Recent Posts

Oči druhých jako zrcadlo Tvých mindráků


Tehdá se mě někdo ptal, jak jsem mohla vydržet 10 dní na meditací nemluvit a nedívat se nikomu do očí. No řeknu vám, bylo mi líp…

Kráčím po bratislavském nádraží a dívám se před sebe. Moje oči se setkávají s očima postaršího pána. Je hubený, má výrazné lícní kosti a sportovní oblečení. Jde energicky. Opětuje můj úsměv. Připadám si krásná, sebevědomá.

Ujdu další tři kroky, moje oči se spojí s očima další osoby. Muž, kolem třiceti, mračí se na mě. Můj úsměv ho nechává zcela chladným

„Proboha, nemám něco na Tváři? Možná jsem včera neměla jíst toho muffina. Vypadám divně? Nemám sukni na křivo?“


Tahle celá scéna trvá asi pět vteřin a mi zase jen dochází, jak si s námi ta hlava hraje. Houpe si s námi jako na houpačce a co je nejhorší, my sami často ještě křičíme: „Jen víc, jen víc!“