Recent Posts

První rozdíly a stejnosti

První dny byly plného zjišťování drobných rozdílností a naopak stejností i přes fakt, že jsem daleko za oceánem. Tady je pár z nich. Musela jsem se pousmát vždy, když jsme projížděli kolem McDonaldů, Burger Kingů a Starbucksů. Jediný rozdíl, který mezi nimi byl, byl ten, že vyhrávaly svou velikostí nad ČR a často i nabízeným sortimentem. Pokud se zamýslím nad polohou Mx, které leží kousek od USA-původce celého procesu jménem globalizace(někdy možná spíše amerikanizace). Věc je vyřešena-pokud prostě nepojedu mezi indiány, spousta věcí bude stejná.
Věc, která mě naprosto okozlila jsou zdější univerzity, Obrovské komplexy, ve kterých se nachází vše, co studenti potřebují: studovny, krásné jídelny, moderní prostory, veliké zahrady na odpočinek i zábavu, spousta sportovního využití. Tady je opravdu vidět, za co si studenti platí školné-a že se zrovna nejedná o symbolickou částku. Ale proč ne? Za tohle bych se byla ochotná taky zadlužit. Navíc tady je vaše budoucnost celkem jasná-studujete-li dobrou univerzitu můžete vzít jed na to, že najdete v budoucnu i zaměstnání na stejně kvalitní úrovni. Možná i proto se tady vysokoškolským studiím říká carreras-kariéry. Když ne celý život, snad se mi poštěstí tady studovat alespoň jeden rok, další krásný sen.
Samozřejmě nyní jsem mluvila o lidech, kteří se školné pro své děti mohou dovolit-tedy ti s ekonomicky středním a vysokým statusem. Ti, kteří na to nemají peníze studují státní školy, které zdaleka nedosaují takových kvalit. Zkrátka zde je to přesně naopak než u nás-to, za co si zaplatíte má úroveň.
Když se koukám kolem sebe, přijde mi, že tito lidé si i přes vlny konzumentarismu uchovali svou skromnost. Dům je útulně vybaven a nekřičí žádnými moderními prvky. Nadobí, kuchyň vše si vás podmaňuje svou prostotou. V mojem domě není myčka-věc, kterou ksyž u nás v dnešní době rodiny nemají, tak se na ni často dívají skrz prsty. Na každém místě v domě najdete nějaký bordýlek, který přitahuje moje oči a já si představuju, jak by to vypadalo krásně, kdyby se ty věci srovnaly a daly tam kam mají. A v té chvíli si uvědomuji tu naši evropskou vycepovanost. Pořádek, pořádek, v prvé řadě pořádek. Ale jsme díky němu více šťastní? Už i k nám dorazil trend paní na uklízení, ale mít ještě někoho na praní a dalšího človíčka na žehlení? To asi ještě nějakou chvíli potrvá. Snad ten boom začne, až budu pracovat :D.

2 komentářů:

pepi said...

Jo moc pěkně napsáno, je asi o čem přemýšlet, ovšem, že jsou šťastnější, nevěnují asi čas přiblblému pravidelnému uklízení, ale věnují se sobě, společným okamžiků, ale protože to asi dělali jejich rodiče, rodiče jejich rodičů ..... tak se to přenáší dál, žijou jinak, jejich hodnoty a styl je jiný, je to jiná mentalita, ale vzpomeň, co psala tvá kamrádka z Mx těsně po návratu do Mx, proč se vlastně u nás v ČR tak líbilo, všude je chleba o dvou kůrkách .... jen si najít svůj pohled, svůj postoj, svůj směr ... pak je asi jedno jestli jsem a žiju za oceánem, nebo před ním ......

acris said...

Souhlasím s tebou. Je zajímavé poznávat, jak se moje názory na život jinde mění s věkem. Ještě jsem tady vlastně skoro nic neviděla ani nepoznala, ale jedno zkrátka vím už teď: Česko je moje země =))