„Takže, na kolik výstav?“
„Na všechny tři.“
„Dobrá, takže to máme 3 výstavy, jedno studentské vstupné, to je za 250 korun.“
Kartičku vidět nechce, sleva 100 Kč mě potěší – nebráním se jí.
„Můžu platit kartou?“
„Vy už jste tu výstavu viděla?“ ptám se paní na pokladně.
„Ne, neviděla, ale je hezká, je hezká…Takže kartou?“
Jako lidi z Keni – pracují na polích s kakaem, kteří nikdy
neochutnali čokoládu…
∞
Poprvé jsem se do něj zamilovala v Madridu. Stál tam a díval
se na mě tím svým tajemným pohledem a nemusel nic říkat. Mluvil mi z duše i bezeslov. Hovořil ke mně skrze
každou svou linku. Mluvil na mě skrze své obrazy. Promlouvala ke mě každá
jeho linka. Už tehdy jsem měla ráda jeho šílenost. Snad proto, že je to část i mé osobnosti, kterou ráda nechávám volně se projevovat. Rezonovala jsem s jeho
názorem na relativitu času. Dlouho jsme se neviděli, a tady v Praze mě
překvapilo, kolik nových věcí mi o sobě prozradil. Dýchala jsem jeho přítomnost
skrze obrazy a užívala si, jak má vnitřní umělecká složka šílí a křičí o slovo!
„Lidé milují tajemství, a proto milují
mé obrazy.“
Salvador Dalí
Byl to muž, který vystudoval madridskou Akademii výtvarného umění.
Přátelil se Buňuelem, Lorkou a Picassem. Avantgarda smíchaná se surrealismem
čišela z každého kousku nitě jeho plátna.
Co jsem se o něm dozvěděla nového? Máme ho spojeného
s profláklými obrazy…
 |
| https://img.signaly.cz/upload/8/4/072c79c23682ab623035b07660768b/Image00001.jpg |
…ale na této výstavě mě překvapilo, že se zajímal i o svět, který
bychom dnes označili jako EZO. Maloval anděly. Ztvárňoval to, jak funguje
mysl. Filozofoval nad životem. To, co se dnes snažíme uchopit přes různé alter
světy i meditace, bylo evidentně tématem i jeho století! Maloval i obrazy historické - objevuje se na nich Quijote, Cervantes, Trojský kůň a další
a další řecké i mýtické bytosti a obrazy. Dalí zkrátka kreslil všechno,
používal různé styly, tvořil sochy, maloval na talíře, tužkou, patlal barvami. Z jeho
surrealismu se mi tajil dech. Nejvíce času jsem strávila u obrazu Život je sen
a detailně si prohlížela každý každičký detail – má fantazijní mysl se mohla
zbláznit radostí!
Druhým obrazem, u kterého jsem se propadla kamsi hluboko, byl ten
s názvem Požehnání.
A co má velikán Salvádor Dalí společného s ČR? V roce 1969 se na podzim v Paříži potkal s českým
fotografem, Václavem Chocholou, který měl tu možnost pobývat v jeho
přítomnosti a fotit ho.
 |
| http://www.designmagazin.cz/foto/2014/02/vystava-salvador-dali-kunstraeume-7.jpg |
 |
http://artinbrief.pl/wp-content/uploads/2015/04/vaclav-chochola.jpg
∞∞∞∞∞
|
Life is a pink box/ Život je růžová krabice. Tohle bylo
největší překvapení celé výstavy umělce, o kterého jsem stála nejméně. Člověk,
který ve 20. století zamával s uměním, když dal v Americe vzniknout
pop-artu. V New Yorku o něm brzy věděl celý svět, ale zdaleka ne celý svět
věděl, že jeho rodiče byli rakousko-uherští přistěhovalci z městečka
Miková (dnes součást severovýchodního Slovenska).
Znáte ho jako umělce, který pomaloval plechovku na tisíce
způsobů a jistojistě jste viděli i nějakou jeho Marilyn Monroe.
 |
http://bit.ly/2yQEAiA
 |
| http://bit.ly/2iiC6Cx |
|
Novinkou pro mě bylo jeho spojení s Velvet Underground a
banánovou ilustrací jejich desky.
 |
| http://bit.ly/2gmj1Mb |
Andrej Warhola, známý jako Andy Warhol v době boomu
sociálních médií prohlásil:
„Každý si jednou
zažije svých 15 minut slávy.“
A po jeho smrti, v nedožitých 59 letech, po nemoci se
žlučníkem, jeho přítel prohlásil:
„Ale Andy Warhol
je má navždy.“
O tomhle umělci lidé často mluví s božskostí
v očích. Já na něm nikdy nic tak zvláštního neviděla. Výstava mi však odkryla
velmi zajímavé rodinné pozadí jeho tvorby. Díky odkazu na jeho kořeny, mě Andy
chytl za srdce. Možná spíše za ego tím, že o sobě prohlašoval, že je povrchní
egoista, a ví to o sobě. Každý, kdo ho znal, však věděl, že to není křivák, ale
člověk s dobrým srdcem.
