Recent Posts
Můj život je boj mnoha rozhodnutí, kdy si několikrát tisknu přihlášky k mým snům, následně je přepisuju, měním, obměňuju, trhám a hážu do koše. Brečím a zvažuju, jestli mi to za to vůbec stojí. Život je boj, který za vás nikdo nevyboxuje.
Přednáška z demografie
"Demografická statika to je jako když zaříznete nůž do narozeninového dortu a je vidět ten řez krémem, jahodami, piškotem a úplně nahoře je ta šlehačka a podobně nám analogický řez umožňuje demografie, když nožem bezbolestně řízneme do české populace a zjistíme, kolik je můžu a žen, jak je to se vzdělaností , jaká je etnická struktura.."
Při sezení v bílé nemocniční čekárně vám pohled z jakéhokoliv okna přijde jako ten nejrozmanitější zážitek.
Nikdy ne nikdy
Když občas stojím kolem osmé ranní a čekám na bus, lámu si hlavu nad tím, kdo může využívat ty nekřeťasnké spoje jako 4.20, 5.25, 6.01 - pravdou je, že NIKDY nevíte, kdy se budou hodit.
Ovlivnitelnost
Ovlivnitelnost - dochází k ní bez vašeho svolení, aniž byste se chtěli nechat zmanipulovat. Je to jako magnet, který vychýli vaši myšlenkovou střelku jiným směrem. Směrem, který považujete za neutrální, správný nebo i špatný, ale nedokážete tomu poručit - jste pouhý magnet.
Propagace kouření nebo reality?
Kouření může zabíjet - stejně jako tramvaj.
Kouření způsobuje smrtelnou rakovinu plic - stejně jako žít na naší zamořené planetě.
Kouření ucpává tepny a způsobuje infarkt a mrtvici - stejně jako láska.
Kouření může poškodit sperma a snižuje plodnost - nebo jste úplně zdraví a stejně rodinu nezaložíte.
Kuřáci umírají předčasně - stejně ale jednou umřem všichni.
Kouření způsobuje smrtelnou rakovinu plic - stejně jako žít na naší zamořené planetě.
Kouření ucpává tepny a způsobuje infarkt a mrtvici - stejně jako láska.
Kouření může poškodit sperma a snižuje plodnost - nebo jste úplně zdraví a stejně rodinu nezaložíte.
Kuřáci umírají předčasně - stejně ale jednou umřem všichni.
Nejlepší terapie
Žádný psychiatr neuleví vašim mentálním bolístkám jako láhev vína, slzy a příbuzní, které milujete.
Cesta
Miluju noční cesty autem, kde je sice dán přesný cíl trasy, ale to ani zdaleka nebrání mým myšlenkám, aby se rozutekly do všech světových stran.
Být
Být ženou z nás ještě nedělá služky, ale rovnocenné partnery do života.
Být mužem z vás ještě nedělá bankomaty, ale rovnocenné partnery do života.
Často si to děláme sami, za přispění společnosti!
Být mužem z vás ještě nedělá bankomaty, ale rovnocenné partnery do života.
Často si to děláme sami, za přispění společnosti!
Patník
Pamatuje si, když jste jako děti milovali chození po patníku? Balancovali jsme na hraně a připadali si jako piráti procházející se po laně smrti. Žádný okamžik nebyl dobrodružnější! Spadnout vpravo znamenalo vydat své tělo napospas žralokům. Spadnout dolevo - lebka se tříští o skály. Jít rovně? Jakoby se vznášet !
Jak dlouho už jste to neskusili? Jít jen tak po patníku, s úsměvem co noha nohu mine. Neřešit nechápavé pohledy kolemjdoucích. Jasně - v životě máme toho balancování na hraně až až.
Jak dlouho už jste to neskusili? Jít jen tak po patníku, s úsměvem co noha nohu mine. Neřešit nechápavé pohledy kolemjdoucích. Jasně - v životě máme toho balancování na hraně až až.
