Recent Posts

Pozoruj, ale NE-OD-SU-ZUJ!
"Choice means trying untested possibilities, which means taking risks."

Ulrich Beck
Otevři srdce svým smělým snům!
http://www.youtube.com/watch?v=36Kixe4pp9o&feature=youtube_gdata_player
Život jsou oči.

Tak se dívej ZA KAŽDOU CENU,
AŤ SE DĚJE COKOLIV, těma svýma očima, neboť jen za nimi je PRAVDA!
Okamžiky štěstí mohou být krátké a prchavé...
..nebo...
...si začneme uvědomovat každičký nádech a výdech a budeme zaplaveni šťastnou vděčností života!


Tak si tak říkám, že mám dvě možnosti:
Chci tam zpět…
Zpátky do těch dětských let.
Do dob, kdy radovala jsem se z maličkostí, jakože si můžu hrát s legem a co víc? Víc netřeba už nic!

Nebo:
Tak si tak říkám, že třeba jít VPŘED:
Žít v této aktuální současnosti a postupně se rozpomínat, jaké to bylo radovat se z maličkostí.
aHle -  SNĚŽÍ!!!!

Procházka se psem II.

Když máte pocit, že vám rozumí jen ten pes, je to špatné.

Každý má občas smutnou náladu.
Jeden přítel mi řekl: "Když zaregistruji, že jsem smutný, tak jednoduše přestanu být."
Přemýšlím nad tím...

Psek po mě štěká a dožaduje se házení sněhových koulí.
Neochotně se shýbnu a házím ji do dáli.
Závistivě pozoruji, jak šťastně skáče, boří čumák do snížku a usmívá se. Pak zase skotačí ke mě a opět se štěkotem dožaduje dalšího sněhového aportu.

Nejde to jinak, svým bezstarostným štěkotem, energickým skákáním a spokojeným úsměvem mě plně nakazí!

Vděčnost psa

Jak neskutečně vděčný dokáže být psisko, když mu hodíte sněhovou kouli!
Jak krásně dokáže radostně poskakovat a poštěkávat.
Jak šibalsky se směje.

Kéž bychom i my uměli být TAK vděční a se stejným elánem KAŽDÉ ráno vstávat z postele a těšit z dalšího dne,
kdy nám slouží nohy a my můžeme chodit,
pracuje nám zažívání a my můžeme jít..
a tak dále a tak dál...
Aisha Chakoshpour


Tahle myšlenka mi nedá spát :

"Víte, můžete se snažit o úspěch (či cokoli jiného) jak chcete, kopírovat postupy nejúspěšnějších lidí světa, ale dokud budete mít sami v sobě bordel, nikam se stejně nedostanete. Budete se jen lopotit, pachtit, dělat si starosti. Ale teprve až si urovnáte vztah sami se sebou, Vaše cesta začíná. Pak teprve přichází na scénu Vaše pravé Já, které skutečně ví, co chce. A protože jste od té chvíle spojeni, příležitosti a vše co k sebenaplnění potřebujete, přichází samo. Najednou vidíte a vnímáte, co jste předtím neviděli a ani nemohli vidět. Divíte se, kde jsem celou tu dobu byl? Spal jsem či bdil? Teď už chápu střípečky svého života, vidím jak do sebe vše zapadá jak dílečky od skládačky..
Teď teprve začíná ta správná jízda ..." :)

DĚTI

DĚTI!
Od nikoho se toho nenaučíte více!
Jsou to TAK upřímné bytosti.
Žádný dospělák vám neřekne narovinu:
"Proč říkáš furt dokola SUPER?
Zas si to udělala blbě."

Žádné dítě nebude předstírat, že vás poslouchá - proč by taky mělo, když jste na jiné vlně, než on/ona.
Nezaujmete, končíte - nebude prázdně kývat hlavou jako my dospělí a přitom vás neposlouchat.

Nebavíte ho, skočí vám do řeči a bude si povídat svou.

Zkuste mu vnutit svou představu a nebude mu stát za odpověď - to mlčení však bude obsahově VELMI hodnotné - prostě to cítíte!

Přála bych si mít při komunikaci TOLIK odvahy, jako ony.