Hormony, aneb když ženy nepoznávají samy sebe

Jistě všichni ví, že drogy a svět fetu je byznys především mužské populace. Možná mě napadá proč. Drogy vyvolávají změněné stavy mysli, duše, nálad. To většina žen nepotřebuje, neboť to začívá pravidelně-jednou měsíčně.

To jestli je podle vás toto ženské téma stále tabu nebo se o něm v dnešním století dá otevřeně mluvit nechejme na jindy. Některé víte, jak se ženy cítí. Někteří to neví-a o nic nepřichází.

Smutek, vyvolaný ničím. Stres bez podnětu. Naštvanost bez činitele. Nejvíc však nadáváte sama sobě. Díváte se do zrcadla a nepoznáváte se, kdyby někdo nastavil zrcadlo vašim myšlenkovým pochodům nebo duši, neuvěříte vlastním uším (to není překlep-dopřejte si trošku fantazie =)). Někdo se v těch stavech topí s horou čokolády a zmrzliny, vzdychá a čeká na příchod "Rudé armády". Já to zkouším jinak.

Nasazuju sluchátka a skáču na trampolíně. Nahoru a dolů, nahoru---a dolů. Nepomáhá to. Jsem nasraná. Na všechno kolem-bez důvodu. Nespokojená, ikdyž jsem vlastně nejšťastnějí člověk na světě-co mi chybí? Nic mě nenapadá. Nahoru a dolů. Kolem proletí pták. LÍTAT! Skáču do rytmu mexické muziky a zavřu oči, všechno bludiště myšlenek mě opouští. Uvědomuju si jenom pohyb mojeho těla, práci svalů. Najednou přestávám vnímat odrazovou plochu. Jsem ve zduchoprázdnu. JSEM !

Další písnička mě do dostává do rituálního pobláznění. Všechny přírodní národy při svých rituálech tančily, skákaly kolem ohně a hrály na bubny. Teď asi vím, jak se cítili. je to nádherně osvobozující pocit. Zažívám takový malý osobní rituál. Bez drog, alkoholu. Mým opojením jsou emoce, které se při skákání samovolně uvolňují. Napětí odchází. Už nemůžu dýchat. Cítí se takhle šamani?

En otro lugar que hay la realidad!

Estoy felíz, o me solo siento así? Y no da igual, me sonrío!

Ležím na zádech a poslouchám muziku, moji muziku, můj svět, můj život! Dívám se do nebe, na strom. Brečím a usmívám se. Jednou takhle budu ležet. Moje tělo takhle bude ležet a duše projde těmi dráty, co jsou nademnou a nechá mě tady ležet. A mi to bude jedno" Jednou v životě vám na něčem nebude ŽIVOTNĚ záležet!

Tep se vrací do normálu, po patnácti minutách začínám cítít chlad a vítr, který neúprosně fouká. Jako zfetovaná? Brečím. Zpropadené hromony. Slzy tečou, nedokážu jim poručit. Pláču, usmívám se, jsem šťastná!