Vlastnost !
Čekala jsem, až ta zatracená ambicióznost zase odezní, ale pak jsem zjistila, že to není jen nějaká vlastnost-jsem to JÁ! Dobré, špatné?
-Jsem minulost, pravil hlas.
-Jsem budoucnost, odpovídal jiný.
-Jsem krásná, pravila minulost.
-Budu krásnější, slibovala budoucnost.
-Měla jsem vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, děla minulost
--BUDU míti vše:úsměvy, slzy, sen i procitnutí, řekla budoucnost.
MEZI ROZHOVOREM minulosti A budoucnosti, JAKÁ TO PŘÍTOMNOST!
*Viktor Dyk*
-Jsem budoucnost, odpovídal jiný.
-Jsem krásná, pravila minulost.
-Budu krásnější, slibovala budoucnost.
-Měla jsem vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, děla minulost
--BUDU míti vše:úsměvy, slzy, sen i procitnutí, řekla budoucnost.
MEZI ROZHOVOREM minulosti A budoucnosti, JAKÁ TO PŘÍTOMNOST!
*Viktor Dyk*
Hormony, aneb když ženy nepoznávají samy sebe
Jistě všichni ví, že drogy a svět fetu je byznys především mužské populace. Možná mě napadá proč. Drogy vyvolávají změněné stavy mysli, duše, nálad. To většina žen nepotřebuje, neboť to začívá pravidelně-jednou měsíčně.
To jestli je podle vás toto ženské téma stále tabu nebo se o něm v dnešním století dá otevřeně mluvit nechejme na jindy. Některé víte, jak se ženy cítí. Někteří to neví-a o nic nepřichází.
Smutek, vyvolaný ničím. Stres bez podnětu. Naštvanost bez činitele. Nejvíc však nadáváte sama sobě. Díváte se do zrcadla a nepoznáváte se, kdyby někdo nastavil zrcadlo vašim myšlenkovým pochodům nebo duši, neuvěříte vlastním uším (to není překlep-dopřejte si trošku fantazie =)). Někdo se v těch stavech topí s horou čokolády a zmrzliny, vzdychá a čeká na příchod "Rudé armády". Já to zkouším jinak.
Nasazuju sluchátka a skáču na trampolíně. Nahoru a dolů, nahoru---a dolů. Nepomáhá to. Jsem nasraná. Na všechno kolem-bez důvodu. Nespokojená, ikdyž jsem vlastně nejšťastnějí člověk na světě-co mi chybí? Nic mě nenapadá. Nahoru a dolů. Kolem proletí pták. LÍTAT! Skáču do rytmu mexické muziky a zavřu oči, všechno bludiště myšlenek mě opouští. Uvědomuju si jenom pohyb mojeho těla, práci svalů. Najednou přestávám vnímat odrazovou plochu. Jsem ve zduchoprázdnu. JSEM !
Další písnička mě do dostává do rituálního pobláznění. Všechny přírodní národy při svých rituálech tančily, skákaly kolem ohně a hrály na bubny. Teď asi vím, jak se cítili. je to nádherně osvobozující pocit. Zažívám takový malý osobní rituál. Bez drog, alkoholu. Mým opojením jsou emoce, které se při skákání samovolně uvolňují. Napětí odchází. Už nemůžu dýchat. Cítí se takhle šamani?
En otro lugar que hay la realidad!
Estoy felíz, o me solo siento así? Y no da igual, me sonrío!
Ležím na zádech a poslouchám muziku, moji muziku, můj svět, můj život! Dívám se do nebe, na strom. Brečím a usmívám se. Jednou takhle budu ležet. Moje tělo takhle bude ležet a duše projde těmi dráty, co jsou nademnou a nechá mě tady ležet. A mi to bude jedno" Jednou v životě vám na něčem nebude ŽIVOTNĚ záležet!
