Otvírám termo-hrnek: KLAP.
A s ním i skříň vzpomínek: řada z nich už je na rozdíl od čaje dávno vychladlá, jiné budou provždy příjemně hřát.
Vlak se kodrcá a já už nevím, jak si sednout. Sociologické čtivo mě uklimbává jako malé dítě - ach, jak důležité je zůstat dítětem za každých okolností a v nestřežených chvilkách, kdy ego odpočívá při pohledu na zelenající se kopce, si připomenout že pořád jsem a navždy budu dítětem - a stvrdit to posedem, který vyvolává pohledy okolí.
No a?
Recent Posts
0 komentářů:
Post a Comment