Tik, tak. Tik, tak – tak kdy to
bouchne? Pozoruju všechny ty myšlenky, které se ani přes to čtyřicetistupňové
vedro ne a ne rozpustit. Roztěkanost mysli skákající jako veverka, která lape
po všech těch báječných myšlenkových oříšcích. Neví, který rozlousknout jako
první.
Je to k uzoufání. Jako když vypijete příliš mnoho kávy
a cítíte se vnitřně roztřesení. Ne a ne se zklidnit. Nádech a výdech zmizel
zůstala jen divoká řeka myšlenek: tohle musím, tohle chci a toto potřebuji. Toho
musím zařídit, tohlenco vyřešit a tamto zajistit.
PROBOHAAA – když už to spláchne letní déšť?
