Když se sen stal cestou k cíli

Tak se to nakonec opravdu stalo. Najednou stojím před blikající cedulí IB6401, MEXIKO. Asi to opravdu nebude jen vymyšlené místo na mapě, když se těmito dvěřmi chce odbavit spolu se mnou celá kopa lidí. Poslední češtinu jsem zaslechla když nějaké dvě české ženy vystupovaly z letadla: "Ježiš to bylo hrozné, to španělské děcko pořád mlaskalo, celé tři hodiny." "No to je ještě dobré, ale vedle mě jako seděli nějací manželé, kteří si pořád povídali. Ta jejich intonace byla příšerná!" V tu chvíli mnou projede ostrá vla čehosi-pryč! RYCHLE! NA chvíli pryč ze země donde la gente se queja!! Připadám si jak umžouraná myška-napuchlá, v požvýkaném oblečení a českým pasem v ruce. Davem jsem nesena až na mé sedadlo. Půl druhé ráno, tak dlouho jsem už nepařila ai na Stodolní, ani nepamatuju! Polštář pod hlavu, deka proti nepříjemné klimatizace, sklopit sedadlo(to je všechno?no dejme tomu) a dobrou noc. Celý let bych shrnula do pětibodů: usínám, probírám se o půl třetí když cinká vozík rozvážející něco teplého do žaludku, usínám, budím se a roznáší se káva a podává se snídaně, vyplňuju imigrační papíry zatímco letadlo přistává. Jsem tady a žadné zemětřesení, ale i tak mnou proběhne myšlenka: Mx tady jsem!
Wow..po všech těch filmem, kdy některým žadatelům zamítly tu či onu žádost se pěkně zapotím, když se modlím, abych všechny příslušné kolonky vyplnila správně(nechápu, jak na to lidi, co mají falešné pasy můžou mít žaludek). Poslední chvilka zaváhání přijde, když moje zavazadla projíždějí skenerem: projde to všechno, co vezu, neprojde(a to opět nepašuju žádné drogy-to už ale zjistil pes, který mě v řadě očuchal a uslitnul si na moje kecky).
Salida-a jede se autem: konečně chápu, co znamená tráfico v Mx: tam kde jsou dva pruhy se auta řadí do třech a následně se z ničeho nic zařadí do jednoho z bočních. Pokud vím, tak všechny mexické auta blinkry mají, ale těžko říct, jestli bysme našli nějaké španělské označení, protože je tady nikdo nepoužívá.
Rozlížím se kolem a první co zaregistruju, je že všude se na mě usmívají nějací pánové s mnoha sliby-politické bilbordy naznačují, že v Mexiku budou brzy volby.
Rozhlížím se po krajině-zeleno, hory pěkné. Na kopečkách se nachází ohromné množství skromných domečků. Vzpomenu si na Egpyt. Najednou zase projíždíme centry s multikomplexy obchodů, kin, barů.
Stojíme před bránou, tady teď budu na chvíli doma. Tak uvidíme.