O Warholovi byla natočena řada filmů. Skrze jeden, který jsem viděla, jsem si vytvořila obrázek geniálního, ale dost nevyrovnaného umělce, kolem
kterého neustále pluje obláček sex, drugs and rock´n´roll. Tento obraz se mi rozbil, když se mi odkrylo jeho křesťanské prostředí, ve kterém vyrůstal, a
ke kterému se ale nikdy veřejně příliš nehlásil. Dal vzniknout t
ovárně na umění Factory, kam lidé chodili rádi ne primárně kvůli velké umělecké hvězdě, ale pro
prostor, který Andy vytvořil k inspirativnímu setkávání.
Bylo trochu zvláštní procházet se místnostmi
s výpověďmi jeho sourozenců a rodiny. Listovat si rodinnými fotkami, kde
byl Andrew ještě malý a obyčejný kluk. Jaké by to pro něj asi bylo? Projít se muzeem sebe samého?
Na jeho výstavě jsem se od srdce zasmála sérii komiksů Life
is a pink box.
Foto bohužel není - vybil se mi foťák - zajděte si tam!
Na dobro se tak rozbořila pevná niť mezi tímto umělcem a
plechovkou od fazolí. Nově ve mně vzniklo klubko plné produkce filmů, komiksů a grafik od CDček. To, co dokázal, je obdivuhodné ještě z jiného důvodu – v dětství si ošklivě zlomil ruku a při srůstání se špatně hojila. V
nemocnici mu ji museli znovu lámat – byla to jeho pravá ruka, kterou celý život
maloval.
"Vydělávat
peníze i pracovat je umění. A nejlepším uměním je dobrý byznys."
Pro mě pořád tak trochu podivín, ale od výstavy muž
s velkým srdcem, který byl vděčný každý den za to, co dělá.
∞
„Za dvacet minut zavíráme, slečno.“
„To je v pohodě, to stihnu.“
Obrazy tohoto pána jsem vídala jako malá, ještě dřív, než jsem se naučila číst a
psát. Babička je měla vyplakátované na dveřích pokoje, kde jsme si se sestrou
hrávaly.
 |
| http://bit.ly/2geFjip |
Na záchodě visel, všechny ty roky, kdy jsem vyrůstala, kalendář s jeho 12 ženami. Alfons Mucha, umělec, který v ženách viděl
bohyně. Při pohledu na jeho obrazy mnou opět projíždí uvědomění, jak jsou
ženské křivky dokonalé!
 |
| http://bit.ly/2gn3OO3 |
I zde pro mě bylo schováno nové překvapení. Nevěděla jsem,
že Mucha maloval i návrhy poštovních známek nebo historické osobnosti jako
třeba Jana Žižku. Zpětně mě vlastně překvapuje, že mě to překvapuje, když je
autorem Moravské epopoje – velkoformátových obrazů.
 |
| http://bit.ly/2yItI2h |
Když se hlásil na uměleckou školu, řekli mu, aby si raději
našel jiné zaměstnání. Na to se Alfons Mucha proslavil v Paříži (1895)
svým plakátem pro divadlo Renaissance, na představení Gismondy s proslulou
herečkou Sarah Bernhardtovou. To odstartovala jeho dráhu nadaného malíře.
Maloval kampaně k sušenkám, pivu, vínu… Dokázal ze spotřebního zboží
udělat kousek umění, který všichni chtěli: talířky, kávové sety, plechovky na
sušenky. I já se mlsně procházím v obchůdku s jeho věcičkami, a jsem
fascinována pocitem, jak z TAKOVÉHO hrníčku asi chutná ranní čaj.
∞ ∞ ∞
Tři muži s různými vztahy k Česku. Pro mě tři obrovské
inspirace, které mi poskytly jízdu po tobogánu vlastní fantazie a nakoply
k další tvorbě. Až budete na Staroměstském náměstí, vynechte kávu
s dortíčkem a zajděte si raději na
tuto výstavu.
Jako bonus můžete pozorovat rejdění lidí na náměstí pod vámi. Je
umístěno v průhledném okně s bílým rámem a autorem je samotná Praha.
