Co? Kdyby? Jak? Kdy? Proč?

Kdyby se všechno hojilo tak ryhle jako vpich po injekční jele, neexistovaly by krvácející srdce.
Kdyby šla každá citová bolest z těla tak lehce jako krev při oběru, lidé by nevědli, co je to utrpení.
Kdyby se dalo žít bez lásky, muselo by lidské tělo umět fungovat bez krve.
Kdyby neexistovaly peníze, řada lidí by ztratilo svůj smysl žití.
Kdyby neexistovaly peníze, mnoho lidí by bylo šťastnější.
Kdyby každý z nás věděl, co ho zítra, za týden, za rok, za dva- CO HO V ŽIVOTĚ - potká, nestálo by za to žít.
Kdybych nebyla smutná, nic z toho bych nenapsala. Kdyby někdo nevymyslel slovo kdyby, cítila bych se o mnoho chudší.

Jak by se asi člověku vstávalo, kdyby se celý jwho den skládal jen z příjemných okamžiků a povinností.
Jak se asi člověku dýchá během jediného dne bez jakýchkoliv komplikací?
Jaké by to bylo znát někoho, kdo vám ukáže, kudy vane příznivý vítr.
Jaké to je zemřít? A co je po smrti?
Jaký je život dnes to vím, ale jaký byl skutečně kdysi?
Jak mít jen zlomek z toho všeho po čem lidská duše touží a cítit se přitom šťastně?
Jak být spokojen s vlastní osobou?
Jak snížit kritiku druhých a zvýšit sebehodnocení vlastní povahy?
Jak vymazat pomluvy?
Jak vlastně pochopit význam slova rodina?
Jak žít, prožívat a nechybovat?
Jak je možné necítit tu fascinovanou sílu slova JAK?

Co je to maximální štěstí?
Co lidem brání uskutečňovat vlastní sny?
Co lidé dělají, když jsou smutní a co je k tomu pocitu vlastně vede?
Co nám dává sílu neustále kráčet dál i přes všechny rány osudu?
Co nám brání být takovými, jací celým srdcem toužíme být?
Co z hlavy vymazává naše cíle a ničí naše ambice?
Co způsobuje deprese?

Vždyť žijme tak krátce a navíc jen jednou!
Vždyt každý z nás má kde spát!
Vždyť každý z nás je úžasná bytost!
Vždyť realita je vlastně klam!
Vždyť streotyp je tak ubíjející! Tak jak to, že v něm každý přežívá tolik let!
Vždyť mít sny je tak povznášející - jen se jim přiblížit či dotknout a letíš!
Vždyť slunce vychází každé ráno a měsíc vždy večer!
Vždyť stále děláme ty stejné chyby, ikdyž se tolik lidí před námi už spálilo a po nás ještě spálí!
Vždyť ten den, život, histire- vždyť je to pořád dokola!

Proč tolik lidí denně umírá - lidí, co milovali život.
Proč si nemůžeme pojistit štěstí, ale peníze ano? Jsou snad důležitější?!!
Proč neustále hledáme životní cesty, když téměř vždy po ohlédnutí litujeme, že jsme nešli vlevo?
Proč si nelze vybrat předem druhý život?
Proč mám teď v hlavě úplně vymateno?

Kdy člověk dospěje do stavu spokojenosti?
Kdy si uvědomí, že radovat se ze života je přínosnější než na něj nadávat? Až mu proteče mezi prsty?
Kdy zatouží zoufale změnit?
Kdy siuvědomí, že narodit se bylo to největší štěstí, které ho mohlo potkat?
Kdy se naučí žít daným okamžikem a ne neustále jen čekat až bude líp?
Kdy pochopí, že život by se měl žít a ne jen prožívat, není pouhá dutá fráze!
Kdy budou karty na jeho straně?
Kdy si uvědomí, že není důvod si zoufat, když může být i hůře!

A KDO MU ODPOVÍ NA VŠE, CO BY RÁD VĚDĚL?