8 DŮVODŮ, PROČ SE VYPLATÍ NASLOUCHAT IRACIONÁLNÍM EMOCÍM

(Tento text a rady v něm jsou napsány na základě vlastních zkušeností, kotrmelců, zhroucení, chyb a omylů.)

1.      PROTOŽE JE NEUKECÁŠ!

Hlava si dokáže vymyslet tisíce důvodů, proč něco nedělat. Dokáže najít strategie, jak vás přesvědčí o tom, že se vám něco líbí, a že něco je, nebo BY MOHLO BÝT super. Najde si způsoby, jak vám racionálně vysvětlí to iracionální, co se ve vás děje.

Avšak v okamžiku, kdy se ve vašem těle rozhoří touha a vášeň – prostě to děláte! Jakékoliv výmluvy mizí. Funguje to samozřejmě i naopak. Můžete mít sebepraktičtější důvod něco udělat: najít si práci, abyste měli z čeho zaplatit nájem. Ale pokud je váš strach ze selhání příliš velký, nejste roboti a v určitých chvílích vám nepomůže ani racio.   

Můžete si tisíckrát říkat a opakovat všechny benefity a výhody vaší super práce. Ale pokud jste uvnitř ve skutečnosti sevření, bude se vám každé ráno hůř a hůř vstávat. Vaše zažívání přestane trávit. Pragmatická motivace vaší hlavy ve formě obědových stravenek, flexibilní pracovní doby nebo hvězdný plat nestojí vašemu žaludku za ten stres, ponižování spolupracovníků nebo náplň beze smyslu. Tělo prostě neukecáš.

Stejně jako víte, kterou zmrzlinu máte nejraději, právě tak je i vašemu tělu jasné, jaké emoce jsou mu příjemné. A tak o situacích, kde se příjemně necítí, mu fakt nevykládejte pohádky.

https://www.wikihow.com/Gain-Control-of-Your-Emotions

2.      PROTOŽE OVLIVŇUJÍ ZDRAVÍ!

Mysl je mocná čarodějka. Walt Disney řekl: „Pokud o tom dokážeš snít, dokážeš to.“

Pokud se tedy rozhodneš, dokážeš cokoliv! Ale pozor! Vlastní tělo? To neukecáš! Můžeš si říkat, jak jsi v pohodě, a práce tě baví a naplňuje, ale pokud kvůli ní nespíš, možná si nepřipouštíš nějaký stresík.

Jestli žiješ v přesvědčení, že „když může stroj, tak já můžu taky“ – dřív nebo později se poroucháš. 

Nejsme výkonnostní mašiny!

Pokud si budeš cokoliv nalhávat v oblasti svých pocitů, nebude ti dobře v těle, ani s tebou samotným/samotnou.  Můžeš se cítit svázaně, bez nálady i smutně. To, jak doopravdy přemýšlíš o svém životě – i když si to třeba ani nejsi vědom/a – spouští biochemické reakce v tvém těle.

Říkáš, že jsi v pohodě a uvnitř cítíš stres?

Vážně ti stojí za to žít v přesvědčení jako „Mám se blbě, ale dobře to snáším?“ nebo „No jo, však to je život.“

                                                     Prý jsi spokojená, tak proč na mě působíš TAK upjatě?

Může se to projevit jako únavový syndrom.

                                                               Šedá zóna jménem deprese.

                                                                                                               Nespavost.

                                                                                                                              Poruchy trávení.

                                                                                                                                             Zvýšený krevní tlak.

Jak vysokou daň za své nepřipuštěné emoce jsi ochoten platit?

https://www.rxwiki.com/news-article/anxiety-may-affect-some-groups-more-others

Protože připíjet si alkoholem na zdraví na jeho udržení opravdu nestačí…

Co takhle dát prostor vlastním emocím?

3.      PROTOŽE EMOCE NEUMÍ LHÁT

Jsi ve vztahu. A tvůj partner má vše, aby ses cítil/a dobře: je to pohledný muž, krásná žena, rádi děláte odpočinkové věci společně, má tě rád/a. Ale přesto cítíš, že ti „něco“ chybí. Takové to TO!, které nedokážeš pojmenovat. A tisíckrát si můžeš opakovat všechny ty důvody, proč s takovým člověkem jsi. Za A, za B, za C, za D.

