Probouzím se
v 5.05. Mám hlad. Nevím, ve které části Prahy jsem, nevím v kolik mi
jede vlak. Vylezu z kolejí a vydám se k cestě. Autobus mi ujel před
dvěma minutami. Je státní svátek, další tudíž jede za hodinu.
Zmáčknu
tlačítko na semaforu pro chodce.
CVAK
Auto
zastavuje na červenou. Přicházím k okýnku a žádám o svezení na metro.
CVAK
Jsem na
Dejvické. Metro je zavřené
CVAK
Sedám na
tramvaj, do které nasedá kudrnatý klučina, který mi předchozího večera v úplně
jiné části Prahy prodal v průběhu večera tři piva.
„Slečno, neviděli jsme se tak před dvěma až čtyřma hodinami?“
Smích.
A mě běží
hlavou film: co kdyby začalo v břiše kručet o 5 dříve? Stihla
bych bus a ten kluk u kolejí by mě nesvezl na Dejvickou a já bych teď neseděla
v tramvaji a nepovídal si s tím kudrnáčem. Lze ještě věřit na NÁHODU?
Hlavní
nádraží, Billa a sedím ve vlaku s čerstvým šátečkem a acidofilním mlékem.
CVAK
V kupé si
povídám s druhákem o knize Ach jo
a Všechno, co potřebuji vědět jsem se
naučil v základní škole.
CVAK
Brno. Oběd.
Spánek. Kafe. Eseje.
Stmívá se.
Beru boty a běžím… Věděli jste, že podle
Osha je běh jednou z velmi silných meditačních technik?
V prvním
kole to přijde. TEN pocit! Je to přesně ten pocit, který cítíte, když vás někdo
poprvé políbí a vy věříte, že je to ten pravý. Jste v opojení zamilování.
Už
několikrát jsem si myslela, že VŘELE MILUJU, ale nešlo to. Proč? Tehdy jsem
neuměla ještě to zásadní: nemilovala jsem sama sebe. Až v okamžiku, kdy
jsem se stala sama sobě nejlepší přítelkyní, jsem schopná opravdově milovat.
Teď už to
vím.
DĚKUJI TI
ŠVÉDSKO!
Běžím a
říkám si, že už nevím, čím MOŽNÁ chci být, ale určitě vím, KÝM BUDU ! ! !
Zaplaví mě
FLOW a já přehlédnu, že běžím již čtvrté kolečko.
To všechno
se děje ze dvou důvody.
Za prvé,
jsem zpátky.
Za druhé, v neděli
je úplněk.
TĚŠÍM SE!