Tep se vrací do normálu, po patnácti minutách začínám cítít chlad a vítr, který neúprosně fouká. Jako zfetovaná? Brečím. Zpropadené hromony. Slzy tečou, nedokážu jim poručit. Pláču, usmívám se, jsem šťastná!
To jestli je podle vás toto ženské téma stále tabu nebo se o něm v dnešním století dá otevřeně mluvit nechejme na jindy. Některé víte, jak se ženy cítí. Někteří to neví-a o nic nepřichází.
Smutek, vyvolaný ničím. Stres bez podnětu. Naštvanost bez činitele. Nejvíc však nadáváte sama sobě. Díváte se do zrcadla a nepoznáváte se, kdyby někdo nastavil zrcadlo vašim myšlenkovým pochodům nebo duši, neuvěříte vlastním uším (to není překlep-dopřejte si trošku fantazie =)). Někdo se v těch stavech topí s horou čokolády a zmrzliny, vzdychá a čeká na příchod "Rudé armády". Já to zkouším jinak.
Nasazuju sluchátka a skáču na trampolíně. Nahoru a dolů, nahoru---a dolů. Nepomáhá to. Jsem nasraná. Na všechno kolem-bez důvodu. Nespokojená, ikdyž jsem vlastně nejšťastnějí člověk na světě-co mi chybí? Nic mě nenapadá. Nahoru a dolů. Kolem proletí pták. LÍTAT! Skáču do rytmu mexické muziky a zavřu oči, všechno bludiště myšlenek mě opouští. Uvědomuju si jenom pohyb mojeho těla, práci svalů. Najednou přestávám vnímat odrazovou plochu. Jsem ve zduchoprázdnu. JSEM !
Další písnička mě do dostává do rituálního pobláznění. Všechny přírodní národy při svých rituálech tančily, skákaly kolem ohně a hrály na bubny. Teď asi vím, jak se cítili. je to nádherně osvobozující pocit. Zažívám takový malý osobní rituál. Bez drog, alkoholu. Mým opojením jsou emoce, které se při skákání samovolně uvolňují. Napětí odchází. Už nemůžu dýchat. Cítí se takhle šamani?
En otro lugar que hay la realidad!
Estoy felíz, o me solo siento así? Y no da igual, me sonrío!
Ležím na zádech a poslouchám muziku, moji muziku, můj svět, můj život! Dívám se do nebe, na strom. Brečím a usmívám se. Jednou takhle budu ležet. Moje tělo takhle bude ležet a duše projde těmi dráty, co jsou nademnou a nechá mě tady ležet. A mi to bude jedno" Jednou v životě vám na něčem nebude ŽIVOTNĚ záležet!
Tep se vrací do normálu, po patnácti minutách začínám cítít chlad a vítr, který neúprosně fouká. Jako zfetovaná? Brečím. Zpropadené hromony. Slzy tečou, nedokážu jim poručit. Pláču, usmívám se, jsem šťastná!
Těžkost upřímnosti
Nejtěžší je být upřímný v přítomnosti lidí, které milujeme. A přitom jsou to právě oni, kteří si to nejvíce zaslouží!
Loutkové divadlo
Návštěva bývalého gymnázia je jako jít na loutkové představení, na které jste již bylo víckrát. Máte zažito, kdy herec potáhne za ten či onen provázek a daná loutka zamává, usměje se. Znáte to dokonale! Je až podivné, jak se někeré věci nemění.
Čtyři dohody
Jaroslav Dušek:
"Až se vás někdo bude ptát: "To to nemohlo být lepší?"
Tak klidně odpocězte: "Nemohlo. Protože kdyby mohlo, tak by bylo."
Od malička dáváme dětem nesplnitelné příkazy,jako třeba "zklidně se" a divíme se, že to nefunguje, ale vždyť to dá práci i trénovanému jogónovi! Další nadliský úkol, je když dítěti dáme povel "zmiz" nebo "vystřel"-no uznejte, to už zavání kouzelnictvím! Každý určitě někdy v náválu emocí na své dítě zařval: "Odejdi do svého pokoje a vrať se, až budeš normální." No já si nedokážu představit, co tam ty děti asi tak dělají.
