Prázdninové odkládání
Tak jo – jsou tady! KONEČNĚ! Ty
letní měsíce, na které jsme se všichni tak těšili, a už se tomu přizpůsobily i
okolní teploty. Já nevím, jak vy, ale já mám v létě vždy chuť tvořit,
podnikat. Jsem neposedná jako šídlo a jediné, co mi pomáhá je sepsat si všechny
mé myšlenky, co chci dělat na papír. Nedávno jsem si uvědomila, že některé věci
mám na papíře již velmi dlouho a ne a ne se k ni dokopat. Rozhodla jsem
se, že si je sepíšu a třeba Vás tím i inspiruju.
- § Vzít sestru Aničku na vícedenní výlet do hor, nebo k Rešovským vodopádům
- § Vzít babičku spontánně do Budapešti – vlakem!
- § Vyrobit si přírodní odličovací mléko
- § Upéct bezlepkový, semínkový chleba
- § Doplnit si zásobu kamenů: šungit a orgonit
- § Připravit tiramisu – klidně i bez Itala v kuchyni
- § Nabatikovat bílé věci, které už nenosím – barvy už mám!
- § Vybarvit si mandalu pastelkami!
- § Využít slevy Happy Fota a vytvořit fotoknihu !!!
Začátek konce,
konec začátečna
„Konečná,
vystupte si prosím,“ zavelí řidič autobusu, který dnes supluje rychlík jedoucí
do Tišnova. Koukám z okna a vyhlížím kamarádku.
„Ale kdepak,
to je teprve začátečná!“ podotkne sympatický mladík s velkou krosnou na zádech.
Ta myšlenka mě zaujme!
Často
v životě říkáme plni beznaděje: „No,
tak to je konečná.“ V hlavě si vytváříme katastrofické scénáře,
opouštíme rodiny, utíkáme z práce, nevidíme východiska. V tom daném
okamžiku nám nedochází tak banální pravda: neustále něco končí a začíná.
Na začátku
každé konečné – tramvajové, vlakové, i té životní, osudové – totiž pak není
vzduchoprázdno. Je ten puzzlík začátečna.
A tak
příště, až budete mít pocit, že jediné řešení je rvát si vlasy a dramaticky
poznamenat: „Tak tohle je fakt konec!“, zkuste se na celou situaci usmát,
vzpomenout si na mladíka s batohem plným dobrodružství na zádech a raději
si říci: „Ne, ne to je teprve začátek!“
|