"Mohla byste mi tady prosím nalít vodu do této lahve," ukazuji servírce na litrovou nalgene při placení kávičky a hříšně dobrého dortíku.
Kroutí se jak žížala. Je na ní vidět, že v jádru by i chtěla, ale nemůže. Úplně sleduju ty její myšlenkové pochody: "Jasně, ale nemůžu - pravidla - co na to šéf...ale vždyť je to jen voda - zákaz..,"
"Nezlobte se, ale nejde to," zní chudák tak provinile.
"Nelamte si s tím hlavu," usměju se na jí, zapaltím útratu a seběhnu o patro níž na WC, kde si onen litr natočím.
A vlak i tak stihnu =)
