Když máte příliš dlouhé kalhoty,
zajdete si za krejčím a ten vám přebytečný kus odstřihne. Příliš širokou
halenku zabere, krátkou sukni nastaví. Když se stejným způsobem pokoušíte
odstřihnout od svých vzorců, máte několik možností:
1. Odstřihnout
si hlavu – mohlo by bolet, nedoporučuji
2. Najít
si psychologa – společensky stále poměrně velké tabu
3. Začít
si je uvědomovat, pozorovat je a postupně na ně přestat reagovat
Třetí bod je velmi náročný. Je na
dlouho. Ano, uvědomění je první krok ke změně, říkají chytré ezo-knihy. Avšak co
s tím, když reakce těla jsou silnější, než to nejosvícenější uvědomnění?
Stejně jako kalhoty drží
pohromadě pomocí švů, i vaše energetické nervové dráhy vedou po vašem
těle vzruchy, skrze které si zvykly vašemu tělu dodávat určitou formu impulsů
v podobě myšlenek a emocí. Chtít se zbavit vzorců chování, u kterých jsme
prohlédli, že nám již dále neslouží, že se stáváme jejich otroky, může být
stejně těžké jako se snažit silou vlastních rukou na švu nohavice džínů udělat
díru. Proč byste dělali do kalhot díru, že jo? Stejně tak vaše mysl nechápe,
proč by najednou měla přestat pít kafe, když doteď byl kofeinový šev spojen
s pozitivními emocemi po těle. Proč by měla začít používat jinou nit a
začít pravidelně sportovat. Jak jí vysvětlit, že tyhle kalhoty jí už nesluší,
že vás příliš svazuje pocit nikdy nekončících povinností. A jako dovolit si
odpočinek – jak se to jako dělá? Jak lze přerušit ty energetické vzruchy, které
zas a znovu vyvolávají po těle ty pocity, které už dále nechcete: strach,
stres, úzkost, nespavost, podrážděnost, agresi, vztek. Jsem přesvědčena, že
jedinou šancí je snaha.
Sem tam otevřít skříň a nabídnout mysli
možnost kalhot jiné barvy a vidět, jak zareaguje. Pokoušet se a selhávat – zas
a znovu. Snažit se být v klidu minutu, dvě tři, deset a pak se na to
vykašlat a vygruntovat celý byt, zapnout dvě pračky a odepsat na dvacet
e-mailů. Pozorovat ten intenzivní pocit stresu po těle a dovolit mu, aby nad
vámi měl absolutní moc. Ale vnímat ho, cítit ho, jak vás škrtí, jak každá buňka
ve vašem těle křičí: JÁ UŽ ALE NECHCI REAGOVAT VÝBUCHEM. A pak zase vybuchnout. Uvědomit si to. A
příště se třeba jen o pár minut dříve vrátit ke svému dechu a vydržet si číst
knihu o 10 minut déle. Pokrok bude, když tentokrát nevyřknete ta bolestná
slova, která druhého ranní, vykašlete se na veškerý váš plán a rozmotáte tak
klubíčko úzkostné svázanosti ve vás.
Uvědoměním to nekončí – ba naopak
začíná! Kupujete si tím lístek do vlastní šaliny. Začnete tak v ní jezdit
vaším životem a uvědomovat si, kde všude vás omezuje. Nemůže tak snadno
vystoupit – však se podívejte, na jak pevných kolejích ta tramvaj jezdí, aby
mohla fungovat a nevykolejila! Stejně ocelově hluboké mohou být i vaše vzorce
chování, které už vám dál neslouží. Jejich směr možná udává semafor vašich
přesvědčení o vás samotných, světě, ve kterém fungujete. Každopádně vždy
existuje možnost přestoupit na jiné číslo nebo úplně změnit dopravní
prostředek. Avšak to lze až v konečné zastávce. Vaše vzorce chování můžete
přebít jinými: úzkost nahradit zběsilým během; strach čokoládou. Můžete porušit
pravidla, nastoupit do letadla a odletět do jiné země, v naivní představě,
že za způsob vašeho chování může prostředí, ve kterém fungujete. A když čtete
tento text, již nebudete překvapení, až se v Mexiku, na Aljašce či
v Thajsku objeví ty stejné emoce, které vám nedají spát. JAK DLOUHO JEŠTĚ?
BUDETE SE PTÁT SAMI SEBE…
Je potřeba dojet až do cílové
stanice. Nechat, aby váš pohár vlastní trpělivosti se sebou samými přetekl. UŽ
TOHO MÁM DOST, UŽ TAKHLE DÁL NEMŮŽU, UŽ SE TAKHLE NECHCI DÁL NIČIT! A pak
udělat radikální řez: vzít do dlaní veškerou jemnost, měkkost, pochopení a
snahu a krok za krokem začít vzorce chování/myšlení přepisovat. Zastávku po
zastávce pozorovat vnější okolí, pozorovat zběsilé reakce vašeho těla a cítit,
jak se pomalu uklidňují a slábnou.
Přijde moment, kdy si uvědomíte,
že se tramvají vlastních vzorců už pasivně nevezete, ale sedíte za řídící
deskou ovládající směry všech světových stran. A v takový moment často na
potřebu přesedlávat na jiný stroj pravděpodobně ani nepomyslíte.
