Včera jsem šla na univerzitu. S hlavou svěšenou jsem na betonu uviděla berušku. S krovkami od sebe, byla přitlačena k betonu. Bez života. Umřela.
Takhle nechci skončit... Napadlo mě.
Zvedla jsem hlavu.
Stačilo pár hodin k následujícímu zjištění: rozhodnutí je velmi jednoduché - v okamžiku, kdy jej učiníte. Nejtěžší je rozhodovací proces!
Recent Posts
Jsem živel!
Jsem voda - to se řinu, nekoukám doprava doleva a páchám spousty škod.
Jsem oheň - to hořím láskou, vášní a nadšením, které chci sdílet s okolím.
Jsem země - to souzním s okolím a v hrudi cítím, to krásně brnění, že to vše má být TAK, a ne jinak.
Jsem vzduch - to si jen tak vlaju jako vánek, usmívám se a jsem v poklidu se vším, co se děje kolem.
Jsem oheň - to hořím láskou, vášní a nadšením, které chci sdílet s okolím.
Jsem země - to souzním s okolím a v hrudi cítím, to krásně brnění, že to vše má být TAK, a ne jinak.
Jsem vzduch - to si jen tak vlaju jako vánek, usmívám se a jsem v poklidu se vším, co se děje kolem.
Kopec
Jedete na kole. Do kopce - s vědomím, že kdykoliv můžete sesednout z kola a dojít to pěšky.
Nebo...
........nebo si můžete nahoře vychutnat ten pocit, jaké to je vyšlapat kopec na kole!
Nebo...
........nebo si můžete nahoře vychutnat ten pocit, jaké to je vyšlapat kopec na kole!
Něco jako výčitka?
Hledám - a hledám skutečně poctivě a pilně, ale přesto ho nenacházím: ani zrnko stopy po něčem jako výčitka z dnešní studijní ne/disciplíny.
S vděčností za semínečko vědomostí, které jsem dnes zasela, si nasazuji sluchátka a jdu radši běhat.
Sněhoprší a sněhoprší...
...a v hlavě vám zní Brandino NAMASTE -
- a taky běží hrudní chvění, když se řekne Kanada...
...a v hlavě vám zní Brandino NAMASTE -
- a taky běží hrudní chvění, když se řekne Kanada...
Sněží
Sněží. Na asfaltu vznikl jemný poprašek připomínající koberec. Kráčíte a míjíte stopy, které zde někdo zanechal před vámi. Chvíli přemýšlím, kdo to byl a s kým budu takto já kráčet tím svým životem. Touto cestou jsem šla už milionkrát - cesta do školy! Jako malé mi přišla TAK dlouhá, dnes ji vnímám jako směšně krátkou. Míjím školku a vidím, že se vevnitř již svítí. Je 6.30 a mi se živě vybavuje to školkovské světlo, které ostře kontrastovalo s šerým počasím, když jsem byla malá. Vybavuji si, že mé tělo tehdy chtělo zoufale odpočívat, ale dle institucionálního řádu, byl už čas si hrát...
Čekárna. Často v životě na něco čekáme TAK DLOUHO, až se octneme v čekárně. Namísto úsměvu nás ne/přivítá titulovaný pohled směřující kamsi do monitoru. Aha, aha - a to je vše?
Odcházím s pocitem, že ani ta nejmodernější hadička nezjistí, co se děje - něco uvnitř mě to totiž již dávno ví.
Mám na dnešek spoustu povinností, ale jen dvě skutečně důležité věci:
-sdílet s vámi tento příspěvek
-a poslat konečně tu přihlášku!
Čekárna. Často v životě na něco čekáme TAK DLOUHO, až se octneme v čekárně. Namísto úsměvu nás ne/přivítá titulovaný pohled směřující kamsi do monitoru. Aha, aha - a to je vše?
Odcházím s pocitem, že ani ta nejmodernější hadička nezjistí, co se děje - něco uvnitř mě to totiž již dávno ví.
Mám na dnešek spoustu povinností, ale jen dvě skutečně důležité věci:
-sdílet s vámi tento příspěvek
-a poslat konečně tu přihlášku!
Rozhodnutí
Těžko se to chápe, protože je to TAK jednoduché.
Těžce se to přijímá, neboť je to TAK PROSTÉ!
Vše se odvíjí od našeho rozhodnutí: počínaje tím, co si dáme k snídani přes to, kým chceme být, až po to, čeho chceme dosáhnout.
A jestli toho dosáhneme!
Chceme-li být chudí nebo bohatí.
Zdraví nebo nemocní.
V depresi nebo šťastní.
NIKDO TO ZA NÁS NEROZHODNE..
Těžce se to přijímá, neboť je to TAK PROSTÉ!
Vše se odvíjí od našeho rozhodnutí: počínaje tím, co si dáme k snídani přes to, kým chceme být, až po to, čeho chceme dosáhnout.
A jestli toho dosáhneme!
Chceme-li být chudí nebo bohatí.
Zdraví nebo nemocní.
V depresi nebo šťastní.
NIKDO TO ZA NÁS NEROZHODNE..
