Automaticky se v takovém okamžiku zastavíte..
A HLE!
Něco vás jakoby šťouchne zezadu a vy pálíte dál stejnou energií, stejnou intenzitou.
Únava vám nic neříká.
Spát se bude večer.
Odpočívat v hrobě.
TAKOVOU sílu má jídlo!
Recent Posts
Vaše vnitřní síla
Je neskutečné, když se dostanete do okamžiku, kde jste po celý svůj život byli zvyklí očekávat únavu, zvadnutí, čekáte povisnutí ramen. nutnost zastavení, spočinutí...
UŽ NE!
Znáte ten pocit?
Můžete třeba někam jít.
Něco udělat.
Nebo třeba i něco sníst.
A MÁTE MOŽNOST VOLBY.
Varianta A vás nechává naprosto chladnými a vy cítíte, že naprosto intuitivně inklinujete k "Béčku".
Můžete třeba někam jít.
Něco udělat.
Nebo třeba i něco sníst.
A MÁTE MOŽNOST VOLBY.
Varianta A vás nechává naprosto chladnými a vy cítíte, že naprosto intuitivně inklinujete k "Béčku".
Nedokážete říct proč.
Ono tam často ani není jakákoliv racionální volba - je to intuice!
Prostě cítíte, že máte být TAM,
S TĚMI,
A DĚLAT TO!
Když ten hlásek vyslyšíte - všechno je v pohodě.
Horší je, když vám ho někdo přiskřípne - často je to okolí...
Mě se to naposledy stalo proto, že jsem udělala "něco kvůli někomu" a bezelstně jsem uhasila to doutnající vědomí jako kuřák nedohořenou cigaretu.
Dostala jsem se TAM, kde jsem NEMĚLA BÝT, s lidmi co mi NĚMĚLI co říct.
A já jsem se jen mohla ušklíbnout sama nad svou "kozatostí" (pozn. zde to souvisí se spojením "být koza" a ne s velikostí poprsí 0=)) a říct si: TAK TAKHLE UŽ TEDY NE-E!
Otevři dnešní den jako vzrušující dárek!
Jestli máte ještě pořád pocit, že se tvé SNY neplní, zamysli se, jak nad nimi přemýšlíš.
Vidíš se v tom snu jako v utopii, kterou nikdy nemůžeš mít?
Nebo se koupeš v tom nádherném pocitu, kdy se ten sen stane tvou žitou realitou.
Zamysli se.
A začni ŽÍT své SNY!
Z chlebovky uhnětat srdcovku.
Je ráno
Zkuste si jít někdy po ulici a zpívat si.
Přes fakt, že existuje jen málo, co je tak přirozeného jako je zpěv,
ucítíte nechápavé pohledy okolí - a to vám dodá sílu ještě zesílit hlas:
"je rááááno, je rááno, nohama stíráš rosu na kolejích.."
Uvědomění
Když vás osvítí a dojde vám, že dělat něco jenom proto, aby:
-na vás byl někdo pyšný
-protože se to finančně vyplatí
-aby se to dobře vyjímalo v životopise
-aby jste získali nějaké zkušenosti (které třeba vlastně ani nechcete)
-jenom proto, že to někdo zaplatí
-aby na vás lidi ukazovali prstem, jak jste dobří....
..když si uvědomíte, že TO fakt nemá smysl!!!
Úvaha prupisková
Úvaha prupisková
Ve svém stojanu na pracovním stole
mám zvýrazňovače nejrůznějších barev, tužky ohryzané i nové, ale hlavně - mám zde několik tužek prupiskových, které
volím podle nálady. S každou z nich mám spojené jiné vzpomínky. Každá
z nich jinak píše.
Nejvíce rozhodně používám černý popisovač - je praktický a tenký černý hrot zajistí, že i škrabopis Irčin je maximálně čitelný.
Další je červená a nese nápis MLÁDEŽ V AKCI. Symbolizuje nedávné AMBICE EGA…Tou píšu, když jsem akční. Když cítím, že mám nějakou ucelenou myšlenku, kterou chci uceleně zapsat.
Nechybí ani žlutá barva – tu používám k poznámkování věcí, co musím udělat. Když mi v hlavě začne vyskakovat seznam věcí, co musím/měla bych/chci, začnu ty myšlenky dávat jednu po druhé na papír stejně lačně, jako občas hltám pizzu. Na prupisce je totiž nápis pizza.de
Mojí oblíbenou je prupiska s lehkým květinovým zdobením. ELEGANCE! Je světle modrá a píše velmi jemně - tu beru do ruky, když chci něco pěkně nadepsat, podepsat či vypsat. Když píšu pohled, zapisuju myšlenku, potřebuji někde něco někam titěrně vmístit.
Pak mám jednu kovovou – ta je ze všech nejméně oblíbená a do ruky ji beru pouze tehdy, když mám zbytek prupisek rozházených po tašce a nemůžu je najít. Ta kovovka je takový typ prupisky, kterou podepisujete významné smlouvy. Symbolizuje ve mně moc, a to se mi nelíbí.
Prupiska ACTIC je hubená. Vybaví se mi při ní Švédsko a fitko, kam jsem pravidelně chodila a po posilovně se potila v sauně.
Poslední je zelená, zaujme vás svým tvarem – je trojhranná. Tu jsem dostala, když jsem se odstěhovávala ze svých švédských kolejí a pokaždé, když jí vezmu do ruky mnou projede elektrická vlna vzpomínek, co všechno jsem mezi těmi Britsenskými zdmi zažila.
A vy? Máte své vlastní favority?
 |
| http://vbb61.files.wordpress.com/2011/10/matrix1.jpg |
Podzimní roztěkanost
Koukám ven z okna, má pozornost by měla být zaměřena ke konceptu maskulinní hegemonie, ale při poslechu ZENové hudby mi ta slova přijdou ledově prázdná...
Koukám, jak se mi před očima nádherně vybarvuje listí, do podzimních barev. Přála bych si vzít štětec a dát maximální průchod tomu, jak to cítím.
Nechat vítr, aby si pohrával s mými vlasy a poslouchat, jak šeptá, že všechno bude přesně tak, jak si z hloubi duše přeji...
Vlastní prostor
Dochází mi pravdivost Virginie Wolfové, když řekla, že k člověk
potřebuje VLASTNÍ POKOJ, aby dokázal přemýšlet sám nad sebou, seberealizovat
se.
A finance. Dokud
bude řešit existenční záležitosti, mít čas se hlouběji zamýšlet. To je jasné.
Wolfová tak
popsala "problém beze jména", kdy se ženy cítili v rolích matek a
manželek podivně prázdné a zároveň se o tom báli mluvit. Hlavní hrdina si v
románu uvědomí, že disponovat vlastními penězi znamená nebýt na nikom
závislý. Rovněž to znamená možnost vlastní seberealizace, o kterou přece v této
době ženy tolik usilovaly.
Román reflektuje
domu mezi lety 1830-1920, kdy ženy hledají sebevyjádření a prostor,
který se dal definovat jako ženská kultura.
Dnes je situace
jednodušší.
Máme nápad,
myšlenku, ideu a tu sdílíme během jedné sekundy!
TO, co se tak
špatně popisuje slovy.
Napadá mě jen přidat tento odkaz.
 |
| Zdroj: http://www.definicionabc.com/wp-content/uploads/dar.jpg |
Vždy mě dokáže zarazit, že lidé neumí přijímat ani ty nejmenší dárečky.
Úsměv. Čokoládu. Pozvání na kafe.
Přemýšlím, co se jim v životě stalo, že odmítají přijímat.
