Procházka se psem II.

Když máte pocit, že vám rozumí jen ten pes, je to špatné.

Každý má občas smutnou náladu.
Jeden přítel mi řekl: "Když zaregistruji, že jsem smutný, tak jednoduše přestanu být."
Přemýšlím nad tím...

Psek po mě štěká a dožaduje se házení sněhových koulí.
Neochotně se shýbnu a házím ji do dáli.
Závistivě pozoruji, jak šťastně skáče, boří čumák do snížku a usmívá se. Pak zase skotačí ke mě a opět se štěkotem dožaduje dalšího sněhového aportu.

Nejde to jinak, svým bezstarostným štěkotem, energickým skákáním a spokojeným úsměvem mě plně nakazí!