Zpropadená očekávání!

Už jsem to slyšela tolikrát: "Proč všechny ty věci děláš, když nejsi POŘÁD v pohodě?"
A můžete mi říct, kde je?
Ukázat na jednoho jediného člověka?
I jogín, který zasvětí celý život meditacím propadá smutku.
Jen se s těmi emocemi učí jinak pracovat, než-li my.

Ne se v nich utápět, nebo je přidušovat úhybnými manévry, aby "jako nebyly vidět": ať už nadměrnými aktivitami, nadměrným sportováním, nadměrným jídlem, nadměrným spánkem.

Oni se učí ty emoce přijímat. A to chce kus odvahy!
Ale já nejsem jogín, a tak taky uhýbám.
Možná někdy i příliš často. Oproti dřívějšku o tom však vím, reflektuju to! A to sama pro sebe považuji za základ k posunu!

Nechápeš, nevadí.
I mě to trvalo.
I mě trvalo, než jsem přijala zklamání, že i přes existenci Reiki energie, můžu onemocnět.
Že i přes nástroje Cesty se můžu poskládat jako domeček z karet.
Že i po mrkvovém džusu mi může být špatně.
A hlavně: DOVOLIT SI, ŽE JE TO V POŘÁDKU!
Nikdo z vás nedokáže usmívat VEVNITŘ 365 dní v roce (navenek to řadě lidé z okolí jde..)

Ono to totiž ve finále bude všechno ještě trošičku jinak.
DALEKO JEDNODUŠŠÍ!