I v džungli myšlenek se najde oáza klidu

Spěch, stres, nestíhačka. Čas hraje proti mě.
Kdy to skončí, kdy se to zastaví.

Zoufale přepisuju seznam úkolů: z pondělka, na úterý, z úterka na středu.
Ten den je zkrátka nějaký krátký.

Svítí slunko a já hltám oběd.
Broudím se houštím vlastních myšlenek a náhle vidím červenou stopku!
Křičí na mě zvolni a zpomal!

Poslechnu ji, piju z oázy klidu. Jediné, co uteče je voda co teče.
Ze strachu, že něco nestihnem nám však pak může proplout mezi prsty celý náš život.