Jsme společnost, které vládnou papíry. Když vstoupíte do místnosti, vaše osobnost nehraje roli. Důležité je, jestli máte všechny potřebné papíry. Člověk-vrchol evoluce-to málokdy zvládne na poprvé, atak si bere další den volna a schání další posvátné papíry. Člověk bez papírů je větší tragédie než pes bez papírů.
My ty papírky milujeme, my je uctíváme. Stavíme jim gigantické chrámy-říkáme jim banky. V těch bankách panuje tichá atmosféra jako v kostele-mobily jsou vypnuty, je třeba dodržovat diskrétní vzdálenost. Máme tady i zpovědní okýnko, kde přicházíme s papírky a na základě nich často proběhne svaté přijímání.
Lidé už úplně zapomněli, že peníze neexistují. Že si je vymyslely. Neboť dříve na penězích byla přesná gramáž zlata, stříbra nebo jiného kovu, který za ně můžeme dostat. Víte, co tam stojí dnes? Věříme v boha. Na euru už nestojí nic."
"Až se vás někdo bude ptát: "To to nemohlo být lepší?"
Tak klidně odpocězte: "Nemohlo. Protože kdyby mohlo, tak by bylo."
Od malička dáváme dětem nesplnitelné příkazy,jako třeba "zklidně se" a divíme se, že to nefunguje, ale vždyť to dá práci i trénovanému jogónovi! Další nadliský úkol, je když dítěti dáme povel "zmiz" nebo "vystřel"-no uznejte, to už zavání kouzelnictvím! Každý určitě někdy v náválu emocí na své dítě zařval: "Odejdi do svého pokoje a vrať se, až budeš normální." No já si nedokážu představit, co tam ty děti asi tak dělají.
Jsme společnost, které vládnou papíry. Když vstoupíte do místnosti, vaše osobnost nehraje roli. Důležité je, jestli máte všechny potřebné papíry. Člověk-vrchol evoluce-to málokdy zvládne na poprvé, atak si bere další den volna a schání další posvátné papíry. Člověk bez papírů je větší tragédie než pes bez papírů.
My ty papírky milujeme, my je uctíváme. Stavíme jim gigantické chrámy-říkáme jim banky. V těch bankách panuje tichá atmosféra jako v kostele-mobily jsou vypnuty, je třeba dodržovat diskrétní vzdálenost. Máme tady i zpovědní okýnko, kde přicházíme s papírky a na základě nich často proběhne svaté přijímání.
Lidé už úplně zapomněli, že peníze neexistují. Že si je vymyslely. Neboť dříve na penězích byla přesná gramáž zlata, stříbra nebo jiného kovu, který za ně můžeme dostat. Víte, co tam stojí dnes? Věříme v boha. Na euru už nestojí nic."
Sny
Brobouzím se ve čtyři hodiny ráno. Chvíli ležím, abych si uvědomila, kde jsem. Další minutu mi trvá, než si problesknu všechny ty šílené sny, které se mi zdály a uvědomila si, co z toho je pravda a co jen iluze. Oddechnu si, když se mi to srovná. Přemýšlím nad Freudem.
Podle něho se nám když spíme zrcadlí naše nevědomí, tedy Id. Id je naší nevědomou stránkou, která je vedena sloužkou slasti. Jsou to myšlenky, které bychom nikdy nevyslovily nahlas. Proč? Protože máme Superego, tedy vědomí. Ego je produktem společnosti. Je to souhrn morálních norem, příkazů a zákazů ze strany kultury směrem k nám. Jakási "brzda" našeho chování. Ikdyby nám sebevíc dělalo radost běhat nahý po městě, víme jaký červený odstín našeho obličeje by následoval, kdybychom potkali nějakého známého, atak to nikdy v životě neuděláme. Roli zprostředkovatele mezi Idem a Superegem zastává Ego-předvědomí. Spojuje naše touhy po slasti s možnými pocity viny a snaží se adaptovat naše touhy tak, aby byly v souladu s principem reality. Ego se tedy snaží o racionalizaci našich tužeb, aby nedošlo k poškození naší osobnosti. Když spíme, ego má volno a výsledkem jsou tak zmatené sny.
