Ikona kávy

Sedím a usrkávám šálek kapučína. Přála bych si, aby tento okamžik NIKDY neskončil. Kolem mě proudí davy lidí a já se cítím šťastná.

Pozoruju, jak se ti mravenci v lidské velikosti hemží a prodírají mezi regály - já jsem naštěstí v bezpečí svého koutu, za kofeinovou oponou.

Dívám se, jak se zájmem berou různé předměty do a zase je pokládají zpět - jo, za chvíli jsou hold Vánoce!

Nevím, jestli to dělá ta vanilková příchuť kávy, nebo vědomí, že všechny ty nákupy vlastně znamenají, že chtějí předat svým nejbližším trochu lásky - mám radost!

Po očku pokukávám na postarší pár, kteří popijí risretto. Nemluví, přítomný okamžik jim absolutně vystačí, aby zářili jako vánoční komety.

Dívám se i na mladou dvojici, která labužnicky ujídá dvojitou pěnu kapučína spolu s čokoládovým kusem místní dobroty.

Asi jsem příliš nostalgická a sentimentální, neboť i na takovém franšízovém místě jako je prodejna Tchibo, mi opět ta nádhera, která se skrývá v aktu pití kávy. Možná, že některým ta káva ani nechutná, aniž by si to uvědomovali. Možná, že skutečným důvodem pití tohoto nápoje je vonění k pocitu radosti, užívání si mléčné pěny klidu a ochutnávání radosti a smíchu ve dvou a více lidech.

Namítnete možná, že toto se dá prožít i u jiného pitiva a já nebudu moci cokoliv namítat. Ano, ale káva se v důsledku všudypřítomné reklamy stala ikonou oázy klidu, obrázkem úspěšnosti, spokojené rodiny i opravdového přátelství. A my ten předkládaný obraz kopírujeme, neboť nám v tom zběsilém každodenním shonu často nabízí jedinou chvilku opravdového klidu a pohody.