Recent Posts

Přátelé, známí, kamarádi a rodino…


Musím se Vám k něčemu přiznat – NESTÍHÁM! Nestíhám se s Vámi všemi potkávat tak, jak bych chtěla a to ve mně vzbuzuje úzkost. Jak by řekl Nohavica „na trase Kolín-Přerov-Praha-Plzeň“ je ten týden tak neskutečně krátký a ten den snad ani nemůže mít 24 hodiny, když sotva co vstanu a otočím se – je již večer…

Začínám mít několik druhů přátel:

Tou nejpočetnější jsou Ti virtuální – k těm asi netřeba cokoliv dodávat. Vím, jak jim to slušelo na dovolené, ale reálně je další dva roky neuvidím.

Další jsou kamarádi a přátelé „kávoví“. Nemáme společné zážitky, ale sem tam se potkáme na kafíčko, kde na sebe vychrlíme, jak se máme, jak jde život, co nového v rodině, co ten chlap. Sníme k tomu dva, tři dorty a potkáme se zase půl roku.

Potom jsou to kamarádi „plánovací“. Z těch začínám být značně zoufalá…S vámi si totiž neustále vyměňuju maily, smsky a volám si. Ptám se, jak se máte a domlouvám se s Vámi na tom, kdy se konečně potkáme a pojedeme na ty hory – začínám si říkat, jestli to neodložím na příští život…

Kamarádi za hranicemi: žijou, dýchají, mám Vás ráda a sem tam napíšu delší e-mail, při kterém mě stresuje, kolik času mi to vzalo. Domlouváme skype-setkání, která se nikdy neuskuteční. Pošlu alespoň pohled, nebo vám minimálně kupuju pohlednici a půl roku nosím v kapse známku – za chvíli budou vánoce, tak to třeba konečně pošlu!

Možná jsem tím měla začít, ale je tady samozřejmě taky rodina!!! Ti nejbližší, ti co toho pro mě neustále tolik dělají, podporují, s něčím mi pomáhají. A já nemám čas (zase) s v klidu sednout a půl dne strávit s vlastní babičkou – ale moc ráda si od ní vezmu buchtu, olivy – cokoliv. Zase jsem si nenašla chvilku, abych si hrála se svou mladší sestrou – vždyť za chvíli půjde do školy a už to nebudou panenky a plyšáčci…jaký to máme spolu vztah? Místo toho jsem běhala po městě a sháněla nabíječku na noťas…grrrr. Kde jsou priority? Tak třeba příště? Zase jsem nestihla zajít s mamkou na to vínko, protože…proč vlastně? Tak třeba příště?

Moje odpovědi Vám se zkracují, často i odepsat na smsku mi trvá několik dní. Letos jsem zapomněla na miliony narozenin mých přátel a jsem z toho nešťastná.

Je mi to líto…přišla další pozvání a já tam zase budu chybět.
Mrzí mě to, doufám tedy alespoň že se máte dobře.
Máme FB, mobily, e-maily ale už ne ty společné okamžiky – co s tím uděláme?

POTKEJME SE!

Mám Vás ráda =*

0 komentářů: