A jak vypadá tvůj pocit svobody?

Může pocit svobody vůbec nějak vypadat? Mít nějakou formu? Tvář? Barvu?
Má formu vzpomínky? Pro mě ano!

Jedu noční cestou, napravo i nalevo tma. A cítím svobodu. Ač je noc, vybaví se mi, jak nádherně toto místo bude vypadat na podzim, až se začne zbarvovat listí.

CVAK

Sedím na skále.

CVAK

Letím ve vzduchu.

CVAK

Šinu si to s kufrem přes letišní halu.

CVAK

Je brzké ráno a já jdu s báglem na zádech směr nádraží.

A TO STAČÍ! TOLIK SVOBODY!

Pocítila jsem svobodu i tenkrát, když jsem vstoupila ve čtyři ráno na benzínku a za chvilkové vypůjčení kreditní karty jsem od paní v červeném tričku s nápisem AGIP, obdržela café latté a višňovou kapsu.

Projede mnou vlna nostalgie.
Někdy musíme všechno ztratit, abychom se dokázali otočit a uvidět poklady minulosti. Uvědomit si, co všechno jsme měli, a jak nám bylo dobře. Že jsme při tom běhu za štěstím přehlédli, že šťastní jsme vlastně už byli!

Ta vlna nostalgie se rozrůstá a já zatoužím po svém croassantu a horkém nápoji.
Chybí mi tam smích těch lidí kolem jako tenkrát, ta utancovaná nálada.
Uždibuji sladké pečivo. Je po půlnoci. Domu to mám dvě zatáčky.

Ten tehdejší pocit Svobody byl TAK omamný!
Přeji si učit se  jej denně vychutnávat v těch nejdrobnějších okamžicích.
Tak, aby můj pocit svobody nabyl tolika tvarů, forem, barev, tváří a vzpomínek, až praskne a stane se doširoka rozlehlým:

přede mnou i za mnou,
nade mnou i pode mnou,
napravo i nalevo.

MŇAM!