„Zvěrstva“ o hurikánu

Pro všechny z vás, kteří se báli, že už si s váma nedám kafe, neopeču buřta nebo nezatrsám mám dobrou zprávu-přežila jsem. Je třeba si uvědomit, že Mexiko je tak trochu větší než naše ČR, takže když se řekne v Mexiku se zeměřesení změnilo v ničivý hurikán, ještě to neznamená, že mi to vzalo střechu nad hlavou. Zatím jsem se nepotkala ani s pouličními gangy, které mezi sebou momentálně válčí a sprchuju se ve vodě bez ropy. A jak jsem tedy prožila ty mediální trháky já?
Je devět hodin a já usínám jako utahané kotě-časový posun jsem zvládla dobře, ale odpoledne a zvláště večer se ještě pořád cítím trošku více unavená. Usnu jakmile najdu příjemnou polohu ke spánku. Asi ve čtyři ráno mě vzbudí nepříjemný zvuk, první mám pocit, že je to součást snu, pak protože zvuk neustává mi dojde, že asi někde někdo vykrádá někomu auto a spustil se alarm. Trvá to už asi pět minut. Jsem pěkně dožraná-asi nějaký amatér..Jdu se napít a alarm ustane. Chvíli se převaluju a pak usnu. Ráno lije jako z konve-no bezva a to jsem si myslela, že uteču před českýma záplavama..Nic mě nepobaví víc, než zjištění, že u nás jsou tropy.
U snídaně s rodinkou se dozvídám, že alarm ohlašoval zemětřesení a prý pěkně silné. No tak asi necítím nejenom nosem, ale ani tělem, protože jsem fakt nic necítila-ale nejsem na tom tak špatně-někteří příslušníci rodiny se zase podivují, že řval v noci alarm.
A huracán? Ten pociťuju ve výrazném ochlazení a vyčítání si, že jsem si ty džíny přece jenom měla vzít. Možná i jednu mikinu navíc.
Tož tak =)