Po probuzení jim často nerozumíme, protože to už zase ego maká na plné obrátky. Nebo nám přijdou naprosto absurdní: jak bych se proboha mohl vzít s vlastní matkou? Jak jsem něco takového mohla udělat? Ego se nás snaží ochránit a nepřipustit nám, že něco takového chceme (a nemusí to být jen něco z výše uvedeného=)).
Vracím se zpět ke sným snům. Chvíli přemýšlím a tiše si přiznávám, že na tom něco bude. Ta představa mě děsí-ano bylo by to nemorální! Ale co je morálka? Výplod společnosti. Nutno uznat, že mě na tom i něco láká. Podívám-li se do minulosti, sny, ze kterých nám dnes naskakuje kopřivka, se ještě nedávno odehrávala zcela běžně.
Jsou naše sny tedy jen potlačenou realitou?
Podle něho se nám když spíme zrcadlí naše nevědomí, tedy Id. Id je naší nevědomou stránkou, která je vedena sloužkou slasti. Jsou to myšlenky, které bychom nikdy nevyslovily nahlas. Proč? Protože máme Superego, tedy vědomí. Ego je produktem společnosti. Je to souhrn morálních norem, příkazů a zákazů ze strany kultury směrem k nám. Jakási "brzda" našeho chování. Ikdyby nám sebevíc dělalo radost běhat nahý po městě, víme jaký červený odstín našeho obličeje by následoval, kdybychom potkali nějakého známého, atak to nikdy v životě neuděláme. Roli zprostředkovatele mezi Idem a Superegem zastává Ego-předvědomí. Spojuje naše touhy po slasti s možnými pocity viny a snaží se adaptovat naše touhy tak, aby byly v souladu s principem reality. Ego se tedy snaží o racionalizaci našich tužeb, aby nedošlo k poškození naší osobnosti. Když spíme, ego má volno a výsledkem jsou tak zmatené sny.
Po probuzení jim často nerozumíme, protože to už zase ego maká na plné obrátky. Nebo nám přijdou naprosto absurdní: jak bych se proboha mohl vzít s vlastní matkou? Jak jsem něco takového mohla udělat? Ego se nás snaží ochránit a nepřipustit nám, že něco takového chceme (a nemusí to být jen něco z výše uvedeného=)).
Vracím se zpět ke sným snům. Chvíli přemýšlím a tiše si přiznávám, že na tom něco bude. Ta představa mě děsí-ano bylo by to nemorální! Ale co je morálka? Výplod společnosti. Nutno uznat, že mě na tom i něco láká. Podívám-li se do minulosti, sny, ze kterých nám dnes naskakuje kopřivka, se ještě nedávno odehrávala zcela běžně.
Jsou naše sny tedy jen potlačenou realitou?
Minulost
Občas vám na okenní tabuli klepe minulost. Šklebí se na vás, chce vás pronásledovat budoucností. Pokud však žijete přítomností, můžete s klidem otevřít okno a vesele se na ni usmát.
Není krásnějšího okamžiku, než když děláte to, co vás baví. Máte na to čas. A opravdu se k tomu dokopete. Nejlepší přítel člověka? Ani pes nesnese tolik tako tužka a papír.
Vzhled? Až na prvním místě!
Je až zarážející, jak se mění chování okolí k lidem v závislosti na tom, kolik mají na obličeji řasenky a jestli mají na hlavě vyžehlené vlasy nebo spíš stáčeč oleje.
