Bílá

Je to zvláštní, co dokáže sníh. Procházím se ráno se psem místy, kde jsem po oblevě ani nepáchla, neboť v těch místech vykukovala nápadné množství nahnědlých předmětů. Víkendový poprašek však působí jako plášť, který tento fakt ukrývá. Přesto, že je jasné, že se smradlavé omludy ze dne na den nevpařily a že tam tudíž stále jsou, samotnou mě zaráží s jakým klidem si vykračuju po té zabílené pěšince. Je to jako když upečete buchtu a umícháte polevu, abyste skryly její nepodařené vykynutí. Je to jako když se ženy malují, aby se zdály být dokonalejší pro zrcadlo, pro okolí i sami sebe, než ve skutečnosti jsou. Je to zkrátka jako naše lidská povaha, která často koštětem zametá průsery pod koberec, v naději, že nebudou zapáchat a tiše se rozplynou nebo jako pokryteckého mazání medu kolem huby.