cítili požitek horké čokolády,
ruce si představily laskavé teplé plameny hořícího krbu,
obličej se usmíval a oči zářily.
V zádech byl cítit chladivý vítr - brzy přijde podzim a s ním i vše ostatní.
Recent Posts
Cesta ke štěstí je cestou bez očekávání.
Jen tehdy nepřichází hořké zklamání a
namísto toho může nastoupit sladké překvapení a
lehké plynutí..
Jen tehdy nepřichází hořké zklamání a
namísto toho může nastoupit sladké překvapení a
lehké plynutí..
Od písmena M
Miluju bublající pocit Lásky, který pramení ve vaší hrudi a proudí do každé vaši buňky.
Miluju slzy štěstí, které kapu při pohledu na zelené plochy.
Miluju cvaknutí karabin.
Miluju, když uvnitř mě je přirozený klid, zatím kolem proudí panika.
Miluju život!
Miluju slzy štěstí, které kapu při pohledu na zelené plochy.
Miluju cvaknutí karabin.
Miluju, když uvnitř mě je přirozený klid, zatím kolem proudí panika.
Miluju život!
Zpropadená očekávání!
Už jsem to slyšela tolikrát: "Proč všechny ty věci děláš, když nejsi POŘÁD v pohodě?"
A můžete mi říct, kde je?
Ukázat na jednoho jediného člověka?
I jogín, který zasvětí celý život meditacím propadá smutku.
Jen se s těmi emocemi učí jinak pracovat, než-li my.
Ne se v nich utápět, nebo je přidušovat úhybnými manévry, aby "jako nebyly vidět": ať už nadměrnými aktivitami, nadměrným sportováním, nadměrným jídlem, nadměrným spánkem.
Oni se učí ty emoce přijímat. A to chce kus odvahy!
Ale já nejsem jogín, a tak taky uhýbám.
Možná někdy i příliš často. Oproti dřívějšku o tom však vím, reflektuju to! A to sama pro sebe považuji za základ k posunu!
Nechápeš, nevadí.
I mě to trvalo.
I mě trvalo, než jsem přijala zklamání, že i přes existenci Reiki energie, můžu onemocnět.
Že i přes nástroje Cesty se můžu poskládat jako domeček z karet.
Že i po mrkvovém džusu mi může být špatně.
A hlavně: DOVOLIT SI, ŽE JE TO V POŘÁDKU!
Nikdo z vás nedokáže usmívat VEVNITŘ 365 dní v roce (navenek to řadě lidé z okolí jde..)
Ono to totiž ve finále bude všechno ještě trošičku jinak.
DALEKO JEDNODUŠŠÍ!
A můžete mi říct, kde je?
Ukázat na jednoho jediného člověka?
I jogín, který zasvětí celý život meditacím propadá smutku.
Jen se s těmi emocemi učí jinak pracovat, než-li my.
Ne se v nich utápět, nebo je přidušovat úhybnými manévry, aby "jako nebyly vidět": ať už nadměrnými aktivitami, nadměrným sportováním, nadměrným jídlem, nadměrným spánkem.
Oni se učí ty emoce přijímat. A to chce kus odvahy!
Ale já nejsem jogín, a tak taky uhýbám.
Možná někdy i příliš často. Oproti dřívějšku o tom však vím, reflektuju to! A to sama pro sebe považuji za základ k posunu!
Nechápeš, nevadí.
I mě to trvalo.
I mě trvalo, než jsem přijala zklamání, že i přes existenci Reiki energie, můžu onemocnět.
Že i přes nástroje Cesty se můžu poskládat jako domeček z karet.
Že i po mrkvovém džusu mi může být špatně.
A hlavně: DOVOLIT SI, ŽE JE TO V POŘÁDKU!
Nikdo z vás nedokáže usmívat VEVNITŘ 365 dní v roce (navenek to řadě lidé z okolí jde..)
Ono to totiž ve finále bude všechno ještě trošičku jinak.
DALEKO JEDNODUŠŠÍ!
A jak vypadá tvůj pocit svobody?
Může pocit svobody vůbec nějak vypadat? Mít nějakou formu? Tvář? Barvu?
Má formu vzpomínky? Pro mě ano!
Jedu noční cestou, napravo i nalevo tma. A cítím svobodu. Ač je noc, vybaví se mi, jak nádherně toto místo bude vypadat na podzim, až se začne zbarvovat listí.
CVAK
Sedím na skále.
CVAK
Letím ve vzduchu.
CVAK
Šinu si to s kufrem přes letišní halu.
CVAK
Je brzké ráno a já jdu s báglem na zádech směr nádraží.
A TO STAČÍ! TOLIK SVOBODY!
Pocítila jsem svobodu i tenkrát, když jsem vstoupila ve čtyři ráno na benzínku a za chvilkové vypůjčení kreditní karty jsem od paní v červeném tričku s nápisem AGIP, obdržela café latté a višňovou kapsu.
Projede mnou vlna nostalgie.
Někdy musíme všechno ztratit, abychom se dokázali otočit a uvidět poklady minulosti. Uvědomit si, co všechno jsme měli, a jak nám bylo dobře. Že jsme při tom běhu za štěstím přehlédli, že šťastní jsme vlastně už byli!
Ta vlna nostalgie se rozrůstá a já zatoužím po svém croassantu a horkém nápoji.
Chybí mi tam smích těch lidí kolem jako tenkrát, ta utancovaná nálada.
Uždibuji sladké pečivo. Je po půlnoci. Domu to mám dvě zatáčky.
Ten tehdejší pocit Svobody byl TAK omamný!
Přeji si učit se jej denně vychutnávat v těch nejdrobnějších okamžicích.
