Je to takový pocit, jako když vás při meditaci pohltí vesmír... propadáte se do tmy, ale víte, že jste v naprostém bezpečí.
Je to jako, když si někdo utne a smrad se nekompromisně šíří do okolí.
Takovou si představuji Zemi, až umřu: nebesa se rozestoupí a poteče zlatý vodopád vševědomí.
Je to jako miliony spermií pohybujícícch se v děloze ve snaze oplodnit vajíčko.
Je to i nepříjemné, jako když vám drzý policajt svítí baterkou do obličeje a buší vám při tom do hlavy pendrekem.
Vypadá to, jako miliony barevných skákajících žabek.
Když černou oblohu zalijou červená srdce - je to, jako když se poprvé zamilujete.
Miliony dynamicky blikajících světýlek - to je jako když cítíte neskutečný příval energie do života!
Ta zář, které vzniká ve středu černa a šíří se do všech směrů, je tím pocitem, který vzniká, když jste vzrušení.
Je to jako když vám praská hlava ze všech těch sžírajících myšlenek!
A pak?
Pak přišla noc...
Recent Posts
0 komentářů:
Post a Comment