Mé dny probíhají asi dost podobně jako ty vaše. Možná za
hranicemi jiné státu, možná platím jinou měnou a lidi mluví jiným jazykem. Ale i
tady jím třikrát denně, přepadají mě chvilky euforie, smutku a zmatku. Přichází
povinnosti a chvilky odpočinku. Proč se
ti lidi vlastně ženou za hranice, když je to ve finále všude stejné…?
Pokračování...
