„Vy tady dneska večer spíte?“ ptá se mě soused, který o půl
jedenácté v noci vyleze na balkón. Je mínus pět, takže hádám, že jej
přilákalo ohňové světlo a nejde zalít rajčata.
„Ne, ne, jenom děláme oheň. Pálím veškeré mé studijní materiály, které jsem
v rámci studia přečetla. Všechny poznámky, všechno,“ tuhý mráz se ve
vzduchu mísí s mou úlevou.
„Za posledních pět let,“ doplní přítel.
„Za posledních pět let,“ doplní přítel.
„Oh my god! Happy burning,“ šťastné pálení zvolá soused, který je Američan: „Vážně, moc gratuluji a enjoy. Happy burning, happy burning!“ Zavírá vesele okno a má snad stejně velkou radost jako já.
#
Pozoruju, jak si všechny ta slova
berou plameny ohně. Slova stvořená do vět - vět tvořící odstavce - odstavce
produkující myšlenky, teze a teorie, které je potřeba si obhájit, odcitovat,
chápat jejich význam a logiku. Pálím sešity plné poznámek – první, druhy,
třetí. Jsou za nimi hodiny a hodiny v knihovnách. Dívám se na ty mizející
vědomosti a říkám si, jak skvělé je se od nich vnitřně takto očistit a zároveň
moct dále využívat všechny vědomosti a dovednosti, které mi studium sociologie
přineslo.
Cítím vděk.
V posledním roce jsem se
setkala se svou Stinnou sestrou – tou
částí mě, která mě intenzivně rok v kuse vnitřně peskovala, jak jsem
nemožná v různých směrech. Stala se vám zajímavá věc. Psychicky náročné
psaní, které mi víc bralo, než dávalo, způsobilo, že jsem neměla sil s ní
bojovat. Kola v ringu se nekonala. Přijala jsem ty nejstinnější stránky
sebe a přestala se jich bát. Známá zdravotnice mi nedávno řekla: „Však jak bychom mohly být v tom životě
ve formě, kdyby nechodily řádné facky.“ Ano souhlasím, a zároveň jsem
přesvědčena o tom, že do formy se lze dostává i jinak. S odevzdáním diplomové
práce jsem si uvědomila, jak neskutečně těžké je cokoliv změnit, když nejste
v pohodě. Jak nemá cenu se ve svém životě dělat cokoliv lépe nebo „tak jak
by se mělo“, když vaše tělo funguje v režimu stresu prchajícího zvířete. A
vlastně, jak ani nemá cenu utíkat, protože běh se svou stinnou stránku nikdy
nevyhrajete.
Víte, je to zvláštní. Pociťuju
úlevu hlubší, než ta z vyprávění o kouzelných studnách v pohádkách. A
zároveň vím, že to není naposledy. Půjdu do toho znovu! Škola mi dala
disciplínu a dril, schopnost spojovat si věty, analyticky je promýšlet a já
umírám touhou tuhle část mozku propojit s tou pravou hemisférou a do
největších detailů začít promýšlet hlavní hrdiny mých knih.
Elizabert Gilbert na
Ted Talk pravila: „Uvědomila jsem si, že když ve vašem životě prožíváte
vaše nejhlubší selhání je to po emocionální stránce úplně stejné jako to, kde
prožíváte tu největší slávu a úspěch. Jen na opačných koncích. V obou
bodech se díváte směrem k nejisté budoucnosti a prožíváte pocity strachu a
úzkostí, co bude dále. A tehdy je potřeba se navrátit k tomu, co je Vaším
středem, abyste mohli zase s klidem vykročit dále. A pro mě je to psaní.
Vydáte se zase znovu na cestu a budete zas a znovu čelit těm stejným pocitům a
obavám v tom, že selžete neb uspějete, aby se zase vrátili tam, kde se
cítíte doma.“
Souzním s jejími slovy a
tolik jim rozumím! Po úspěšné bakalářské práci jsem měla hrůzu, že už nikdy nic
tak dobrého nenapíšu. Má nejčernější obava se naplnila – magisterskou práci
jsem poprvé neobhájila. Za F! Já celoživotní jedničkářka!!! Dala jsem se do
toho znovu, ještě z větším zapálením abych opět vyhořela, jako prázdná
jako krabička od zápalek. A abych se po slzavém údolí dala do psaní do třetice.
Myslela jsem si, že tentokrát
jsem už poučena a fascinovaně pozorovala, jak se mi opakují stejné situace,
myšlenky a emoce, abych je ve výsledku ustála o kapku vyrovnaněji. Má
vyidealizovaná představa, že si proces psaní budu do třetice užívat, fakt
nenastala – hold nejsem masochistka.
Každopádně mi dala jistotu toho,
že i pod strachem ze selhání je neskutečná úleva. Protože když se naplní Vaše
nejčernější obava, můžete se jen smát. Dala mi jistotu, že teď už zvládnu
cokoliv!
Na „vlastní emoce“ jsem pocítila
pravdu citátu:
„Nikdy Ti není dáno přání, aniž by Ti současně nebyla dána
síla jej splnit.
Možná však pro to budeš muset těžce pracovat.“ Richard Bach
Možná však pro to budeš muset těžce pracovat.“ Richard Bach
Splnila jsem si přání – obhájila
jsem diplomovou práci a se stejnou vírou se vydávám vstříc dalšími psaní. Ne
však na poli akademickém, ale tom, kde vládne vlastní imaginace.
TĚŠTE SE!
