Praskne to zcela nečekaně a mým tělem začíná proudit energie, neubráním se tomu: MUSÍM TANČIT.
Skáču z dlažební kostky zprava doleva,
bubnuju na bicí
a hraju na kytaru - kolem mě jezdí tramvaje a chodí lidi.
Přála bych jim, aby alespoň zčásti chápali,
aby alespoň zčásti zažili ten pocit, ten prožitek toho:
"Tu eres mejor compaňera en tu viaje..."
Mám chuť křičet, že už jsou úplní, ať nehledají,
chci jim předat tu sílu, kterou náhle cítím - sílu, která vytváří skálopevnou víru, že nic není nemožné.
Jsem ve Zdroji?
Jednou to sepíšu...
0 komentářů:
Post a Comment