Jen si tak byl, vycházel jako dým z Aladinovy lampy a různorodě se kroutil pod taktovkou větru - to vám byla nádhera.
Při listování papíry o domácím násilí mé oči uviděly východ ranního slunce - ach...
A u přeříkávání soustavy soudů mi před oknem přeletělo hejno ptáků, nemělo konce - bylo nekonečné (skoro jako moje chvíle nad právem...). Ta svoboda, jakou vyzařovali, když pohybovali křídly mě omráčila.
Věci na zkoušku možná umím, jinak se však ale musím ještě stále tolik věcí učit...
0 komentářů:
Post a Comment