Tkaničky

Běžím parkem - podobně jako životem.

A už po čtvrté se musím shýbat a zavazovat si tkaničky - často se na naší cestě pozastavujeme. Někdy ze strachu, z nejistoty, kvůli vnitřnímu vyhoření, ze strachu převzít zodpovědnost.

Je na čase, se ale ty špagáty naučit precizně utahovat, aby člověku nic nebránilo běžet vpřed jako o závod - bez obavy, že se mu ty myšlenky zase zamotají a on zakopne.