Namísto podle – píšu dle! Proč? Cíl je jasný: zkrátit text
přesně o 45 000 znaků, tedy konkrétně 1/3.
TIK TAK - a čas
plyne dál.
Co se stane, když se naplní vaše nejčernější noční můra a vy
skutečně selžete? To si pak strejdovi Strach ze selhání podá ruku s tetkou
Svobodou.
„Děkuji, už jste zde udělal, co bylo potřeba,“ řekne mu s úsměvem.
„Jak to myslíte?“
„No, už jste svou roli naplnil, k selhání došlo, můžete odejít.“
„A co se mnou teď bude?“
„Teď?“ tetka se začne šíleně řehtat. „No teď konečně přijde na návštěvu kolegyně Úleva.“
„Tak já jdu,“ svěsil strejček ramena.
„Jak to myslíte?“
„No, už jste svou roli naplnil, k selhání došlo, můžete odejít.“
„A co se mnou teď bude?“
„Teď?“ tetka se začne šíleně řehtat. „No teď konečně přijde na návštěvu kolegyně Úleva.“
„Tak já jdu,“ svěsil strejček ramena.
∞
„Ale proč se to stalo? Vždyť jsem se TAK SNAŽILA!“
„Vidíš, a třeba právě to nebylo potřeba.“
„Vidíš, a třeba právě to nebylo potřeba.“
„Využij možnosti,
kterou ti dává tragédie; ne každý je toho schopen.“ Coelho
∞
Příběh o tom, že každá věc, se děje z nějakého důvodu.
Nemusíme ji chápat. Nemusíme jí rozumět, dokonce tomu ani věřit.
V jednom domku v horách žili pohromadě prarodiče,
jejich syn a taky jeho syn. Večer se vždy setkali a povídali si co se za ten
den přihodilo.
A ten syn říkal jednou večer: „ No, utekl nám dnes náš
jediný kůň. Už nemám žádného koně. Je to velká škoda.“ A starý dědeček řekl: „No, uvidíme, jestli je
to škoda a šli spát.“
Druhý den večer říkal zase prostřední syn: „Ten náš kůň, který
nám včera utekl, se dnes vrátil a přivedl sebou šest dalších divokých koňů. To
je hodně dobře,“ řekl. A starý dědeček:
„No, uvidíme.“ A šli spát.
Další den večer říkal
zase co se stalo za ten další den a říká: „Můj syn se snažil zkrotit ty divoké
koně, ale jeden je hodně divoký a shodil ho ze sedla a on si opravdu hodně
škaredě zlomil nohu. To je velmi špatně.“
A starý děda na to řekl opět: „No, to ještě uvidíme.“
A další den večer zase vykládali a prostřední syn zase říká:
„Dnes tady byli vojáci a chtěli naverbovat mojeho syna do války, ale protože má
škaredě zlomenou nohu tak ho nakonec nenaverbovali.“
Pointa toho zenova příběhu
je, ze nikdy nevíme, co nám přinese to
špatně a nevíme, co nám přinese i to dobré. Ale určitě to nějak dopadne a
s odstupem času pak pochopíme neb si uvědomáme, že to tak vlastně bylo
správně.
∞
„Využij možnosti, kterou ti dává tragédie; ne každý je toho schopen.“ Coelho
∞
Dnes jsem byla na obědě s kamarádkou. Vyprávěla jsem jí
můj příběh o tom, jak se mi před živýma očima naplnil jeden z mých
strachů: i přes veškerou píli, snahu, maximální nasazení, koňskou výdrž a
sebezapření se to stalo. „Prostě jsem to nezvládla,“ usměju se a cítím tu úlevu
a směju se absurditě toho celého pocitu.
„Víš, dost ti rozumím. Zažila jsem něco podobného. Rozhodla
jsem se, že si udělám plavecké zkoušky. Jednou z věcí, které jsem se
musela naučit, bylo přeplavat bazén v hloubce čtyř metrů
s čtyřkilovou činkou. Nešlo to, měla jsem strach, prostě jsem se
nedokázala pohnout. A to mi došlo, že i přes veškerou mou snahu to prostě
neuplavu. Že přesto, že to šíleně chci zvládnout, moje tělo na to fyzicky
prostě nemá.“
„Jop, we are not almighty,“ usměju se.
„No, někdy se prostě snažit nestačí. Někdy to chce prostě pustit, nechat plynout a plavat bez činky.“
„No, někdy se prostě snažit nestačí. Někdy to chce prostě pustit, nechat plynout a plavat bez činky.“
