(Soukromé)

Poslední dobou jsem přemýšlela nad tím, jak je možné, že přesto, že člověk pochopí všechny ty zákony přitažlivosti a rezonance,
že přesto, že ví, že s úsměvem jde všechno líp,
že otázka dobré nálady je jenom rozhodnutí
-
že přes to všechno sedí na dně studny a negativně kleje, živí se svými strachy a negativními představami.
A když když se odváží zvednout hlavu, vidí světlo a v něm své druhé já: to radostné, veselé, poskakující a volající: "Nebuď bláhová a pojď sem už konečně za mnou nahoru."
Ví, že mu tam bude líp, a přesto se nehýbe.

Závěr: mé hledání je na začátku, ale odkrývám již první faktor (ne nijak zvlášť překvapivý) - slzy štěstí nebo smutku jsou u žen silně spojeny s ovulací.