Tak, aby můj pocit svobody nabyl tolika tvarů, forem, barev, tváří a vzpomínek, až praskne a stane se doširoka rozlehlým:
přede mnou i za mnou,
nade mnou i pode mnou,
napravo i nalevo.
MŇAM!
Má formu vzpomínky? Pro mě ano!
Jedu noční cestou, napravo i nalevo tma. A cítím svobodu. Ač je noc, vybaví se mi, jak nádherně toto místo bude vypadat na podzim, až se začne zbarvovat listí.
CVAK
Sedím na skále.
CVAK
Letím ve vzduchu.
CVAK
Šinu si to s kufrem přes letišní halu.
CVAK
Je brzké ráno a já jdu s báglem na zádech směr nádraží.
A TO STAČÍ! TOLIK SVOBODY!
Pocítila jsem svobodu i tenkrát, když jsem vstoupila ve čtyři ráno na benzínku a za chvilkové vypůjčení kreditní karty jsem od paní v červeném tričku s nápisem AGIP, obdržela café latté a višňovou kapsu.
Projede mnou vlna nostalgie.
Někdy musíme všechno ztratit, abychom se dokázali otočit a uvidět poklady minulosti. Uvědomit si, co všechno jsme měli, a jak nám bylo dobře. Že jsme při tom běhu za štěstím přehlédli, že šťastní jsme vlastně už byli!
Ta vlna nostalgie se rozrůstá a já zatoužím po svém croassantu a horkém nápoji.
Chybí mi tam smích těch lidí kolem jako tenkrát, ta utancovaná nálada.
Uždibuji sladké pečivo. Je po půlnoci. Domu to mám dvě zatáčky.
Ten tehdejší pocit Svobody byl TAK omamný!
Přeji si učit se jej denně vychutnávat v těch nejdrobnějších okamžicích.
Tak, aby můj pocit svobody nabyl tolika tvarů, forem, barev, tváří a vzpomínek, až praskne a stane se doširoka rozlehlým:
přede mnou i za mnou,
nade mnou i pode mnou,
napravo i nalevo.
MŇAM!
Kudy protíká život?
Náctiletý člověk se otočí a koukne jaké zbojáro byl na střední a na základce.
Člověk, kterému je přes dvacet zvažuje co má, co měl a co bude mít.
Je to možná špatně - to ale neznamená, že to nedělá.
Dnes mě napadla jedna otázka: CO ZNAMENÁ ŽÍT SKUTEČNÝ ŽIVOT?
Asi jej prostě jen žít,
jen v něm být,
příliš jej zbytečně nehodnotit,
jenom se jím nechat unášet,
v plné důvěře v to,
že on přesně ví,
kam nás vede, ale zároveň si na čelo nechat vytetovat slova Coelha:
"Své sny si plní jen ten, kdo k tomu má nezbytnou vůli.
nadšení, vášeň ani touha nestačí -
je potřeba mít sílu a schopnost soustředit se." Coelho, fejeton Hagakure
Člověk, kterému je přes dvacet zvažuje co má, co měl a co bude mít.
Je to možná špatně - to ale neznamená, že to nedělá.
Dnes mě napadla jedna otázka: CO ZNAMENÁ ŽÍT SKUTEČNÝ ŽIVOT?
Asi jej prostě jen žít,
jen v něm být,
příliš jej zbytečně nehodnotit,
jenom se jím nechat unášet,
v plné důvěře v to,
že on přesně ví,
kam nás vede, ale zároveň si na čelo nechat vytetovat slova Coelha:
"Své sny si plní jen ten, kdo k tomu má nezbytnou vůli.
nadšení, vášeň ani touha nestačí -
je potřeba mít sílu a schopnost soustředit se." Coelho, fejeton Hagakure
Přesně takový ten pocit !
Je to takový ten pocit, kdy na podzim začne slunce pomalu polevovat a vy víte, že venku pijete jedno z posledních káviček. A tak si to šumění stromů užíváte o to intenzivněji.
Je to přesně ten pocit, když koukáte na to, jak nádherně slunce prosvítá skrze alej kaštanů.
Jsou to ty okamžiky, kdy se zastaví čas přesto, že hodinky stále tikají.
Kdy se snoubí jedinečnost okamžiku s těmi milovanými a vám zůstane TEN POCIT!
Je to přesně ten pocit, když koukáte na to, jak nádherně slunce prosvítá skrze alej kaštanů.
Jsou to ty okamžiky, kdy se zastaví čas přesto, že hodinky stále tikají.
Kdy se snoubí jedinečnost okamžiku s těmi milovanými a vám zůstane TEN POCIT!
Kolikrát ještě ? ! ! !
Kolikrát JEŠTĚ vám bude muset okolí zopakovat zcela jasnou věc, abyste ji KONEČNĚ uslyšeli?
Kolikrát budete muset ZNOVU zapomenout na TEN pocit, abyste jej mohli ZASE najít?
A čí jsou to vlastně rozhodnutí?
Kolikrát budete muset ZNOVU zapomenout na TEN pocit, abyste jej mohli ZASE najít?
A čí jsou to vlastně rozhodnutí?
Útržky parných myšlenek
"Mám ráda moderní myšlení, protože potom je každé dítě modernista." slečna Vé
"Budete chtít po koze, která dělá béé, aby dělala haf haf?
NE?!!!
No ale po těch dětech to chcete! Učíme je přetvařovat se, aby se nám zavděčili.
Aby neříkaly, co si myslí a snáze zapadly do tohoto systému."
Jaroslav Dušek, festival Souladění
"Budete chtít po koze, která dělá béé, aby dělala haf haf?
NE?!!!
No ale po těch dětech to chcete! Učíme je přetvařovat se, aby se nám zavděčili.
Aby neříkaly, co si myslí a snáze zapadly do tohoto systému."
Jaroslav Dušek, festival Souladění