Hlava srdce nikdy neuargumentuje…

Skvělým barometrem jsou na to děti! V okamžiku, kdy říkáte něco jiného než to, co cítíte – poznají to!  Zkuste si s nimi hrát a být myšlenkami jinde – za pět minut vám řeknou, že je to nebaví. Zkuste jim něco vysvětlovat, a uvnitř nevědět odpověď na jejich otázku – položí vám další, na kterou už vážně nebudete mít, co říct! A když jim řeknete čas, kdy mají přijít domů jen proto, abyste demonstrovali svou autoritu a společenskou konvenci, které však uvnitř sami necítíte, nedivte se, že přijdou o dvě hodiny později a nebudou mít potřebu se vám za to omlouvat.

Pokud vaši opravdovost pošlete do kytek, posíláte tam i veškerý respekt druhých lidí směrem k vám.

https://shutr.bz/2oieY6B

4.      PROTOŽE PŘED NIMI NEUTEČEŠ

Víte, proč spousta lidí běhá? Podle studií je běh ideální prostředek k tomu, aby rozpustil úzkost, která fyziologicky proudí v těle.    

Můžeš uběhnout kilometry i míle. Ale před svými emocemi neutečeš.

Můžeš změnit prostředí, přestěhovat se do jiného města, ale dokud se neotevřeš strachu, se kterým soutěžíš, vždy tě v nějaké cílové rovince předběhne. Zakořeněné vzorce našich chování – naše buňky si je berou jako batůžky na zádech, ať putujeme kamkoliv.

Naše hlava je velmi chytrá – dá ti impuls „jdi si zaběhat“, aby ses vyhnul emocím, které cítíš v těle. ÚZKOST. Zažil jsi příliš mnoho stresových situací, kterým se tvé tělo chce podvědomě vyhnout – a hledá způsoby, jak na to.

Pokud běháš, aby ses vyhnul/a emocím, které cítíš v těle, a nejen tak pro radost, vytváříš ve vlastních buňkách energetický blok. Co to znamená?

Může se ti stát, že se v určitý moment, budeš cítit stejně/podobně jako ses cítil/a v nějaké úplně původní situaci, kde pravděpodobně vznikl onen blok. Tělo od té doby zareaguje stejně.

Příklad: maminka vypravuje dítě dceru ráno do školky, češe jí vlasy. „Prosím tě drž tu hlavu pořádně, spěcháme.“ „Au, mami, to tahá!“ „Prosím tě nebreč, už jsi snad velká holka ne?“

Tahle holčička může v dospělosti neustále někam spěchat a nevědět proč. Tak může žít s přesvědčením, že velké holky nepláčou. Vyroste z ní uhnaná drsňačka, která od svých pěti let nepustila slzu ani na pohřbu vlastní mámy. (Několik takových klientek jsem prováděla Procesem, ve kterém se poprvé rozbrečeli po deseti i dvaceti i více letech).  

Řešením přemíry sebenenávisti, stresu, úzkosti v životě, by rozhodně neměly být každodenní ranní maratony, ale spíše snaha nastavit život tak, abych mohl/a „být víc v pohodě“. Ubrat, kdekoliv je potřeba.

A taky si uvědomit, před čím vlastně každé ráno utíkám?

http://bit.ly/2oak5Xi

Pokud potlačenou situaci dlouhodobě neřešíme, začne nám blok narušovat energetickou rovnováhu v těle a působit emocionální i fyzické rovině.

Běh tak po nějaké době přestane fungovat jako „nakopávač“ dobré nálady a naše beznaděj se začne prohlubovat. Vyčerpané svaly jednoho rána vypoví službu a budou stávkovat. Nevstanete z postele. Sport promění v dalšího vysávače (líbí se mi, že se tady dá použít i vysavače) vaší energie.

Řešením by bylo najít cestu, jak tyto buněčné vzpomínky odkrýt a řešit. Hledat spouštěče stresu a úzkosti – a tím přirozeně začít uzdravovat duši, která nedostává potřebnou potravu, a proto kope v podobě nezvladatelných emocí.

