Posvátný okamžik

Představte si vysoký stožár...
..a něm plošinu.
Je osm minut do půlnoci a vy šplháte vzhůru.
"Je to jen žebřík," zní vám hlavě..

3..
2..
1...

Je další další den. Jen tím, že končí 13 jej dělá něčím neobyčejným.
Představte si stožár.
Uprostřed lesa.
A představte si, že kamkoliv se podíváte -  na sever, jih, východ či západ- bliká milion světýlek, světel, gejzírů a vodopádů.
Jsou žluté a zelené.
Červené i oranžové.

Je to kouzelný okamžik, neboť ještě dvě minuty před půlnocí celé údolí "jakoby spí".
Ale to je jen zdání - to usilovné a vytrvalé praskání, které trvá celou půl hodinu je toho důkazem.

Představte si sami sebe, osamoceni na takové plošině.
Co by se vám tak honilo hlavou?
Co byste si přáli?
Já to vím...
JÁ SI TO PŘÁLA.
Se sepnutýma rukama jsem odevzdala svůj šepot na křídla andělů - přála jsem si něco PRO KAŽDÉHO Z VÁS.

Blikání světýlek neustává,
napadne mě, že tak nějak se asi cítí celebrity, když fotoaparáty blýskají ze všech stran a ony neví, kam se dívat dříve.

Lezu dolů a objímám se s těmi, který sdílí se mnou první chvíle dalšího dne, kterému říkáme NOVÝ ROK.

O pár hodin později se probouzím s úsměvem na rtech: jsem zvědavá, která má přání se nám VŠEM společně splní...