Lidé z vašich životů často  odcházejí ještě lehčeji, než se stávají jejich součástí a pak je neskutečně těžké to přijmout - zvlášť když víte, že jste s nimi byli jiní, lepší...a bez to jaksi skřípe.

Kdy jste se naposledy zastavili u sousedčina plotu - jen tak!
Usmáli se na ni - jen tak!
Prohodili s ní pár slov - jen tak!
A pozorovali, jak se její obličej rozzářil!
Jak málo někdy stačí k tomu, aby člověk člověka udělal šťastným!
Zatímco jindy jsou i brilianty málo...

Napadají mě dvě myšlenky: jak krásně svěží je svěží ranní rosa a titul knihy Kdyby tam tak na mě někde někdo čekal.

Vytahuju sekačku a jdu kosit trávu - po modernu...

Když se špetka pepře smíchá se slunečním svitem,
k pohance se přidá přiměřené množství oříšků, které promíchá svěží vítr,
a vše se pokape ranní rosou,
vznikne neopakovatelná konče-srpnová nálada.

Dolní Morava aneb když se vrátíte z Ráje, je velmi těžké zase věřit režimům pekel.

Tak podzimno

Dnes je vám v Ostravě krásně podzimně.
Tak sychravo a zataženo - jako ve Švédsku. Moc se mi po něm stýská.
I po tom "švédském já", které je v ČR o něco těžší si udržet. Ale snad se to opět naučím.
Neb život je hra a pravidla švédská se mi MOC líbila =).
Dnes je vám v Ostravě krásně sychravo.
Půjdu si uvařit kafe a přemítat o tom, jaké to bude až spadne listí a bude ho na podzim potřeba shrabat.

Jedna holka na Frýdeckém nádraží o půl desáté večer.
Je pátek - a ona je sama.
V tureckém posedu popíjí 19.st. pivo a kouká na hvězdy.
Vzpomíná...a usmívá se...
A po chvíli má PRÁVĚ díky tomu pivu o zábavu postaráno...

Sladký program z dětství

Existují různá vysvětlení pro to, proč máme po obědě potřebu dát si něco sladkého. Někomu stačí kostička čokolády, jiný potřebuje menší porci těstovin oddělit a dát si je s kakaem. Jiný pořádný chleba-pařezák s medem.
Jeden odborník řekne, že je to správně. Že sladké nastartuje proces trávení.
Jiný vám bude tvrdit, že je to nevyváženou skladbou a chuť na sladké vzniká proto, že vám v jídle chyběla sladká chuť.
Já se přikláním k variantě dvě plus tam dle mého názoru hraje ještě roli výchova.
Rodiče totiž své děti učí: "Když to všechno sníš, dostaneš za odměnu bonbón."
"Nedojíš to maso? Jak chceš, nebude žádná zmrzlina."
"Ano, bude narozeninový pohár - ale kdo dojí ty hranolky?"

V dospělosti už nás do jídla nikdo nutit nemusí, ale chuť na sladké nezmizí - někde se ti to tam v podvědomí uložíme, a jak to pak vypadá v reálu, asi každý z vlastní zkušenosti víme...

Dřív mi říkali, že jsem snílek.
Dnes vím, že právě skrze své představy si vytvářím vlastní žitou realitu!

Když se vaše ego rozpustí jako kostka cukru, nemáte ambice být ničím více, než-li BYTÍM!

Každý den se učíme milovat.

Jak poznáte, že je ve vás malé dítě?
Nabídnou vám Nokii C3, ale vy odmítáte a máte bezbřehou radost Z VOSKOVEK!

Nic nebolí tak hluboce, jako bolest lidí, které milujete.
Vlastní fyzickou bolest překonáte.
Příčinu vlastní psychické bolesti také dokážete odkrýt, pokud budete opravdu chtít.
Ale dívat se, jak se vaši nejbližší trápí.
Vědět, co by jim mohlo pomoci, natahovat k nim ruku a přijímat jen ruce v bok a kopání nohou - to bolí.
Ta bezmoc pomoci bolí víc než spálený prst.
Bolí víc než rozloučení se se zemřelým.

Člověk neustále hodnotí a přehodnocuje - své hodnoty, to, čemu dává smysl. To, čemu je ochoten říkat tak honosně - životní poslání.
Jak se pozná, kdy se jedná o lenost, nedostatek zájmu nebo o okamžik, kdy konečně začíná docházet k rozpouštění té skořápky zvané ego.