Můžete najít cestu s terapií Cesta.  

http://bit.ly/2zWwm9c

Proč to má podle mě smysl?

Protože pokud zdravě cítíme a vyjadřujeme své emoce, buněčné receptory zůstávají otevřené.

5.      PROTOŽE JSOU OPRAVDOVĚJŠÍ NEŽ SLOVA

Znáte ten pocit, který se ve vás odehrává před nějakou významnou prezentací? Vědomosti!! Hlavně je nepoztrácet!  Nepřeházet slidy a s nimi i slova a nedej bože myšlenky na ně nabalená! Hlavně na nic nezapomenout. STRES – NERVOZITA – NEJISTOTA. Co když se přeřeknu? Co když to publikum nepochopí?    

„Tam, kde je strach, je i ego,“ říká Dušek.

Porovnejte tyto pocity s momentem, kdy vyprávíte vašim přátelům a blízkým o své vášni nebo koníčku. Může to být mise, ze které jste se vrátili z Afriky, ale stejné hvězdy ve vašich očích možná vykouzlí i upletená šála nebo nově naučená klavírní skladba.

V okamžiku, kdy je to VAŠE TÉMA, nepřemýšlíte nad slovy. Berou se kdesi z hloubi vás samotných. Říkáte ty správné věty, aniž byste nad nimi museli přemýšlet. A druzí vám rozumí. Dává jim to smysl a vy s nimi debatovat o pravdě tvrzení. VÁŠEŇ – OPRAVDOVOST – UPŘÍMNOST = to jsou ti nejlepší kuchaři na srozumitelné vyjadřování.     

Podle studií nejvíce posluchače ovlivní to, JAK se věci říkají – vaše intonace.

KDO je říká – a u toho působíte.

Až následuje důležitost sdělení, tedy CO vlastně sdělujete.

Pokud jste v souladu s vašimi emocemi uvnitř, jste přesvědčivější, než prezentace Steva Jobsove a přirozenější než profesionální řečník.

(Přesvědčte se sami - pusťte si video s Michalem Andrejcem - úspěšného byznysmena,  kterému se s nemocí zhroutil svět, aby díky Cestě našel nový směr) 

Celý článek zde: http://bit.ly/2oi43tN

6.      PROTOŽE EMOCE NEVYMAŽEŠ TAK SNADNO JAKO SLOVA Z HARDDISKU POČÍTAČE

http://bit.ly/2sH23AN

„Naučila jsem se, že lidé zapomenou, co jste jim řekli, zapomenou, co jste jim udělali. Nikdy ale nezapomenou, jaký pocit jste v nich vyvolali.“
                                                                                                                                             Maya Angelou 

Mám přítelkyni z dětství. Byly doby, kdy jsme byly nejlepší kamarádky. Nikdy mi neublížila, ale v určitý moment se odmlčela. Přetrhala se mnou veškerý kontakt. Chvíli jsem se jej snažila udržovat já. Pak mě to přestalo bavit, a tak jsem to vzdala. Uplynuly roky, a stále je ve mně velmi silný pocit lítosti nad tím, že jsem -  pro mě ze zcela nepochopitelného důvodu – ztratila velmi blízkou osobu, které jsem mohla v dětství i dospívání říct úplně všechno. I přesto, že si dnes často říkám, že o nic nešlo, uvnitř cítím trpkou zradu. A nedokážu pochopit proč…

A vím, že k tomu, abych to přijala, vede cesta přes tři mosty:

1.      I. Fáze = přiznat si, že mi její chování subjektivně ublížilo: „Cítila jsem se jako oběť, cítím křivdu a pocit ublížení.“

2.      II. Fáze = Ppustit ze sebe všechny emoce, které se ve mně za ty roky vůči ní nastřádaly: „Potřebuju ty emoce ze sebe vypustit, vyblít, vyčistit, pojmenovat je nahlas. Ale JAK???“

3.      III. Fáze = až pak mohu doopravdy odpustit a přijmout to, co se stalo: „Přijímám, že jsem v přišla o kamarádku a cítím, že je to tak v pořádku.“

Jiný postup nefunguje. Bylo by to, jako byste přišly o veškerá svá data a snažili se sami sebe přesvědčit, že jste s tím úúúúúúúúúúúúúúúpně v pohodě. Bylo by to jako byste chtěli, aby váš počítač upravoval fotky podle programu, jehož instalaci jste přeskočili.  

