Recent Posts
Oči druhých jako zrcadlo Tvých mindráků
Tehdá se mě někdo ptal, jak jsem mohla vydržet 10 dní na
meditací nemluvit a nedívat se nikomu do očí. No řeknu vám, bylo mi líp…
Kráčím po bratislavském nádraží a dívám se před sebe. Moje
oči se setkávají s očima postaršího pána. Je hubený, má výrazné lícní
kosti a sportovní oblečení. Jde energicky. Opětuje můj úsměv. Připadám si
krásná, sebevědomá.
Ujdu další tři kroky, moje oči se spojí s očima další
osoby. Muž, kolem třiceti, mračí se na mě. Můj úsměv ho nechává zcela chladným
„Proboha, nemám něco na Tváři? Možná jsem včera neměla jíst
toho muffina. Vypadám divně? Nemám sukni na křivo?“
Tahle celá scéna trvá asi pět vteřin a mi zase jen dochází,
jak si s námi ta hlava hraje. Houpe si s námi jako na houpačce a co je
nejhorší, my sami často ještě křičíme: „Jen víc, jen víc!“
Spokojenost
Spokojenost může vonět po horké čokoládě.
Může i chutnat po šťavnatých višních.
Může svištět jako přírodní vítr.
Je štěbětavá jako vrabci na střeše, ale umí i mlčet jako úplňková půlnoc.
Dokonce i bolí po vyběhlém kopci, ale umí být i uvolňující jako vibrující buňky, které právě vylezly ze sauny
Spokojenost má zkrátka mnoho podob.
Jak vypadá ta Tvá?
Může i chutnat po šťavnatých višních.
Může svištět jako přírodní vítr.
Je štěbětavá jako vrabci na střeše, ale umí i mlčet jako úplňková půlnoc.
Dokonce i bolí po vyběhlém kopci, ale umí být i uvolňující jako vibrující buňky, které právě vylezly ze sauny
Spokojenost má zkrátka mnoho podob.
Jak vypadá ta Tvá?
Železniční trať a na ní PRÁVĚ blikla červená.
Závory jsou však stále nahoře...
JAK ŽIJEŠ?
Zastavíš se a čekáš, až se závory klesnou?
JAK UVAŽUJEŠ?
Nebo zrychlíš a projedeš?
Se strachem nebo vzrušením a jistotou, že to zvládneš?
Kde v životě máš závory?
A dovolíš jim občas, aby zasvítily zeleně?
Prostor ve Vaší mysli
Ve Vaší mysli je prostor pro ty nejúchvatnější fantasie, ale i ty nejbestiálnější strachy. Důležité je umět ty strachy zaklapnout jako rozečtenou knihu a jít si povídat s někým reálným!
Ježíškova obloha
„Dej, já ti to radši nalepím, ať to máš přesně,“ bere mi
taťka s úsměvem fosforeskující hvězdičku a já tak nemusím skákat do stropu
a trefovat tvar velkého vozu.
Je mi tak šest, sedm, osm? A od toho dnes usínám s hvězdnou
oblohou nad hlavou.
Dnes tu nejsi, a tak lepím ten dárek od Ježíška sama. Kolik
z vás má nad hlavou Velký vůz a Kasiopeu?
Jen si tak ležím a říkám si, že bych asi nemohla být
spokojenější. Přemítám, jak lehké je dotknout se hvězd, jak omamné je stát se
hvězdou, jak naplňující je zářit jako noční obloha uvnitř.
Jen tak koukám na strop podobající se planetáriu. Mám pocit,
jakoby mě ten prostor začínal vcucávat a já se propadám do minulosti.
Zhasínám čelovku a koukám na noční oblohu v Tatrách.
Padá hvězda, přej si
něco…
V ruce držím kelímek s červeným vínem a v peřové
bundě poslouchám záři hvězd v Krkonoších.
Napadlo tě někdy, jak
fascinující je, že se do tvého oka vejde celá noční obloha?
Mexiko-Švédsko-Malorka – všude mají stejně nádherný velký
vůz!
Ty hvězdy jsou jako stejně magické jako oheň. Mají sílu
natáhnout veškerý balast vašich myšlenek a zůstává jen klidné prázdno.
Mám vlastní noční oblohu! Celkem fajn, než zase uvidím tu na
horách.
Vyčerpaná mysl je tak klidná...
Občas se stane, že se některé dny odehrávají v taji spánkového
deliria, vše vám připadá jaksi nereálné a okamžiky uplynulých minut skoro až surrealistické.
Nad některými událostmi zůstáváte stát v němém úžasu a s otevřenou
pusou jako ta krabice od prázdné pizzy, co si jen tak poletuje ve větru po
ulici.
Vánoční čas se roztekl, stejně jako ten sníh pod jarními
teplotami. Je zima a přece jaro.
Je tady únava a přece náboj!
Vyčerpaná mysl nemá čas na kaskády, koncentruje se na jeden
úkol.
Uklidňující…
Checked, checked!
Chybí dříve důvěrně známé: shon, stres a spěch.
Lahodné, jako zbytky zapomenutého cukroví!
