Sny

Brobouzím se ve čtyři hodiny ráno. Chvíli ležím, abych si uvědomila, kde jsem. Další minutu mi trvá, než si problesknu všechny ty šílené sny, které se mi zdály a uvědomila si, co z toho je pravda a co jen iluze. Oddechnu si, když se mi to srovná. Přemýšlím nad Freudem.

Podle něho se nám když spíme zrcadlí naše nevědomí, tedy Id. Id je naší nevědomou stránkou, která je vedena sloužkou slasti. Jsou to myšlenky, které bychom nikdy nevyslovily nahlas. Proč? Protože máme Superego, tedy vědomí. Ego je produktem společnosti. Je to souhrn morálních norem, příkazů a zákazů ze strany kultury směrem k nám. Jakási "brzda" našeho chování. Ikdyby nám sebevíc dělalo radost běhat nahý po městě, víme jaký červený odstín našeho obličeje by následoval, kdybychom potkali nějakého známého, atak to nikdy v životě neuděláme. Roli zprostředkovatele mezi Idem a Superegem zastává Ego-předvědomí. Spojuje naše touhy po slasti s možnými pocity viny a snaží se adaptovat naše touhy tak, aby byly v souladu s principem reality. Ego se tedy snaží o racionalizaci našich tužeb, aby nedošlo k poškození naší osobnosti. Když spíme, ego má volno a výsledkem jsou tak zmatené sny.

Po probuzení jim často nerozumíme, protože to už zase ego maká na plné obrátky. Nebo nám přijdou naprosto absurdní: jak bych se proboha mohl vzít s vlastní matkou? Jak jsem něco takového mohla udělat? Ego se nás snaží ochránit a nepřipustit nám, že něco takového chceme (a nemusí to být jen něco z výše uvedeného=)).

Vracím se zpět ke sným snům. Chvíli přemýšlím a tiše si přiznávám, že na tom něco bude. Ta představa mě děsí-ano bylo by to nemorální! Ale co je morálka? Výplod společnosti. Nutno uznat, že mě na tom i něco láká. Podívám-li se do minulosti, sny, ze kterých nám dnes naskakuje kopřivka, se ještě nedávno odehrávala zcela běžně.

Jsou naše sny tedy jen potlačenou realitou?