SPOJENÍ - jak neskutečně multidimenzionální slovo!
Máme k dispozici spojení mezi jednotlivými obcemi, městy, státy.
Autobusem, pěšky vlakem.
Spojujeme se internetem, mobily.
Spojujeme se očima, doteky, těly.
Sdružují nás společné myšlenky, názory, hodnoty.
Pojítka v našem životě sbíráme jako drobečky Jeníčka a Mařenky.
A zatímto děláme všechno toto, zrychlujeme...
...a přestáváme vidět to nejdůležitější propojení: to vedoucí do našeho srdce!
Celý život slýcháme výroky typu: neposlouchej hlavu, zeptej se srdce!
Ale až když k nám naše srdce skutečně promluví, jsme schopní PLNĚ pochopit význam tohoto rčení.
Je to jako říkat si, že všichni lidé jsou stejně dobří, krásní a jedineční, a přitom je v hlavě nepřetržitě odsuzovat, hodnotit a škatulkovat.
ČLOVĚK TO MUSÍ ZKRÁTKA CÍTIT.
A tedy se ptám: co kdyby to opravdu šlo?
Co kdyby člověk mohl zůstat zamilovaný celý život!
Ale nepotřeboval by k tomu žádné potvrzování okolí, protože by láskou přetékal zevnitř, ze sebe.
Co kdyby existovala Cesta, jak toho dosáhnout?
Jak bys reagoval?
Jak bys reagovala?
Nevěřícně?
Se zájmem?
Mlčením?
Přemýšlením?
Vtipem?
Arogancí?
Co kdyby..
Recent Posts
Vím, že nic nevím - jen před okolím předstírám, že mám nějaké vědomosti, které vlastně nepotřebuji.
Vím, že jsem NIC - a je to osvobozující, neboť pak nemusím hrát hry dokonalosti, výjimečnosti či vyrovnanosti.
Vím, že jsem NIC - a je to osvobozující, neboť pak nemusím hrát hry dokonalosti, výjimečnosti či vyrovnanosti.
Brno-Ostrava
Otvírám termo-hrnek: KLAP.
A s ním i skříň vzpomínek: řada z nich už je na rozdíl od čaje dávno vychladlá, jiné budou provždy příjemně hřát.
Vlak se kodrcá a já už nevím, jak si sednout. Sociologické čtivo mě uklimbává jako malé dítě - ach, jak důležité je zůstat dítětem za každých okolností a v nestřežených chvilkách, kdy ego odpočívá při pohledu na zelenající se kopce, si připomenout že pořád jsem a navždy budu dítětem - a stvrdit to posedem, který vyvolává pohledy okolí.
No a?
A s ním i skříň vzpomínek: řada z nich už je na rozdíl od čaje dávno vychladlá, jiné budou provždy příjemně hřát.
Vlak se kodrcá a já už nevím, jak si sednout. Sociologické čtivo mě uklimbává jako malé dítě - ach, jak důležité je zůstat dítětem za každých okolností a v nestřežených chvilkách, kdy ego odpočívá při pohledu na zelenající se kopce, si připomenout že pořád jsem a navždy budu dítětem - a stvrdit to posedem, který vyvolává pohledy okolí.
No a?
Znovuprozření
Učení nemá nohy - tudíž neuteče.
Já ty nohy mám - a proto se mi dnes úspěně daří před ním sprintovat CO NEJDÁL!
Já ty nohy mám - a proto se mi dnes úspěně daří před ním sprintovat CO NEJDÁL!
Setkání s andělem
Pane, vy musíte být anděl, napadne mě při pohledu do jeho očí.
Odpověděl mi tichým úsměvem.
Ano, musíte být anděl, protože jenom oni mají takový úsměv vyzařující klid, jistotu a harmonii
URČITĚ..
Čtu si, jaké podmínky musely splňovat nové tresty, aby zabránily lidem ve zločinech.
A zatímto si čtu tyto řádky se mi vybavují slova Duška: "Když někdo provede zločin u indiánů, tak oni mu poděkují a kolektivně se domluví, že už takový čin nikdo dělat nebude."
Kolik stran učení by mi odpadlo, kdyby se zavedl tento princip ne/trestání.
Je hezky, svítí sluníčko a sílu držet ten žlutý zvýrazňovač mi dodává představa šumění moře a notebooku, do něhož mé prázdninové prsty datlují všechny ty mysl zahlcující myšlenky.
A zatímto si čtu tyto řádky se mi vybavují slova Duška: "Když někdo provede zločin u indiánů, tak oni mu poděkují a kolektivně se domluví, že už takový čin nikdo dělat nebude."
Kolik stran učení by mi odpadlo, kdyby se zavedl tento princip ne/trestání.
Je hezky, svítí sluníčko a sílu držet ten žlutý zvýrazňovač mi dodává představa šumění moře a notebooku, do něhož mé prázdninové prsty datlují všechny ty mysl zahlcující myšlenky.
Veškerou moudrost a rady, které často hledáme všude kolem, máme jen a jen uvnitř sebe.
Když se ztišíme, tak přesně víme, co je výzva a co marnost.
Když vás Zdroj jednou chytí, tak už se ho nebudete chtít pustit...
Prožijete PROBUZENÍ!
A to pak v němém úžasu koukáte na měsíc a cítíte, jak vám tečou slzy.
Je vám nepopsatelně krásně a dny minulé jsou samovolně utřízeny do dvou škatule nesoucí názvy: "má smysl", "nemá smysl".
Když se ztišíme, tak přesně víme, co je výzva a co marnost.
Když vás Zdroj jednou chytí, tak už se ho nebudete chtít pustit...
Prožijete PROBUZENÍ!
A to pak v němém úžasu koukáte na měsíc a cítíte, jak vám tečou slzy.
Je vám nepopsatelně krásně a dny minulé jsou samovolně utřízeny do dvou škatule nesoucí názvy: "má smysl", "nemá smysl".
Pozornosti
Buďte obzvláště bdělí k těm malým pozornostem, které se vám dostávají od vašeho okolí - přítele, přátel či rodinu.
Protože právě TO jsou často věci, které vašim milovaným nejvíce schází a nic jim neudělá větší radost, něž PRÁVĚ TA daná pozornost.
Protože právě TO jsou často věci, které vašim milovaným nejvíce schází a nic jim neudělá větší radost, něž PRÁVĚ TA daná pozornost.
