Něco jako autobus

Představte si, že nastupujete do autobusu. Vyjíždíte ze startovací čáry. Na první pohled to vypadá, že jste se rozhodli pro danou trasu správně s číslem XY, vy však víte, že klamete tělem. Pohyb kupředu a pokrčení kolen tak, abyste si mohli pohodlně sednout na sedadlo. Je to však v rozporu s vaší myslí. Hlavou se vám honí pochybnosti, říkáte si: co, jak, kdy, kde a proč, jestli třeba vůbec? Najednou se vás zmocní úzkost-ještě jste ani nedojeli do cíle a už jste čím dál tím více přesvědčeni o mylném volbě směru. Měly jste jet jinudy! URČITĚ!!! Nejlépe autobusem YX..Ale co teď? Upadáte do apatie, nevadí nějak to do cíle dojedete. Člověk je zvláštní stvoření. Najednou se totiž přistihnete, jak se snažíte na vaši trase hledat pozitiva a nepřemýšlet nad tím, že skrze jiné zastávky byste jich napočítali daleko více. Život je však plný náhod. Najednou se spoza zatáčky objeví právě ten druhý autobus, ta druhá volba a vy víte, že do cílové zastávky dojedou oba současně. Nerozmýšlíte se ani minutu. Vystupujete! A vaše cílová stanice se tak stává novou startovačkou !