Podívej se ke hvězdám!
Tam netiká žádná vteřinová ručička...
DĚKUJI!
Recent Posts
A jak vypadá Tvůj pocit absolutního štěstí?
Jdu městem, poslouchám muziku a náhle se stane jaké PUK.
Praskne to zcela nečekaně a mým tělem začíná proudit energie, neubráním se tomu: MUSÍM TANČIT.
Praskne to zcela nečekaně a mým tělem začíná proudit energie, neubráním se tomu: MUSÍM TANČIT.
Skáču z dlažební kostky zprava doleva,
bubnuju na bicí
a hraju na kytaru - kolem mě jezdí tramvaje a chodí lidi.
Přála bych jim, aby alespoň zčásti chápali,
aby alespoň zčásti zažili ten pocit, ten prožitek toho:
"Tu eres mejor compaňera en tu viaje..."
Mám chuť křičet, že už jsou úplní, ať nehledají,
chci jim předat tu sílu, kterou náhle cítím - sílu, která vytváří skálopevnou víru, že nic není nemožné.
Jsem ve Zdroji?
Jednou to sepíšu...
Ne-trpělivost!
Netrpělivost? Odkud se bere?
To divné mravenčení, které pociťujete po celém tělo.
Co se děje na chemické úrovni v těle?
Ty okamžiky, kdy chvíli neposedíte.
Kdy jsou Vaše myšlenky maximálně roztěkané.
Jak jenom říct NE netrpělivosti, abychom zase nebyly té tolik potřebné trpělivosti!
Když sněží listí
Sněží listí - a má mnoho barev!
Červenou, žlutou i oranžovou.
Dokonalost okamžiku dokreslují teplé sluneční paprsky a vonící káva.
V tom daném okamžiku si nedokážu představit, kde bych dokázala být šťastnější!
Na chvíli mě zaplaví lítost, říkám si, jestli jsem předčasně nezestrála
-
vydržela bych ty pohupující se stromy ve větru pozorovat celé dny, jako stará paní, co pro bolest kolen už nikam moc nemůže.
Sněží listí a vy taháte pařezy a odřezky stromů,
ach jak se ty městské starosti a starosti náhle zdají zbytečné,
vzdálené
a nepatřičné.
Sněží listí a vy se usmíváte,
neexistuje žádná touha,
žádná potřeba,
žádná věc,
která by vás v tom daném okamžiku udělala šťastnější...
(Pobyty mimo město by měly o víkendu NAKÁZÁNY, stejně jako je v neděli ZAKÁZÁNO sekat trávu!)
Čím to, že po stejné běžecké trase běžíte jedenkrát jako laňka a jindy se sotva vlečete.
Jak je možné, že jednou, když přijde problém/výzva/úkol, tak jej vyřešíte lusknutím prstu,
sfouknete jej jako odkvetlou pampelišku,
je to jako když hodíte koulí a srazíte všechny kuželky na první pokus.
A jindy si připadáte právě jako TA kuželka, proti které se valí obrovská koule,
nemůžete dýchat,
svírají Vás obavy,
URČITĚ VÁS ROZMAČKÁ NA KAŠI!
Čím to je, ptali se Chinaski - a já to vím!
Odpovědí jsou EMOCE ! ! !
Pamatuju si to jako včera. Bylo odpoledne, podzim a bylo krásně. Nebyl žádný jiný plán, a tak se jelo na Hukvaldy na tatarák.
Pamatuju si to jako včera. Bylo to V hOlandsku. Nádherný podzim dochucoval jablečný koláč a kapučino.
Nebylo to včera, co jsem jsem přišla totálně vyřízená z odpolední výuky. Cvakla konev, já zalila Nescafé 3v1 a pustila si Gilmore Girls?
Pamatuju si to jako včera. Bylo to V hOlandsku. Nádherný podzim dochucoval jablečný koláč a kapučino.
Nebylo to včera, co jsem jsem přišla totálně vyřízená z odpolední výuky. Cvakla konev, já zalila Nescafé 3v1 a pustila si Gilmore Girls?
Podzimní kabát
Je vám to zvláštní pocit.
Je nádherné podzimní ráno,
oblékáte si podzimní kabát, který vám rodiče koupili, když vám bylo sedmnáct.
Zapínáte první knoflík a říkáte si, kde jste tehdy byli.
Provlíkáte dírkou i ten druhý a zamyslíte se, jaké nálady vás ovládaly ještě včera.
Třetí, v milisekundě si představíte, co vás čeká dnes.
Dopnete poslední knoflík, hodíte šálu kolem krku a vykročíte do slunečného rána.
Jak se asi v tom kabátu budu cítit příští rok?
Je nádherné podzimní ráno,
oblékáte si podzimní kabát, který vám rodiče koupili, když vám bylo sedmnáct.
Zapínáte první knoflík a říkáte si, kde jste tehdy byli.
Provlíkáte dírkou i ten druhý a zamyslíte se, jaké nálady vás ovládaly ještě včera.
Třetí, v milisekundě si představíte, co vás čeká dnes.
Dopnete poslední knoflík, hodíte šálu kolem krku a vykročíte do slunečného rána.
Jak se asi v tom kabátu budu cítit příští rok?
