KLID?!

Kráčíme dnes a denně za nějakým imaginárním připotomnělým cílem s jedinou vidinou: vidInou klidu.
A při tom běhu nám vůbec nedojde, že KLID je jenom ILUZE.
Že už jsme na Cestě.
Že ač se nám to blbě připouští, to, kudy kráčíme jsme si zvolili sami.
A že jedinou možností, jak nabýt toho kýženého klidu je konečně přijmout TADY A TEĎ.
Jsem tady - a tak je to správně.
Jdu někam - a není důležité kam dojdu - tak je správně.
JENOM TAK lze procítit ten vnitřní bublající klid...

Tak je to správně!