Jedete po svojí cestě. Rychlost vám přijde přiměřená, tempo vyhovující. Oproti okolí však používáte netradiční dopravní prostředek... Co si asi pomyslí? Pochopí mě?
Zaváháte nalevo od vás totiž projíždí vlaky. Jedou rychleji, vezou většinu lidí, "tak jak se to sluší a patří". Zapochybujete, jestli vám neujel vlak. Pokusíte se zrychlit a dohonit ho. Ale ač mají České dráhy často zpoždění, ve finále jezdí stále ještě rychleji než vy na kolečkových bruslích. A najednou projede další vlak - tentokrát Leo express.
Mám nastoupit nebo nemám?
Zachvátí vás PA-NI-KA!
Co když jedu ÚPLNĚ zcestným směrem?
Regio jet! Vaše pochybovače se otáčí na maximum - a pak se v tom horku zavaří, pokazí a vypnou.
DÍKY BOHU!
Všechny ty vlaky dávno odjely a vy se ve stínu snažíte popadnout dech.
Panika je pryč a vystřídá jI záchvat smíchu.
Pane Bože, vždyť JÁ vlastně vím, kde VŠECHNY ty vlaky mají stanici!
Vím, KDE do nich nastoupit, když mi bruslící cesta defintiivně přestane vyhovovat.
A po tomhle uvědomění se stalo něco ne/skutečného!
Mám svou trasu. VŽDY se otáčím v určité zatáčce před garážemi. JIŽ NĚKOLIK LET. Ta zatáčka je pod mostem, je tam tmavo a má Mysl vždy začne plodit takové příběhy, že se otočím na kolečku a jedu zpět. Ale dnes mě napadlo: kam až se asi po té asfaltce bude dát jet?
Překonala jsem prvních pár nejistých kolečkových pohybů, kdy jsem čekala, zda na mě někdo nevyskočí zpoza rohu, zda mi někdo nepodkopne nohy. A NEUVĚŘÍTE, CO SE STALO!
Cesta pokračuje!!! Po KRÁSNÉ asfaltce.
Řítím se s větrem o závod. Je to asi takový pocit, jako když se odhodláte udělat ten smělý krok a jít po nové cestě.
Vstříc novým zážitkům.
Naproti novým lidem.
Kupředu novým dobrodružstvím.
Jedu, ale asfaltka se po chvíli mění v rychlostní komunikaci - a to už je pro mé brusle příliš zběsilá jízda.
Otáčím se a jedu zpět.
A tak je to i v životě!
Nebojme běžet do neznáma,
procházet pod ztemnělými mosty
či kličkovat v nejistých zatáčkách.
Neboť podobně jako na konci duhy je hrnec se zlatem, tak za tou
či onou šedou kličkou může být TO pravé ořechové,
TA pravá maková,
nebo jen TO potřebné osvěžení každodenní rutiny.
Vždyť se VŽDYCKY můžeš vrátit, když víš, kde kotví lodě,
staví vlaky,
kde je autobusová stanice.
A tak se nadechni - A LEŤ!
Vstříc novým zážitkům.
Naproti novým lidem.
Kupředu novým dobrodružstvím.
Jedu, ale asfaltka se po chvíli mění v rychlostní komunikaci - a to už je pro mé brusle příliš zběsilá jízda.
Otáčím se a jedu zpět.
A tak je to i v životě!
Nebojme běžet do neznáma,
procházet pod ztemnělými mosty
či kličkovat v nejistých zatáčkách.
Neboť podobně jako na konci duhy je hrnec se zlatem, tak za tou
či onou šedou kličkou může být TO pravé ořechové,
TA pravá maková,
nebo jen TO potřebné osvěžení každodenní rutiny.
Vždyť se VŽDYCKY můžeš vrátit, když víš, kde kotví lodě,
staví vlaky,
kde je autobusová stanice.
A tak se nadechni - A LEŤ!