„Konečná, vystupte si prosím,“ zavelí řidič autobusu, který
dnes supluje rychlík jedoucí do Tišnova. Koukám z okna a vyhlížím
kamarádku.
„Ale kdepak, to je teprve začátečná!“ podotkne sympatický
mladík s velkou krosnou na zádech. Ta myšlenka mě zaujme!
Často v životě říkáme plni beznaděje: „No, tak to je konečná.“ V hlavě
si vytváříme katastrofické scénáře, opouštíme rodiny, utíkáme z práce,
nevidíme východiska. V tom daném okamžiku nám nedochází tak banální
pravda: neustále něco končí a začíná.
Na začátku každé konečné – tramvajové, vlakové, i té
životní, osudové – totiž pak není vzduchoprázdno. Je ten puzzlík začátečna.
A tak příště, až budete mít pocit, že jediné řešení je rvát
si vlasy a dramaticky poznamenat: „Tak tohle je fakt konec!“, zkuste se na
celou situaci usmát, vzpomenout si na mladíka s batohem plným
dobrodružství na zádech a raději si říci: „Ne, ne to je teprve začátek!“
 |
| http://everystudent.cz/img-content/files/203.jpg |