Protože vaše emoce nelze vymazat pouhým slovem.

7.      PROTOŽE EMOCE SI OBLÉKAJÍ JEN HERCI

http://bit.ly/2ofoTLh

Všichni máme ve společnosti celou řadu rolí. Během jednoho dne jste starostlivým otcem, tajnou milenkou, rebelující zaměstnankyní, nepochopeným kupujícím, zklamanou dcerou nebo chápajícím bratrem. Všechny ty role na nás kladou určité nároky a my často nemáme během dne čas se zastavit a uvědomit si, jak se doopravdy cítíme.

Usmíváme se, protože se ode nás v zaměstnání očekává, že budeme milí.

Pečujeme o děti, jak nejlépe dokážeme a doufáme, že nepoznají, že máme problémy jinde.

 Myslíme si, že milujeme a snažíme se potlačit otázku, jestli ještě vážně milujeme.

Ano, podle sociologa Goffmana „všichni hrajeme divadlo“. Na rozdíl od herců na to ale běžný člověk nemá školu.

A hrát sebevědomou ženu a cítit se zlomeně je vyčerpávající.

Podávat v práci výkon a být mužem bez hlubšího smyslu v životě je zničující.

Oceňovat okolí a uvnitř poslouchat vnitřního kritika o vlastní nedokonalosti, je jedna z nejnáročnějších úkolů, které jsem sama zažila.

Můžeme si každé ráno obléct barevnou košili a předstírat, jak úžasný je svěť. Časem však i taková duha začne mít odstín šedi.

Hrát divadlo o vlastní dokonalosti před ostatními, vyžaduje každý večer po příchodu domů odložit s kabátem i masku strachu z toho, že okolí další den nepoznalo, co ve skutečně prožívám. 

                                                Poznej, přijmi a zpracuj své emoce, pokud si troufáš!

Přestaň hrát divadlo sám se sebou a nos jen šaty, které ti doopravdy sluší.

8.      PROTOŽE CO JE VÍC, NEŽ EMOCIONÁLNÍ POHODA?

Znáš ten pocit, kdy ses vrátil/a z dovolené? Odpočatý, vydovolenkovaný. S úsměvem, odstupem a nadhledem. Nic není problém. Všemu se směješ a kolegové tě podezírají z toho, že frčíš na nějaké droze.

Tak omamná a povznášející je spokojenost!

Vyplavují se s ní pocity, že tam, kde jsi, jsi správně: v pekárně, cukrárně, holičství i nadnárodní korporaci.

Drobná zaškobrtnutí ustojíš bez mrknutí oka. „No, tak mi ujel autobus a hold ten e-mail pošlu o hodinu později. Co s tím nadělám? Nic – Eiffelovka nespadne a slunce zítra beztak zase vyjde!“

A i větším kotrmelcům se zasměješ – chcete mě vyhodit? No dobrá, já vím, o co přicházíte. Vy to evidentně nevíte, a tak bude lepší, když půjdu jinam, kde to ocení.    

VYROVNANOST + SEBEDŮVĚRA = NADHLED

Existuje nějaký racionální argument, který by racionálně vysvětlil iracionalitu pohodových emocí ve velmi nepříjemných situacích?

https://www.entrepreneur.com/article/232055

SEČTENO A PODTRŽENO

Emoce jsou někdy sviňky klouzavé, každopádně má smysl jim naslouchat, protože když to neděláte, jen ztrácíte: sebe, zdraví, autentické vztahy.

Já sama jsem se před pěti lety vydala na cestu s Cestou a od té doby je to vzrušující jízda, která mi přináší do života nové barevné výzvy, které mě baví.

Jestli si troufáš poznat se „na vlastní emoce“, lépe pochopit sebe, a tím i druhé a svět – určitě mi napiš! Něco vymyslíme a když budeš chtít, ráda tě i provedu procesem terapie Cesty.